Hlavní obsah

Jak Gilliam nenatočil Dona Quijota

Právo, Věra Míšková

Deset let připravoval režisér Monty Pythonů, Krále rybáře či 12 opic Terry Gilliam adaptaci Cervantesova Dona Quijota. Navzdory veškerému úsilí však film nakonec neopustil hlavu, v níž se zrodil - po šesti natáčecích dnech Gilliam svůj boj s větrnými mlýny prohrál. Zbyl dokument Keitha Fultona a Louise Pepeho Ztracen v La Mancha.

Foto: Jana Matějíková

Blokové čištění ulic je spojeno s dočasným zákazem parkování v dané lokalitě.

Článek

Když se Gilliam domluvil s Fultonem a Pepem, že natočí "film o filmu" Muž, který zabil Dona Quijota, nebylo sice zrovna vše zalité sluncem, ale důvod k širokému úsměvu režisér měl. Po odmítnutí projektu Hollywoodem se podařilo dát v Evropě dohromady do té doby nevídaných 32 miliónů dolarů, Jean Rochefort, Johnny Depp a Vanessa Paradisová kývli na hlavní role a ve Španělsku byla nalezena vhodná místa k natáčení. S nahuštěným natáčecím plánem, ale přece jen se mohlo začít s přípravami. Do první klapky zbývalo osm týdnů.

Zmatky, šest dnů katastrof - a konec

Už první částí dokumentu proskakují zlověstné signály. Johnny Depp nemá čas s potřebným předstihem přijet. Jean Rochefort se sice naučil jen pro tento film anglicky, ale objevují se zdravotní potíže. Ateliér v Madridu je bývalé skladiště se špatnou akustikou. Don Quijote nemá hotový kostým. Mnohojazyčný štáb má problémy se domluvit, ale děsivě srozumitelně začínají znít věty jako "Chtěl natočit hollywoodský film bez Hollywoodu, což nejde" a "Kapitán chaos je ve svém živlu." Nicméně Depp nakonec přijíždí, Rochefort s bolestmi nasedá na koně, první záběry s obry vypadají skvěle. Štáb odjíždí na místo natáčení. Boj s větrnými mlýny neuvěřitelným způsobem vrcholí.

Oblohu křižují rachotící letadla - natočený zvuk bude nepoužitelný. Bouřka se záplavami ničí drahé zařízení a dramaticky mění vzhled krajiny. Rochefort musí do Paříže k lékařům. Návštěvu investorů střídají zástupci pojišťovny: už se neřeší co točit, ale co lze označit za zásah "vyšší moci". A Gilliam ví, že si svůj sen nesplní.

Jak se (ne)točí film

Navzdory tomu, že je zcela zřejmé, jak příběh o nenatočení filmu dopadne, má snímek Ztracen v La Mancha až nečekané napětí. Quijotovské drama prohraného zápasu natočili Fulton s Pepem jako strhující dobrodružství, ale zároveň jako poctivé svědectví o zákulisí filmařské práce.

Z upřímně působících rozhovorů i autentických záběrů je náhle zřejmé, že práce na filmu není jen tou "úžasnou zábavou skvělé party" jak jsme zvyklí vídat ve většině filmů o filmu a slýchat v rozhovorech. Už ve dnech, kdy vše ještě vypadá na happy end, poznáváme prostředí, v němž hvězdy představují továrnu na problémy a ač na ně všichni po straně nadávají, zacházet s nimi musí v rukavičkách. Poznáváme, že udržování optimismu štábu a jeho ochoty dát projektu o ždibec víc než předepisuje smlouva, patří k režisérovu "hlavnímu vybavení" a jsme očitými svědky faktu, že peníze se kutálejí. Současně stále cítíme ono nadšení a odhodlání, které jiné filmy nakonec přivede až před diváky.

Fulton s Pepem měli opravdu málo natočeného materiálu. Vsuvky, jimiž svůj dokument proložili, aby dosáhli potřebné celovečerní délky, působí místy zcela organicky (připomenutí toho, že nejen Gilliam, ale před ním už Orson Welles film o Donu Quijotovi nedokončil), ale chvílemi přece jen zpomalují tempo například tam, kde autoři až příliš podrobně představují "život a dílo" Gilliama nebo se v animovaných scénách zabývají šířeji postavou Dona Quijota a snaží se přiblížit, jaký film mohl být.

Nicméně i tak je Ztracen v La Mancha poutavý a s ohledem na téma až překvapivě vtipný film, který může zaujmout i diváky, kteří dokumenty běžně nevyhledávají.

Ztracen v La Mancha

Velká Británie, 2001

Režie a scénář: Keith Fulton, Louis Pepe, Kamera: Louis Pepe, Střih: Jacob Bricca.

Související témata:

Výběr článků

Načítám