Článek
Po šestatřiceti natáčecích dnech padla poslední klapka v době konání karlovarského festivalu a režisérka s dalšími tvůrci a herci přijela hned z placu představit Šarlatána festivalovým návštěvníkům do Domu České televize.
Jde o životopisné drama muže obdařeného léčitelskými schopnostmi na pozadí dobových událostí. Příběh je inspirován skutečnými osudy léčitele Jana Mikoláška, muže bez odborného lékařského vzdělání, který však měl nevšední a nevysvětlitelné nadání diagnostikovat a pomocí bylinek léčit nemoci, se kterými si ani doktoři nevěděli rady. V průběhu několika desetiletí se na něj obracely s prosbou o pomoc tisíce lidí ze všech společenských vrstev včetně například továrnické rodiny Ringhofferů, Olgy Scheinpflugové, Maxe Švabinského nebo prezidenta Antonína Zápotockého.
Pod prezidentskou ochranou
Právě Zápotockého, který byl vězněn v koncentračním táboře a v noze měl sněť, zachránil před amputací a stal se jeho chráněncem.
Po prezidentově smrti se však jeho osud obrátil naruby, nemluvě o tom, že i předtím byly jeho mimořádné schopnosti vykoupeny bojem s vlastními démony, léčitelství bylo jeho vnitřní spásou a ochranou před sebou samým…
„Včera jsme popravovali mladého muže, ale nebyl to Josef,“ popsala režisérka Agnieszka Hollandová poslední natáčecí den a s úsměvem poznamenala: „Kolikrát při natáčení ani nevím, kde jsem, kdo jsem a snad ani co točím. Ale na tenhle film nezapomenu, protože jsem občas měla pocit, že vidím dvojitě, jak si jsou Ivan s Josefem podobní.“
Ivan Trojan s režisérkou Agnieszkou Hollandovou.
K obsazení otce a syna dodala: „Nevěděli jsme, jak udělat, aby Ivan zahrál jednu postavu od dvaceti do šedesáti, těch dvacet roků by mu diváci asi přece jen nevěřili. A když se ukázalo, že jeden z jeho mnoha synů se mu nejen podobá, ale je i talentovaný, odkládali jsme natáčení, dokud nám nedorostl do potřebných let.“
Josef tedy hraje Mikoláška v nejmladším věku, kdy na své léčitelské schopnosti teprve přichází a učí se od jiných. „Byl jsem jako rolník na poli, který připravuje brázdy, a táta do nich pak zasadil ty krásné květiny,“ komentoval svou úlohu Trojan mladší. „Jan Mikolášek zažil v mladém věku jednu traumatizující událost a ta s ním šla celý život. Ale zatímco v pozdějším věku už věděl, oč jde a že s tím musí bojovat, tak v tom mladém byl především zmatený z toho, co se to s ním děje,“ přiblížil svou roli.
Trojanova nejtěžší postava
Zhruba od Mikoláškových třiceti již nastoupil na plac Ivan Trojan.
„Myslím si, že je to nejlepší scénář, jaký kdy Marek Epstein napsal, a to jsem hrál v jeho asi pěti kouscích,“ řekl herec, který dosud považoval za svou nejtěžší roli titulní postavu filmu Václav, kde hrál mentálně postiženého člověka.
„Tentokrát jsem hrál muže ve velkém věkovém rozpětí, a navíc opravdu velice rozporuplného. V jedné scéně se sympatie a antipatie diváků překlopí třeba také pětkrát. Zvažovali jsme, kam až v těch záporných momentech můžeme jít, a Marek ani Agnieszka mi to rozhodně neulehčovali a nakládali tomu člověku, co to šlo.“
Janu Mikoláškovi prošly podle jeho biografií za život rukama miliony lidí. „Jeho schopnosti a určitou jinakost lidé obdivovali, ale mnohdy také nepřijímali. Vznikala tam tak dramata, odehrávající se mezi ním a okolním světem. A ovlivňovalo jej také jeho vnitřní drama… Uměl pomoct lidem, ale zároveň si uvědomoval, že potřebuje pomoct i sám sobě,“ vysvětlil herec, který byl pro Agnieszku Hollandovou od začátku jasnou volbou.
Jan Mikolášek diagnostikoval pohledem do zkumavky s močí.
„Nebyl to šaman, dnes bychom o něm řekli, že byl přírodní léčitel, protože používal právě jen bylinky, dodnes je vzorem i pro současné bylinkáře. Pokud se někoho i dotýkal, bylo to spíše psychologické působení,“ vysvětlila Hollandová. „Věřil, že v moči se ukrývá mnoho informací o zdravotním stavu, což my dnes víme také, ale nepoužíváme k tomu zrak, nýbrž laboratoř,“ dodala polská režisérka, která v šedesátých letech vystudovala pražskou FAMU a dodnes mluví velmi pěknou češtinou.
Marek Epstein vysvětlil, že příběh Jana Mikoláška ve filmu otevírá na sklonku první světové války, ale nevypráví ho chronologicky.
Vždycky ho chtěli ničit
„Myslím, že to byl opravdu především mimořádný diagnostik, který měl neuvěřitelnou senzitivitu všechno vidět v moči. Učil se od jedné paní, která byla také bylinkářka a uměla číst v moči, ale on ji mnohonásobně předčil, opravdu viděl, co jiní ne, a sám říkal, že v tom není nic nadpřirozeného, jen zvláštní citlivost a schopnost diagnózy,“ řekl Epstein a k Mikoláškově postavení vůči mocným podotkl: „Každý systém už od toho prvorepublikového ho nějakým způsobem využíval a zároveň se ho obával. Byl jiný, byl mimořádný, a takoví lidé nebudí jen sympatie, ale také spoustu závisti a zlomyslnosti až do krajností, kdy se ho někteří lidé pokoušeli zničit.“
Agnieszka Hollandová ještě poznamenala, že hlavním tématem filmu je, jak člověk, který je schopen toho nejlepšího, v sobě nachází i to nejhorší a jak se s tím nechce smířit.
Josef Trojan - poslední úprava před záběrem
„Je to výjimečně dramatický případ boje dobra se zlem v jednom člověku a to mě také na scénáři zaujalo. Je to komorní příběh s epickou dimenzí,“ řekla režisérka, která za Hořící keř z roku 2013 získala Českého lva za nejlepší režii, cenu filmových fanoušků i Cenu filmové kritiky.
„Mám velmi dobrou zkušenost s českými štáby. Možná k tomu přispívá i fakt, že jsem sama tak trochu Češka, znám tuhle zemi, mám tady nějakou minulost, mluvím česky, všichni mě tady berou za svou, takže točit tady je vždy velmi příjemné. A tohle pro mě bylo šťastné natáčení, protože všichni dělali přesně to, co jsem chtěla, měla jsem pocit, že nám všichni pomáhají,“ dodala režisérka Hollandová, která nyní ve Francii se střihačem Pavlem Hrdličkou a hudebním skladatelem Antonim Komasou-Lazarkiewiczem na natočeném materiálu pracuje.
Do českých kin by měl snímek dorazit počátkem příštího roku.
Může se vám hodit na Zboží.cz: