Článek
Kulturista Dennis (Kim Kold) je vskutku podivný týpek. Část diváků může mít problém už s tím, že hlavní hrdina celovečerního filmu je vylíčen jako klasická „guma“ z posilovny. Jeho život jakoby neměl jiný rozměr. Jeho pokojíček u maminky je vyzdoben jen sportovními trofejemi. Baví se s někým jiným, než s ostatními sportovci? Má koníčky? Přemýšlí vůbec o něčem? Nedozvíme se.
Dozvíme se pouze to, že má trochu soudnosti a ve čtyřiceti si alespoň uvědomuje zvrhlost svého života s matkou. Rozhodne se oženit. S dánskými holkami mu to nevychází, až ho jednou strýc, který se docela šťastně oženil s drobounkou Asiatkou, přivede na nápad seznámit se v Thajsku (současně tak Matthiesen může těžit humor z toho, že dvoumetrový stopadesátikilový obr těžko hledá v jižní Asii fyzicky adekvátní partnerku).
Kulturista je hrdinou dánského filmu Mazel.
Dennis opět neprokáže moc rozumu, když bez jakékoliv přípravy odletí hledat ženu do té nejhorší, nejkomerčnější a prostitucí nejprolezlejší části země (Pattaya), kde by se žádný normálně myslící člověk s nikým neseznamoval. Valná část dívek na ulici a v barech jsou samozřejmě prostitutky. Český ekvivalent této situace by bylo hledat manželku na silnici E55.
Režisér nabídne celkem zábavné tragikomické scény, kdy si zmatený Dennis chce povídat s dívkami, ale ony opakují jen klasické věty jako „Ty jsi velký muž“ a „Ukážeš mi svaly?“ nebo mu rovnou začínají rozepínat kalhoty. Nešťastný Dán pak smutně bloudí po Thajsku, až konečně najde prostředí, kde se cítí doma - posilovnu. Seznámí se s její vedoucí, trochu starší Thajkou, která na první pohled nevypadá jako dívky z ulice, a vznikne mezi nimi jakési pouto.
Brzy se však ukáže, že jeho pološílená matka nehodlá vyklidit pole a budoucí nevěstě z Asie přichystá v Dánsku pekelné scény.
Matthiesen velmi slušně vykreslil psychologii postav. Dennis je sice zakřiknutý a trošku tupý, nakonec ho ale na obecně lidské rovině lze chápat jako v podstatě hodného člověka, který hledá lásku. Pokřivený vztah Dennise s matkou se režisérovi podařilo pojmout obdivuhodně.
Elsebeth Steentoftová hraje roli matky Ingrid velmi přesvědčivě, snadno uvěříte, že se díváte na starou paní, nezdravě závislou na svém synovi, které už z toho trochu straší ve věži. Její ultimáta ohledně partnerky: „Hned to ukončíš a pokusíme se na to zapomenout“ znějí smutně a absurdně.
Závěr filmu bohužel ztrácí tempo, ale to se dá u debutu pochopit. Jednoduchý a předvídatelný, ale také emotivní a věrohodný příběh kulturisty s velkým hrudníkem a velkými komplexy ukazuje talent začínajícího režiséra.