Imitátor Petr Jablonský: Politici rychle přicházejí a odcházejí

Určitě, řekl bych, že jsem s tím začal zhruba v deseti letech. Tatínek mi tehdy přinesl kazety se semaforskou dvojicí Šimek a Sobota i s dalšími komiky z divadel malých forem. Hodně mě to zaujalo a napadlo mě, že by bylo krásné, kdybych i já mohl dělat takový humor. Protože jsem nahrávky poslouchal neustále dokola, tak se mi posléze podařilo ty své vzory postupně napodobovat.

Řekl bych, že Luděk Sobota, protože v těch osmdesátých letech byl velmi populární pořad Návštěvní den, který dělal společně s Miloslavem Šimkem. Po roce 1989 se všechno změnilo, a hlavně se najednou všechno smělo. Ovlivnil mě Václav Faltus, který imitoval už před revolucí, no a pak se objevili Zdeněk Izer i Vladimír Hron. Ačkoli Vláďa Hron přišel až po mně.

Ovšem mé skutečné vzory byly spíš imitované osobnosti. Výše vzpomínané imitátory jsem tedy jen registroval a ovlivnili mě spíše směrem k profesi. Konkrétně v tom smyslu, že mi ukázali, že by se tím dalo živit.

Začal jsem vybrané lidi naposlouchávat, občas se mi i stalo, že jsem zjistil, že kolega něco opomněl. Tehdy nebyly žádné sociální sítě, takže se originální nahrávky sháněly obtížně. Musel jste chodit s diktafonem a hlasy nahrávat. Byl jsem dokonce za Chantal Poullain, aby mi něco namluvila.

Samozřejmě jsem také musel archivovat obraz, protože bylo potřeba imitování hlasu doprovázet i gesty. Po Luďkovi Sobotovi přišli Felix Holzmann, duo Kaiser, Lábus a poté už nastoupili politici, třeba Václav Havel nebo Václav Klaus.

Umělec mě většinou zaujme svým uměním, a politik tím, že je hoden zparodování. Díky tomu může člověk upozornit na věci, které se dějí kolem nás. Satira mě zkrátka baví. Říkat vtipy hlasy politiků či herců je fajn, ovšem mnohem lepší je vytvořit nějakou etudu.

Zajímá mě skákat od hlasu k hlasu na přání lidí z publika. Občas se samozřejmě stane, že někoho zrovna nemám v repertoáru, tudíž nabídnu někoho jiného, nebo ho nastuduji do příště. Vždycky připomínám, že nejsem kouzelník, ale imitátor. Ono totiž není jednoduché udělat nějakou figuru opravdu věrohodně.

Zhruba čtrnáct dní. Samozřejmě se stane, že mi dá někdo opravdu zabrat. Byla to třeba Halina Pawlowská. Ženy se mi obecně dělají hůř. Někdy už při studiu poznám, že to nepůjde, tak toho raději nechám.

Třeba Jana Krause, byť jsem mu to v jeho pořadu slíbil, jsem prostě nedokázal udělat. Umím zhruba stovku hlasů, zajímají mě hlavně politici, sportovci, komentátoři, herci i zpěváci. U politiků je problém, že rychle přicházejí a odcházejí.

To se stalo v mých sedmnácti letech. Už jsem ale vystupoval v jednom kabaretu. A tam mě oslovil nějaký chlapík, že by měl pro mě placené angažmá. Představil se mi jako novinář, ovšem už mi neřekl, že je z erotických novin Nei Report. Já tedy, nic netuše, dorazil do pražského Mánesa, kde mě ovšem trochu překvapily vystavené různé přístroje a nástroje.

Pak mě vrazili do sálu, kde na zemi souložil muž se ženou a kolem stáli lidi. Organizátor mi řekl, že příští dvojici už budu komentovat já. Hlas si můžu vybrat. Byl jsem tehdy opravdu stydlivý chlapec, a napadlo mě, že to musím celé nějak obrátit, což jde jedině hlasem Luďka Soboty.

Lidi se náramně bavili. Ale smát se začali i ti souložící. No a tomu chlapíkovi to nějak nešlo a strašně dlouho mu to trvalo. Takže mi došlo, že musím ubrat. Nakonec se mu povedlo dovést věc do zdárného konce. Asi na mě pak byli s jeho partnerkou naštvaní, protože tohle nečekali. Pak za mnou přišel fotograf Jan Saudek a řekl mi, že to bylo dobré.

Chvíli jsem pracoval jako prodavač, ale pak se mi rozjela kariéra. Náhodou si mě v kabaretu všimla paní Halina Němcová z umělecké agentury Step D  a navrhla mi zkusit něco natočit. Ten materiál pak poslala do České televize.

Na to konto se ozval režisér František Polák, že by měl zájem. To byla opravdu bomba, protože byl klasik všech zábavných pořadů typu Možná přijde i kouzelník. Takže mě angažovali do pořadu Šance a posléze i do silvestrovského programu.

Výhoda je, že každý z nás dělá trochu něco jiného. Vláďa Hron hlavně zpívá a imituje jako doplněk, Zdeněk Izer předvádí scénky i parodie, Petr Martinák je spíš moderátor a Václav Faltus umí spíš klasiky typu Vlasty Buriana. Mě zajímá hlavně satira.

Přímo ne, ale vždycky se to ke mně nějak donese. Potrefené husy totiž chodí přímo za šéfy, nebo za sebe někoho pošlou. Většinou vedoucímu řeknou, že na něj mají nějaký materiál, a bylo by tedy dobré, kdyby určitý pořad zmizel z programu. Nebo navrhnou výměnný obchod, něco za něco.

Hodně mi udělala radost pochvala od Luďka Soboty, který mi řekl, že ho krásně umím napodobit. No a pak Miloš Zeman. Vystupoval jsem na Hradě s divadlem F. R. Čecha a po představení za mnou přišli nějací pánové, že se mnou chce mluvit pan prezident a dovedli mě k němu. Nabídl mi cigaretu a víno. Já mu řekl, že jsem tam autem, tudíž nemůžu pít. Odvětil: Vidím, že zbabělost je vlastnost vám vlastní. Tak jsem si s ním symbolicky připil.

Dívám se rád. Na sebe ovšem spíše z profesionálních důvodů. Sleduji, co jsem udělal za chyby a co bych mohl v budoucnu vylepšit. Ale jeden silvestrovský program bych rád viděl ještě jednou. Tehdy jsme s Leošem Marešem a Patrikem Hezuckým parodovali pořady, které měly následovat, jako televizní hlasatelé či moderátoři. Když následoval Kufr, byl to Pavel Zedníček a parodie na ten pořad, když Banánové rybičky, přišla na řadu Halina Pawlowská. Nicméně, počítám se ke spokojeným divákům.