Článek
Před dvěma lety jste řekla, že se přestáváte za svůj zpěv stydět. Co vás k takové formulaci vedlo?
Kubelková: Chtěla jsem zbořit určité hranice, které jsem v sobě měla. V minulosti mi pár lidí řeklo, že to není ono a že je velice těžké se zpěv naučit. Zůstalo mi to v hlavě a já to překonávala vlastně do chvíle, než jsem se rozhodla natočit album. Ale musím přiznat, že jsem si nakonec uvědomila, že největší překážkou v tom, abych se do toho pustila, jsem byla já sama.
Proč jste se pro to rozhodla?
Kubelková: Nejdřív jsem se vrátila ke hře na klavír a k tomu začala navštěvovat hodiny zpěvu. To bylo někdy v roce 2017. Potkala jsem se v té době u nás v Lovosicích s jazzovou kapelou. Začali jsme hrát coververze jiných skladeb. Bylo to pro radost, neměla jsem ambice ani potřebu o tom mluvit.
Jenže ve chvíli, kdy se kolem mě něco děje a je to veřejné, dostane se to rychle mezi další lidi. Najednou se nám začali ozývat pořadatelé různých festivalů a nabízeli nám možnost zahrát si. Pár koncertů jsme odehráli a já si uvědomila, že se vlak rozjel. Věděla jsem ale, že nechci zpívat coververze, nýbrž že bych chtěla učinit vlastní výpověď. V tu chvíli se zrodila myšlenka na vlastní projekt.
Proč jste se rozhodla přizvat ke spolupráci Michala Pavlíčka?
Kubelková: Přemýšlela jsem, koho bych požádala, aby mi napsal jednu dvě skladby, případně mi pomohl s produkcí. A protože jsem chtěla, aby byla deska česká a písničky měly silnou atmosféru, napadl mě právě Michal.
Je to skladatel, který má široký záběr, zdálo se mi, že pro mě bude ideální. Potřebovala jsem také zkušeného producenta, který mě bude schopen jako interpreta vést. Neměla jsem s nahráváním a tvorbou žádnou zkušenost.
Napsala jsem mu, že bych ráda vydala desku, přidala jsem pár slov o svých inspiracích a odkazy na pár natočených coververzí, které jsou na YouTubu.
Michale, napsala vám žena, která je všeobecně vnímána především jako celebrita. Bylo těžké se pro spolupráci s ní rozhodnout?
Pavlíček: Takhle nepřemýšlím. Pro mě je důležité, jestli mě člověk, se kterým bych měl dělat, takříkajíc osloví. Zaujalo mě jazzové zabarvení v jejím hlasu a cítil jsem, že z ní něco zajímavého vyzařuje. Rozhodl jsem se jí jednu skladbu napsat s tím, že uvidím, jak ji přijme.
Bylo to zajímavé, protože jsem skládal píseň pro někoho, koho jsem v podstatě neznal. Jen z médií. Také jsem neplánoval složit písničky na celou desku, přemýšlel jsem tak o jedné dvou.
Iva na tu první zareagovala slovy, že se jí líbí, a za pár dní mi poslala text. To mě překvapilo, protože jsem netušil, že si bude psát sama texty. Přečetl jsem si ho a líbil se mi. Cítil jsem v něm upřímnou osobní výpověď. A tak vznikla píseň Vedana. Naše vzájemné umělecké jiskření se nastartovalo a já se rozhodl, že jí připravím celé album.
Iva Kubelková a Michal Pavlíček v době nahrávání alba.
Kolik písní jste napsal?
Pavlíček: Patnáct, z toho tři jsme na desku nedali. V podstatě to celé fungovalo tak, že jsem složil hudbu a Iva vždy maximálně do týdne vytvořila text. Bylo to vzájemně inspirativní. V mezičase jsme se o náladě desky bavili, hledali jsme nejlepší pěvecký výraz pro každou skladbu a diskutovali o hudbě i textech. Finální obsahové textové sdělení si ale Iva řídila sama.
