Článek
Naposledy jsme spolu mluvili v prosinci, když jste natáčel v Hostivaři hudbu ke snímku Jako delfín. Už se promítal v Itálii?
Italská televize ho již v březnu uvedla a měl slušný úspěch. Jsem rád, že se na něm podíleli i vaši muzikanti z Českého národního symfonického orchestru.
Nyní vás konečně uvidí Praha i jako dirigenta koncertu festivalu Prague Proms. Máte hodně koncertů ročně?
Na počátku roku většinou pracuji a skládám, pak zhruba od dubna vyjíždím na turné se svou hudbou po Evropě a po světě – před Prahou jsem dirigoval letos již v Chile a v Koreji – ale není to pravidlo. V srpnu se každopádně vracím do Itálie a měsíc odpočívám. Ale musím říci, že i to občas poruším a skládám.
Kromě filmové hudby uvedete v Praze i svou kantátu Vuoto d’Anima Piena. Proč tento doslova paradoxní název (česky asi Prázdno plné lidské duše)?
Skladbu jsem psal před dvěma lety k tisíciletí chrámu ve městě Sarsina a je psána na texty italských i světových mystiků, jejichž díla mne zaujala. A název není vůbec paradoxní. Dám vám příklad: Vesmír je také zdánlivě prázdný, ale přitom je plný světů, které ani neznáme. A tak je to i s lidskou duší.
V literatuře se často uvádí, že na váš vývoj k filmové a soudobé hudbě, která není tak známa, měly vliv osobnosti jako váš učitel Goffredo Petrassi a později Franco Evangelisti?
Naprosto ne, u Petrassiho jsem v Římě studoval, to je pravda, ale další cesta byla pouze moje vlastní. A Franco Evangelisti? No, to už je úplný nesmysl, toho jsem potkal jednou před čtyřiceti lety a to je asi tak všechno. Musím říci, že se o sobě dočítám spousty nepravd a toto je jedna z nich.
Na čem nyní pracujete jako skladatel?
Píši hudbu k televizní inscenaci komedie Eduarda De Filippa Tahle strašidla.
Trvá stále váš zájem o kopanou? Kterému římskému klubu fandíte – Laziu, nebo AS Roma?
Jako Říman oběma, ale trochu více AS Roma. Těší mě hlavně, když vyhrají oba.
