Jak chudá skrze bohatého do Itálie přišla

Po dnes již legendárních Pelíšcích a dalších ohlédnutích do minulosti se tandem Jarchovský - Hřebejk filmem Horem pádem a nyní Kráskou usadil v současnosti, kde - soudě podle již roztočeného Medvídka - hodlá nadále setrvat. Zůstává přitom i u osvědčeného modelu rodiny na pozadí společenského obrazu doby.

Kráska Marcela je třicetiletá matka dvou dětí, která zahnána do nesnází odchází od manžela k mamince, kde jí není o nic lépe - dospělé děti se nemají vracet domů, nedělá to dobrotu. Zvlášť když otčím nejeví pražádnou radost, takže matka se dostává mezi pověstné mlýnské kameny: miluje vnoučata, má ráda dceru i muže, ale ustát přijatelné soužití je prakticky nemožné. Každý má svou pravdu (ano, i ten příšerný Richard) a každý má také svou povahu, případně i nemoc. Rozjíždí se velké drama dobře napsaných postav.

Pak ale vstoupí na scénu o hodně starší bohatý princ z pohádky a z dramatu se stane - s odpuštěním - červená knihovna. Což by pořád ještě vůbec nevadilo, takových příběhů jsou spousty a obdařeny humorem bývají zaslouženě vítány. Ostatně scéna večeře v luxusních restauracích zběhlého muže a nezkušené dívky zajisté nikoli náhodou upomíná na jednu z populárních pygmalionských variací Pretty Woman. Takové pojetí však v případě Krásky bohužel až příliš zatěžkala a do jiného žánru posunula ona druhá polovina modelu: na pozadí společenského obrazu doby.

Dokud měl Jarchovský "v zádech" literární předlohy Petra Šabacha, osudy rodin i v jeho filmech ze společenských poměrů naprosto logicky vyplývaly. V původních scénářích (Horem pádem, Kráska v nesnázích) však toto spojení působí mnohem méně organicky.

Scenárista zejména ve snaze na nic hnusného ze současnosti nezapomenout (ale přitom se vyhnout případnému obvinění z levičáctví) modeluje další postavy i situace prakticky jen v duchu tohoto záměru. Zloději aut, proradný právník v tandemu s vypočítavým podvodníkem v kněžské sutaně, dříve socialismu oddaná, dnes náboženskou sektou pomatená Marcelina tchyně - divák se v Krásce v nesnázích prakticky nemá s kým ztotožnit. Že jsou postavy ústřední rodiny nejednoznačné, je sympatické, ale všichni ostatní už vyjadřují jedině nepříjemné až odporné typy, které dělají nepříjemné až odporné věci.

Není pochyb o tom, že světem běhají i mnohem horší lidé, jen do jednoho filmu jich je nějak moc. Tím spíš, že mnohdy působí oni i jejich konání notně vyspekulovaně. Na pozadí toliké lidské špíny je pak ovšem Marcelino rozhodování mezi živočišnou vášní k manželovi a zajištěnou budoucností po boku sice poněkud nudného, ale přece jen anděla, v zemi, kde namísto povodní vanou vlídné jižní větry, jednosměrnější, než mohlo být.

V rukou méně talentovaného a zručného režiséra by scénář Krásky nejspíš dopadl všelijak. Ale Hřebejk je režisér čím dál zkušenější a představuje dnes už některé jistoty: dokáže obsadit a režírovat tak, že mnohé slabiny předlohy překryje, a to, co je na ní nejlepší, vytáhne do popředí. Rodinné šarvátky tak působí přesvědčivě na záchodech i u stolu, scéna s diabetickými sušenkami si nezadá se slavnou nokovoknedlíkovou z Pelíšků, stále víc z obsahu umí vyjadřovat obrazem, pro který má v jeho filmech čím dál víc prostoru kameraman Jan Malíř. Poněkud neorganicky sice působí zařazení Radúzy, ale nešť, hudba je to krásná a proč vyčítat režisérovi jeho libůstku.

Aňa Geislerová hraje Krásku naprosto přesně jako současnou, v sobectví srozumitelnou mladou ženu, jíž jde o blaho dětí, ale neméně o své vlastní, která jde člověku na nervy, ale chtěl by ji mít i rád, ženu, která ví, že za všechno se platí a účty není kam zahodit. Vynikající je Jana Brejchová: doslova ztělesnění matky, která se radši utrápí, než by kohokoli z těch, jež miluje, zavrhla. Její lavírování je pochopitelné, trápení trýznivé až na dřeň. Po jejím boku je Jiří Schmitzer v roli Richarda dokonale slizký, odporný tyran. A přesto Schmitzer dokázal skoro nepatrnými prostředky docílit toho, že si divák i ten jeho kus pravdy -byť příšerně prezentované - uvědomí.

Josef Abrhám měl nejtěžší roli jediného klaďase a dělal, co mohl, aby ji obdařil alespoň špetkou sebeironie či překvapivým gestem. Nevděčnou roli měla tentokrát i Emília Vášáryová - další utrápená, ale bohužel ve své pomatenosti až nezajímavá žena, kterou divák možná polituje, když je na ni syn hrubý, ale jinak mu zůstane nejspíš zcela lhostejná. Ostatní hrají pacholky a hrají je tak, jak bylo třeba je zahrát. Budou mít nejspíš úspěch a stejně tak celý film: publikum má rádo dobře předvedené pacholky a má i rádo, když chudá skrze bohatého ke štěstí (třeba i problematickému) přijde.

Kráska v nesnázích

ČR, 2006 Režie: Jan Hřebejk, scénář: Petr Jarchovský, kamera: Jan Malíř, hrají: Aňa Geislerová, Jana Brejchová, Jiří Schmitzer, Josef Abrhám, Roman Luknár a další.