Článek
Sběratel, badatel a autor výstavy Lukáš Toman za více než deset let vypátral a zdokumentoval přes 160 verzí harmonikových hraček. „Začalo to u mě asi v roce 2011. Základem sbírky bylo deset originálních harmonik ve špičkovém stavu, zakoupených najednou v jednom antik shopu,“ popisuje Toman, který má v rodinné sbírce kromě zahraničních verzí hraček několik set originálů, které také designovala Libuše Niklová (1934 až 1981).
Její slavný Kocour z roku 1963 překročil hranice tehdejšího Československa a postupně se dostal v desítkách kopií do více než pětadvaceti zemí světa. Upravován byl podle lokálního vkusu. Mutace byly vyrobeny bez vědomí autorky, odborníci a sběratelé původně věděli pouze o třech zemích, kde k tomu došlo.
Vzácné kopie
První kopii objevil Lukáš Toman v Maďarsku. Většinu kusů ale vypátral přes internet, některé až na Tchaj-wanu nebo v Izraeli.
„Je to složitější, časově náročnější a nudnější než jen cestovat a kupovat. I náklady jsou někdy vyšší. Jsou za tím tisíce hodin prohledávání internetu, psaní stovek e-mailů. V každé zemi se snažím najít osoby, které se tam vyznají, nejlépe sběratele hraček nebo starožitníky. Občas něco naleznou oni. Tyto hračky jsou ve většině zemí nesmírně vzácné a skoro všechny, kromě polských, jsem viděl za těch deset let jen jednou,“ přibližuje svůj sběratelský přístup.
Kocour nebyl jedinou harmonikovou hračkou. Měl několik zvířecích sourozenců – Berana, Tygra, Lišáka, Krokodýla, velmi úspěšného Psa Rafana –, a dokonce i lidské Miminko.
Pískací hračky s harmonikovým tělem (na fotce Miminko) patří k ikonám českého designu.
Husí krky se hodí
Vznikly vlastně náhodou. V přepravních vozících továrny Fatra ležely hromady měchových trubic pro splachovací nádržky, takzvané husí krky. V nich Niklová spatřila flexibilní trup zvířátka. Při stlačení hračka vydává zvuk díky pískátku umístěnému v hadici. Oči nebo tlamička byly malovány ručně a poté ožehovány horkým vzduchem.
„U této kolekce je výjimečný jiný typ haptického prožívání. Maminčiny hračky uspokojují všechny smysly: zrak, sluch, hmat i čich, protože plast má zvláštní vůni. Později se stal u těch nafukovacích zásadním prvkem dech, kterým se hračka nafoukla, a teprve pak dostala tvar a ožila. Muselo se o ni pečovat jako o živou bytost, při propíchnutí ránu zalepit náplastí,“ zdůraznil pro Právo návrhářčin syn, výtvarník Petr Nikl.
V zahraničí jméno české designérky znají: „Asi pětinu harmonik, které jsem vypátral, prodejce označil jako práce Libuše Niklové nebo minimálně jako kopie její práce. Zjistil jsem, že je světoznámá a nejspíš největší návrhářka hraček vůbec, podle mě světová královna hraček. U žádných jiných retro hraček na prodej nenajdete jméno návrháře, pouze výrobce,“ zmiňuje Toman.
Jedinou výjimkou je podle něj Polsko, kde se takzvané harmoniky vyrábějí ve velkém. Většina tamních lidí si díky tomu myslí, že jde o kultovní hračku polského původu, přičemž o českém originálu a Libuši Niklové nemají ponětí.
Pohled do výstavy.
Kocour Líba
Některé kousky doprovázejí zajímavé příběhy. Kupříkladu kocour z Guatemaly se dostal s malou holčičkou při emigraci do Spojených států a po jejím úmrtí o desítky let později byl dán do prodeje. „Zakoupil ho vetešník, který ho prodával jako halloweenskou kočku. Poté se ještě ztratil asi na měsíc americké poště, ale nakonec to dobře dopadlo a dorazil,“ prozrazuje Toman.
Harmonikový kocour byl a stále je světovým fenoménem, proto se stal jednou z tváří letošní konference International Council of Museums (ICOM), která se koná v srpnu v Praze. Při této příležitosti se ICOM rozhodl dát mu jméno Líba.
A v čem je výstava nazvaná Jak šel kocour do světa. Hračky Libuše Niklové a jejich zahraniční kříženci objevná? Podle sběratele Tomana tím, že ukazuje sílu a rozsáhlost vlivu Libuše Niklové.
Pískací hračky s harmonikovým tělem (na fotce Kocour Líba) patří k ikonám českého designu.
„Dokazuje, že si s jejími hračkami, či s takřka totožnými kopiemi jejích hraček, podle mých odhadů hrálo více než sto milionů dětí po celém světě. Hračka je navíc bytelná a předává se v rodinách po generace. Je to opravdu celosvětový fenomén, takže je v plánu samozřejmě sbírku rozšiřovat i nadále a vystavovat pro veřejnost co nejvíce,“ prozrazuje další plány Lukáš Toman.
Petr Nikl, který si nechal kocoura odlít ve slévárně Zdenka Lhotského do skla, dodává: „Výstava je pro mne test, do jaké míry mě těší jakákoli dosud neznámá stopa po maminčině tvorbě, byť je mnohdy přetavená pitoreskní karikaturou. Když vidím, jak se nápad harmonikové duše ujal, mohu odpustit i směšnost odlišných tváří. Ale musí být na výstavě a fotografiích vždy jasně zdůrazněno, co je originál, jinak zmutované hračky z neznalosti tu původní zdevalvují.“
Může se vám hodit na Firmy.cz: Uměleckoprůmyslové museum v Praze