Měla i představu, jak by deska měla znít. Má progresivnější hudební vkus. Jako autor různorodých písniček jsem uvítal, že její oblíbené interpretky a interpreti zaujímají široké stylové spektrum. To mně vyhovovalo, proto jsem mohl vstupovat do více stylů, od popu a jazzu až po elektroniku nebo rock. Naše cesty se umělecky prolnuly.
Samotné nahrávání proběhlo bez problémů?
Pavlíček: Pěvecké linky jsem natočil s Ivou už předloni. Mysleli jsme si, že desku vydáme co nejdřív. Jenomže pak jsem dodělával své sólové album, přišlo hodně koncertů a já neměl čas ji dokončit. Z rychlého vydání tedy sešlo, nahrávka byla nějaký čas u ledu.
Po půlroce jsme si ji poslechli a rozhodli se, že Iva nazpívá písničky ještě jednou. V mezičase začala účinkovat v muzikálu a získala větší jistotu a pevnost v interpretaci. Na druhý pokus je potom většinou nazpívala lépe než na první. Měla je také víc zažité. Měl jsem z čeho vybírat, protože ty věci se jí povedlo nazpívat parádně.
Ivo, vaše texty jsou z velké části osobní. Proč jste se rozhodla v nich odhalit své pocity a emoce?
Kubelková: Vždycky jsem měla potřebu něco říkat. Poté, co jsem skončila s kariérou modelky, jsem se věnovala moderování. Byla jsem v kontaktu s lidmi, neustále jsme si s někým něco sdělovali. Řeč je pro mě automatický prostředek pro sdílení emocí a jejich propojení. V kombinaci s muzikou je slovo ještě silnější, písnička dokáže spojit lidi, emociálně je zasáhnout.
Mohla jsem samozřejmě psát texty obecné, ale to mi nešlo. Kdybych se do toho nutila, byly by povrchní. Šly mi osobní výpovědi. Jistě, některé texty jsou lehčí, ale celková výpověď je opravdová.
Zalhala jste někdy v těch textech?
Kubelková: Psaly se mi dobře a šlo to poměrně rychle. Poslechla jsem si hudbu a ta ve mně vyvolala tak silné emoce, že ze mě začala plynout slova. A byla to slova pravdivá, nevymýšlela jsem si.
Pavlíček: Iviny texty jsou obrazem její duše v různých odstínech a jsem si jist, že se spousta žen s těmito pocity v celé té široké škále ztotožní. Pravdivá autentická výpověď tak kouzelných bytostí, jakými jsou ženy, je inspirativní. Rád skládám písně pro zpěvačky, které vědí, o čem chtějí zpívat. Jejich výrazivo je jiné než mužské a z mého pohledu pro mé písničky obohacující.
Ivo, prozradila jste v textech na albu něco, co jste o sobě nikdy předtím neřekla?
Kubelková: Odpověď úzce souvisí s názvem alba Jak moc mě znáš. Když si člověk všechny texty poslechne, možná zjistí, že si myslel, že mě znal, ale ono to tak není. Absolvovala jsem ve svém životě spoustu rozhovorů do médií, vyšla o mně spousta článků. Bylo v nich ale nakonec obvykle jen to, co se hodilo těm, kteří se mnou rozhovor vedli či článek psali.
V mém případě se tematicky většinou vztahovaly k bulvárním tématům. Novináře zajímaly mé děti, má prsa, vztah s Jágrem a občas nějaké pořady, které jsem moderovala. Chvilek na to, abych mohla říct, co si myslím nebo jak věci vnímám, bylo málo, byť jsem se svůj názor snažila všude cpát.
Nahrát písničkové album a napsat si na ně všechny texty je pro mě absolutní svoboda.
Bude možné slyšet písničky z alba v živém provedení?
Kubelková: Přeju si to. Síla Michalovy hudby funguje podle mě ještě lépe naživo než na desce. Má svou magii a myslím si, že bude mít na koncertech úžasnou sílu. První nabídky mi už dokonce chodí.
Pavlíček: Počkáme chvíli, až se deska dostane do povědomí. Následně bych rád Ivě pomohl postavit dobrou kapelu, se kterou by měla vyjet na turné, na němž bych fungoval třeba jako speciální host. Byl bych rád, kdyby si Iva mohla ty písně užít naživo.
Může se vám hodit na Zboží.cz: