Ivana Korolová: Můj pocit z písní je to nejdůležitější

Celkem dlouhá. Spousta lidí mě vnímá hlavně jako herečku. Pohybuju se však také na muzikálové scéně a díky tomu mě někteří považují i za zpěvačku. Vždycky jsem zpívat chtěla a také zpívala. Začalo to muzikálem, který mě přitahoval tím, že kloubí zpěv, herectví a tanec.

Později jsem vystupovala na různých akcích s hudebním doprovodem nahraným na cédéčku.

Když jsem se seznámila se svým současným manželem Jiřím Veselým, který je bubeník, dali jsme dohromady kapelu a začali vystupovat s převzatým repertoárem. Zpívala jsem písničky od Rihanny, Miley Cyrusové a dalších popových hvězd, což mě s živou kapelou v zádech moc bavilo.

Po několika koncertech jsme se začali bavit o tom, že by nebylo od věci mít nějaké vlastní písničky. Nechtěli jsme fungovat jako zábavová kapela a hrát na plesech, svatbách a tancovačkách.

Tehdy začalo mé hledání vlastní hudební tváře. Stejně tak jsem řešila, jestli mám zpívat česky, nebo anglicky. Zkoušela jsem pracovat s různými textaři, kterým jsem vždy vylíčila, na jaké téma bych si písničku představovala, a také sama zkoušela psát. To mi ale ze začátku moc nešlo. Všechno byl prvoplánové, jednoduché, až trapné. A ani tvorba od cizích pořád nebyla to pravé.

Především o textech, které jsem přinesla vždy k producentovi Arminu Effenbergerovi a ten je hodil přes palubu včetně mé hudby, která mu přišla moc muzikálová. V podstatě mi trochu zakazoval angažovat se v tomhle směru. Přestože jsme ještě nebyli dohodnuti na stylu, kterým se budu prezentovat, nechtěl, abych zpívala závratné kantilény. Podle něho nepatří na popovou scénu. Zpětně s ním souhlasím.

Známe se dlouhé roky a moc si vážím jeho práce, s jeho ženou jsem hrála divadlo a můj manžel s nimi hrál v kapele Cartonnage. Právě ta ve mně probudila vášeň k elektropopu, kterým se na svém prvním albu prezentuju.

Začala jsem poslouchat další zahraniční kapely podobného žánru a v hlavě se mi rodil obraz toho, jak by měla má hudba znít. Zbývalo vytvořit texty, za kterými bych si stála já i Armin. Chodila jsem za ním do studia mnoho let a odcházela domů s prázdnou. Tvrdil, že se mnou desku klidně natočí, ale zatím má dojem, že přesně nevím, co chci. A měl pravdu.

Když jsem se spojila se svou kamarádkou, herečkou Marikou Šoposkou, a začaly jsme diskutovat o textech. Známe se sedmnáct let, máme podobné názory i humor, a tak jsme to daly dohromady. Na můj popud napsala tři texty – PMS, V tom a Budem dva. Ten poslední jsem nakonec předělala, z původního v něm zůstalo jen to ústřední slovní spojení.

Mělo to ale konečně ksicht a Armin mi na jeho základě asi po pěti letech našich diskuzí a odmítání řekl, že mu stojí za to pustit se do práce na mých písničkách. Věděl už také, jakým hudebním směrem bych se ráda vydala. Zamilovala jsem si elektropopové kapely a neustále mu opakovala, že skotští Chvrches jsou geniální, což si myslím ostatně pořád. Jako první pak vyšel singl PMS.

Intenzivní práce začala v srpnu 2018. V tom čase byly k vydání nachystané písně PMS a V tom. Měli jsme pocit, že druhá jmenovaná má takový horký latinskoamerický šmrnc, a bylo by dobré si ji ušetřit na další léto.

Vyšla tedy PMS a čekali jsme, jak na ni lidé zareagují. A protože byly nakonec reakce pozitivní, pracovali jsme na dalších písničkách. Potom vyšel singl Kruhy, následně V tom a bylo jasné, že chceme natočit celou desku.

Dlouho nevěřil tomu, že to myslím vážně. Říkal mi, že už pracoval s několika zpěváky, kteří chtěli mít cédéčko, ale neměli dostatek ambicí, a tak si ho po vydání položili doma do police a tím pro ně kariéra skončila. Čekal, jestli si to nerozmyslím.

Jenže já mu pořád nosila nové a nové nápady, až došel k závěru, že to myslím vážně. Řekli jsme si, že nebudeme pokračovat dalšími singly, ale doděláme k tomu desku.

Z velké části ano. Jsou to zkušenosti a názory mé nebo blízkých lidí. Snažím se, aby měly nadhled a zároveň se nad nimi mohli posluchači zamýšlet. Marika mě takříkajíc nahodila na větev a já začala psát sama. Vždycky jsem jí to poslala a ona buď přispěla nápadem a pozměnila nějakou frázi, nebo mi řekla, že ji to baví tak, jak to je hotové. Stejný způsobem to probíhalo s Arminem.

Text k písni Esoterika je například reakcí na to, jak mi po vydání prvních skladeb různí lidé sdělovali své názory, které se velice lišily. Hodně jsem o nich přemýšlela, diskutovala jsem s Arminem a bojovala s pocitem, že to, co dělám, není dost dobré. Potom jsem si ale uvědomila, že jsem se svými písněmi spokojená a že můj pocit je to nejdůležitější.

Není, protože jsem už řadu let ve svém vztahu spokojená. Inspirací k napsání textu mi byla nepříjemná životní situace, do níž se dostala má blízká osoba. Tak mě to vnitřně štvalo, že jsem se rozhodla hodit to na papír.

Ráda bych. Jsme s kapelou připravení a snažíme se, aby live set zněl hodně podobně jako samotná deska. Odehráli jsme teď v dubnu náš první online koncert, ale můj plán byl absolvovat na jaře s kapelou menší turné a na něm v několika městech písně z alba představit. V září jsem ale zjistila, že jsem těhotná, a tak se turné muselo přesunout. Zatím to vypadá, že bude na podzim.

Ano. Stihli jsme uspořádat celkem velký koncert v prosinci v pražském Paláci Akropolis, na němž desku pokřtil Xindl X. Ale z dalších koncertů zatím sešlo, což by se vlastně stejně stalo kvůli pandemii.

Přála jsem si být v budoucnu nezávislá na tom, co mi které divadlo či režisér nabídnou. Zatímco na divadelních prknech a před kamerou ztvárňuju nějakou roli, písně mi umožňují být sama sebou. To mě láká a ráda bych se věnovala zpívání mnohem víc, ideálně půl na půl.

Divadlo miluju a nechci ho opouštět. Koneckonců i kvůli tomu, že mě společně s natáčením filmů či seriálů živí. Díky tomu jsem si mohla zaplatit celou desku i všechny videoklipy.