Článek
Ve středu 15. ledna se s výročním programem představila v Bratislavě poprvé a o dva dny později ho převezla do pražského Fora Karlín. Nebylo zcela vyprodané, zaplněné však bylo příjemně, především fanoušky, kteří tvorbu kapely dokonale znají. Prozradil to jejich častý a v textech neomylný zpěv.
Zpěvák a kytarista Vratko Rohoň, baskytarista Vlado Bis a bubeník Jozef „Dodo“ Praženec, tedy členové kapely Inekafe, se na pódiu obklopili čtyřicetičlenným symfonickým orchestrem pod vedením aranžéra nových verzí písní Lukáše Sommera. Za nimi zpívali členové pěveckého sboru Tirnavia z Trnavy a na klavír hrál Peter Preložník. Taková sestava byla už na první pohled vysloveně mocná.
Koncert měl tři podoby. Některé skladby zahrál symfonický orchestr pouze instrumentálně, v některých s ním zpíval Rohoň bez kapely a v dalších s ním hrála celá kapela Inekafe. On své místo ve skladbách během večera neztratil a až náruživě se zmocňoval i svižných punkrockových pasáží.
Někdy se v nich ztrácela přehlednost zvuku nástrojů, jindy je zase aranže pro symfoniky ještě více oživily. Dělo se to zejména ve chvíli, kdy s orchestrem hrála celá skupina. Sekundovat tradičním rockovým nástrojům pro něj totiž bylo jednodušší než obstát bez nich. Kouzelné tedy ten večer bylo spojení těles, ne jejich rozdělení.
Svou daň si nicméně vybrala akustika sálu. Když se naplno rozezněly všechny nástroje i hlasy na pódiu, vznikala takzvaná koule, v níž bylo velmi složité „přečíst“ linky jednotlivých nástrojů i zpěvů. V tu chvíli posluchačům nezbylo nic jiného, než vsadit na svou znalost písniček, která jim pomohla se v nich orientovat.
Zazněly Ani minútu, Déja vu, Figúrka, Mám pocit, Ako sa máš?, Biely hotel, 30. február, Prečo je to tak?, Úspešne zapojení, Sínus dopadu, Kašovité jedlá, Ružová záhrada, Spomienky na budúcnosť, Špinavé objatie, Ráno a či Ďakujeme vám. Tedy ty, bez nichž by koncert kapely Inekafe nebyl úplný. A nápad spojit punk rock s hrou symfoniků publikum několikrát během večera náležitě ocenilo.
Může se vám hodit na Zboží.cz: