Článek
Jak k záměru spojit film Faust se živou hudbou došlo?
Byl to nápad plzeňského dramaturga Ivana Jáchyma. Nabídl mi několik klasických titulů a Faust mě zaujal nejvíc. Navíc jsem nedávno hrála Schnittkeho faustovskou kantátu a momentálně studuju Gruberova Frankensteina, takže se kolem příběhu Fausta tematicky pohybuju.
V tom filmu je dost prostoru k různým expresím, což mě baví. Myslím si, že to bude dobře fungovat a vznikne krásná komunikace filmu, diváků a hudebníků.
Proč jste se rozhodla spojit s Markem Sinanem?
Je to multiinstrumentalista, který komponuje elektronickou hudbu a používá přitom spoustu efektů. Napadlo mě, že to bude zajímavá kombinace, a tak jsme se pro doprovod k filmu Faust spojili.
Marc Sinan.
Je to, co budete hrát, předem připravené?
Vůbec ne, celé to bude improvizace. S Markem o tom neustále mluvíme, chystáme se na různé charaktery postav, jejich odlišnosti a sázíme i na to, že nám pomůžou různé efekty, což bude úlohou zvukaře, který v podstatě bude naším spoluhráčem.
Budete hrát k Faustovi poprvé?
Ano. S Markem už ale máme za sebou několik koncertů v duu nebo krásné vystoupení v Mnichově, kde nás doprovázela absolventka hudební akademie hrající na theremin, což je elektronický hudební nástroj, který má úžasný zvuk.
Marc mě ke spolupráci oslovil již před pěti lety pro svůj projekt v indickém Rádžasthánu, který má název I Exist. Strávili jsme tam nějaký čas s německým štábem a dali jsme dohromady koncert, který jsme pak prováděli a na podzim letošního roku se k němu vrátíme.
Již 25. května odehrajeme na náplavce v Hradci Králové s Vladimírem Václavkem koncert nazvaný Bílé inferno v dnešní době. Zjevně navazuje na vaše společné dvojalbum Bílé inferno z roku 1997. V čem přesně ta návaznost je?
S Vladimírem hrajeme ve skupině Čikori a koncertní projekt se jmenuje At Home. Pořadatelé koncertů si nás však často zvou v duu, a tak jsme zvolili název Bílé inferno v dnešní době. Je v něm zaznamenaná cesta, po které jsme šli od doby, kdy album vyšlo, a ukazuje, kam jsme jako muzikanti došli. Od vydání Bílého inferna už přece jenom uplynulo jedenadvacet let.
V hudebních kuloárech se hovoří o comebacku skupiny Dunaj, ve které jste působila v letech 1986 až 1998 a poté i v roce 2002, kdy se vrátila na scénu. Chystá se další návrat této slavné kapely české alternativní scény?
O návratu jsem nic neslyšela. Když se ale setkávám s Vladimírem Václavkem, mluví o jakémsi návratu před třemi lety. V sestavě byl ještě Josef Ostřanský a bubenice Michaela Antalová. Podle mě to ale není nic intenzivního.
Větší tlak ale přichází zvenčí. Někteří lidé, kteří se na hudební scéně pohybují jako pořadatelé nebo vydavatelé, by Dunaj rádi viděli zpět. Je potřeba si ale uvědomit, že frontman Jiří Kolšovský zemřel a s bubeníkem Pavlem Fajtem teď nespolupracujeme. Kdybych do něčeho takového měla vstoupit, volila bych cestu přípravy úplně nového a aktuálního repertoáru.
Doslechla jsem se také, že jistí filmaři připravují o Dunaji dokument a se členy původního Dunaje už prý něco natočili.
Iva Bittová vydala již řadu desek.
Žijete napůl na Moravě a napůl v Americe, koncertujete po celém světě, užíváte si absolutní tvůrčí svobody, kterou hudba skýtá. Jste spokojena?
Velmi mě to naplňuje a navíc vím, že má cesta povede dál. Mám hudebně zpracované různé své touhy, nápady a myšlenky, a díky tomu, že jsem už více než deset let v Americe, se mi rozšířily obzor i penzum muzikantů, s nimiž mohu spolupracovat. Brzy budu v Americe otevírat soukromou hlasovou školu, což je také projekt, po kterém jsem toužila. Mám hodně aktivit, vše funguje a mám z toho všeho velkou radost.