Iluzionista Luis de Matos: Není důležité, jak kouzlo funguje

Tři ze sedmi kouzelníků nejúspěšnější iluzionistické show v historii Broadwaye přijeli začátkem června do Prahy. O světu kouzel jsme mluvili s portugalským iluzionistou Luisem de Matosem, jenž byl nadšený, že má možnost v Praze navštívit Černé divadlo.

„Mám tuhle divadelní formu rád, protože je stejně jako to, co děláme my, iluzí. A české černé divadlo má tu nejlepší pověst. Viděl jsem ho už v Portugalsku a Londýně, ale jsem natěšený, že ho uvidím v domácím prostředí, takříkajíc u zdroje,“ řekl Právu.

Bylo mi asi osm let. Chodil jsem do varietního kroužku, hrál jsem na kytaru, tancoval a hráli jsme divadlo. Byl tam jeden kluk, který kouzlil, a mě to fascinovalo. Naučil jsem se od něj první triky.

Začal jsem si potom o magii číst. Stala se mým velkým koníčkem a je jím dodnes. Zároveň jsem měl to štěstí, že se stala i mým povoláním. Neříkám tomu ale práce. Práci člověk dělá, protože musí, ale koníčka dělá, protože se nemůže dočkat.

Věřil jsem tomu, ale jsem jedináček a moji rodiče jsou učitelé, dnes už v důchodu. Vždycky mi říkali, že abych něco dokázal, musím studovat. Neprotestoval jsem a studoval to, co mám opravdu rád. Hodně jsem se věnoval biologii a botanice.

Když jsem získal titul, pozvali mě, abych na univerzitě dál působil. Tak jsem tam ještě nějaký čas zůstal. Zároveň jsem už ale měl svůj kouzelnický televizní pořad. Přišla chvíle, kdy jsem si musel vybrat, protože jsem na obojí neměl dost času.

Zvolil jsem si šoubyznys a svět magie. Zdálo se mi, že když by to nešlo dobře, budu se moc vrátit k tomu, co jsem studoval. Naopak jsem si to představit nedovedl. Kdyby mě v padesáti má práce přestala naplňovat, kouzelníkem bych se už asi nestal. Svou práci ale miluji, takže návrat nebyl nutný.

Od svých kolegů se učím každý večer. Součástí show The Illusionists jsem už sedm let. Někteří kolegové slezou z pódia, dají si kávu, čekají v šatně, připravují si další vystoupení či jednoduše odpočívají. Já ne. Když nejsem na pódiu, sleduji ostatní.

Za ty roky jsme odehráli stovky představení. Já je viděl všechna a pořád mě to baví, pořád se učím. Pokaždé napjatě sleduji, jak například kolega uniká z vodní cely. Inspiruje mě to a dělá mi to radost.

Občas ne, většinou ale ano. Sám kouzlím už desítky let, takže mé znalosti přirozeně dospěly do bodu, kdy víceméně vím, co se děje a jak kouzlo funguje. Na druhou stranu to pro mě není důležité. Podstatné je vidět kouzelníkovu motivaci, zajímá mě, co se snaží předvést a jak se mu daří zapůsobit na publikum, také jak pracuje s jeho pozorností, zda je zábavný a vtipný, nebo vážný a poetický. V osobnosti kouzelníka, nikoli v tricích, tkví krása magie.

Je to jako s hudbou. Musíte se naučit noty a hrát na nástroj. Potom můžete být vynikající interpret cizích písní, například hrát dokonale Mozarta či Bacha. Už to je velké umění, když umíte písně krásně zahrát. A pak je tu další možnost – psát a hrát vlastní písně. Je to jiná disciplína.

S kouzlením je to stejné. Vždy jde o to, vstřebat co nejvíc podnětů. Povzbuzuji mladé kouzelníky, aby se nezajímali pouze o magii, ale aby četli, chodili na procházky, poslouchali hudbu a žili co nejpestřeji. Malíři také nechodí jen na výstavy obrazů.

Inspiraci naleznete i mimo svůj obor. Tam se odehrávají kouzla důležitější než to, jaké je tajemství triku.

Každý máme svá oblíbená kouzla, ale mé nejoblíbenější je vždy to, které doufám, že vynaleznu zítra. Vždy se těším na další. Proto se neustále rozhlížím po inspiraci.

Ani nevím. Umím přeříznout lidi napůl a pak je složit, byl jsem pohřben zaživa, unikl jsem z vodní cely, dostal jsem se z provazů, když jsem visel vzhůru nohama pod helikoptérou. Vždy jsem chtěl zkusit všechno. Už proto, že jsem začínal televizním pořadem a přál si, aby byl stále zajímavý pro diváky i pro mě.

Ano, občas člověk překročí obvyklou míru rizika, kterou podstupuje každý den na ulici. Třeba když visíte pod helikoptérou vysoko nad zemí. Ale snažíme se, aby to vypadalo trochu nebezpečněji, než to ve skutečnosti je, aby si divák užil drama. Samozřejmě je všechno vyzkoušené, promyšlené a tisíckrát zkontrolované. Nikdo neumře.