Hlavní obsah

Irský komik Dylan Moran: Vy Češi jste vážně jiní

Novinky, Jakub Kynčl

Irský komik Dylan Moran se vrací po květnovém úspěchu do Prahy, kde bude vystupovat 30. září ve Velkém sále pražské Lucerny. Lístky byly i nyní už za několik dní vyprodány. S Moranem jsme si kromě jeho životní role v seriálu Black Books povídali nejen o fenoménu stand-up komedií, ale i o tom, jak vnímá české publikum a Čechy obecně.

Foto: PRÁVO – Petr Hloušek

Dylan Moran při svém květnovém vystoupení v Praze

Článek

Po třech vyprodaných vystoupeních v květnu je to pro vás nyní návrat ve velkém stylu. Po několika dnech jste vyprodal své vystoupení v Lucerně, kam přijdou dva tisíce lidí. Čekal jste, že o vás bude v Česku takový zájem?

Věděl jsem, že tam nějaký zájem bude, ale netušil jsem jak moc velký. Samozřejmě mi taková odezva dělá dobře.

V květnu to byla vaše první návštěva České republiky?

Ne tak úplně. Samozřejmě že co se týče vystoupení, tak ano. Ale hodně let dozadu jsem v Praze byl jako běžný turista. A ušetřím vám otázku, která by určitě přišla – Prahu miluju.

Říká se, že jste velký nadšenec, co se týče galerií. Stihl jste v Praze nějakou navštívit?

Moc ne, jen zběžně jsem byl v jedné designové galerii, ale teď to snad při své návštěvě napravím. Ačkoli moje turné je tak trochu zběsilé. Budu mít na návštěvu města jen část jednoho dne.

Foto: Profimedia.cz

Dylan Moran

Kdybyste měl hodnotit české publikum po třech květnových vystoupeních a porovnat ho třeba s britským, co byste vyzdvihl?

Všiml jsem si toho, že Češi reagují na každý podnět. A to je moje vystoupení v angličtině bez překladu! Mají velký zájem o svět kolem nich. Zdají se být taky velmi dobře informovaní o politice ve světě. Působili na mě velmi vzdělaně a líbilo se mi, že byli aktivní a chtěli se na tom vystoupení sami podílet.

Nedívám se po každém vtípku zneklidněně zleva doprava a neptám se, jak se lidé cítí a zda mě stále ještě milují

Během svých vystoupení hodně mluvíte o rodinném a partnerském životě. Když jste se stal otcem, změnilo to nějak vaše vystoupení?

Přemýšlím – kdybych byl instalatér a stal se otcem – změnilo by to mou instalatérskou práci? Pravda je, že se stand-up komedií to je jiné. Ta se průběžně mění. Mluvíte o tom, nač myslíte, a o vašich běžných zkušenostech a zážitcích. Takže ano, mění to od základů všechno.

Ve vašich květnových vystoupeních jste si hodně utahoval z náboženství. A odezva publika byla opravdu silná a hlavně blesková. V ten moment jste si musel uvědomit, že jsou Češi převážně ateisti, že?

Byla opravdu blesková! Je to zajímavé, protože v jiných částech střední až východní Evropy to je jiné. Polsko je nesmírně nábožné. Pak jsou další země, kde náboženství zašlapali do země Sověti, ale posléze se tam stalo ještě důležitějším než dříve.

Česká republika je v tomhle hodně výjimečná. Je mi jasné, že u vás asi také nějací věřící jsou, ale zjevně jsou v pořádné menšině. Vy Češi jste vážně jiní. A nemyslím si, že to je jen událostmi v minulém století. Máte to v sobě už daleko déle, celá staletí.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Dylan Moran při vystoupení v Praze s obligátní sklenkou vína

Jaké to je, když jste na pódiu a řeknete vtip, který nezabere?

(krátká odmlka) Dám lidem masáž a uvařím jim večeři. No prostě řeknu další vtip…

Tak 1:0 pro vás. Je to tedy taková malá kanonáda? Perete to do lidí jeden za druhým a říkáte si, že jeden vtip zacílí jednu část publika a druhý zase sestřelí jiné?

Mé vystoupení je jedno dlouhé povídání. Nedívám se po každém vtípku zneklidněně zleva doprava a neptám se, jak se lidé cítí a zda mě stále ještě milují.

Je v tomto ohledu rozdílné mít stand-up před 400 nebo před 2000 lidmi?

Ano, určitě. Ta vystoupení jsou odlišná. Ale klíč k úspěchu zůstává stejný. Být na místě a snažit se o to, aby se lidé cítili zapojeni.

Asi nejvíce jste o sobě dal vědět rolí Ira Bernarda Blacka v seriálu Black Books. Místo, kde se to z většiny natáčelo, tedy malé knihkupectví v londýnské ulici Leigh Street, navštěvují údajně hodně čeští turisté. Napadá vás proč?

Napadá. Myslím si, že když se podíváte na Black Books, jsou prostě hodně české. Chtěl jsem, aby to takto vypadalo a zanechávalo tenhle pocit. V tom obchůdku třeba panoval takový určitý smysl pro (ne)pořádek, který míváme v Irsku a který máte asi i vy v České republice. Vypadá to, jako by to nemělo žádný systém, ale ten tam ve skutečnosti je. Klíče leží na knížce přímo pod kočkou. Ale člověk, který to má vědět, jde najisto.

Na kolik je postava Bernarda Blacka, který byl tak trochu alkoholický morous, uzpůsobena vaší reálné povaze?

V nějakém ohledu ano. Ale kdybych byl úplně stejný jako Bernard, byl bych už v této chvíli mrtvý nebo ve vězení…

Související témata:

Výběr článků

Načítám