Článek
Po předchozích dvou románech, kde přibližovala jakožto bývalá modelka tvrdý svět modelingu a následně showbyznysu, se zpěvačka Iva Frühlingová pustila do experimentu. Ve sbírce básní se pokusila o veršované, výrazně epické zaznamenání svých vztahů, s nimi spjatých prožitků a pocitů ohledně mateřství. Celku dodala punc jakési osobní terapie.
V básních se Frühlingová vypisuje z trablů, problémů a úzkostí spojených především se vztahy a mateřstvím. Z některých textů čpí znechucení společností, únava a frustrovanost, touha po realitě a soudnosti.
Iva Frühlingová
Hned na první stránce si maluje svého ideálního čtenáře. Explicitně popisuje, že její slova nejsou určena „ovcím“, lidem, kteří jdou příliš s davem, pozitivním a sluníčkovým, lidem, kteří odmítají nad věcmi hlouběji přemýšlet. Paradoxně její text zase tolik hloubání z hlediska čtenářské recepce nevyžaduje, na druhou stranu pozitivní či snad optimistický opravdu není.
Frühlingová si očividně dává velmi záležet na obsahu svých veršů. Čiší z nich osobitost, intimita, důvěrnost, nabízí ztotožnění se se zdánlivě obyčejnými motivy v životě ženy, s momenty ve vztazích s muži i ve vztahu k sobě, v mateřství. Ovšem jako by zapomněla na formu.
Volným tokem skládá myšlenku za myšlenkou, nedává jim ale řád, přičemž o poetickou nahodilost bohužel nejde, vzniká jakási posloupnost myšlenek, které dohromady dávají formou stručný, poezii však vzdálený, celistvý příběh. V některých případech vznikly spíše než básně „básničky nářku a naštvanosti“, vedle nichž se autorka nerdí označit se výrazem „my umělci“.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: