Článek
Aby však nedošlo k mýlce, autorka nepojala ilustrace coby aktuální akční podívanou. Spíše se zaměřila na věci probíhající pod povrchem, díky kterým nutí pozorovatele propátrávat tu kterou ilustraci velmi pozorně. Tak jak je Fürstová precizní ve zpracování témat, stejně tak by měl být i precizní čtenář listující touto publikací.
Autorka rozprostřela své výtvarné nápady do tří tematických okruhů. Každá z osmnácti kapitol je uvedena abstraktním motivem hlubokého lesa, který má navodit určitou tajemnou náladu. Babička totiž není jen kniha o idylickém životě na venkově, ale také příběh plný temných stránek lidského života, ať už to jsou nešťastná láska, šílenství či smrt.
Samotné barevné ilustrace sice na první pohled evokují onu výše uvedenou venkovskou idylu, nicméně i v tomto případě tvůrkyně rozehrává temnou a tajemnou strunu. Nejpatrnější je to na kolorovaném leptu Viktorka.
Dívka, která skutečně žila, z nešťastné lásky k černému myslivci zešílela. Své mrtvé dítě hodila do vody, a nakonec ji zabil blesk. Výtvarnice ji pojala tak, jako kdyby ona sama skočila do tůně a proud jí unášel vlasy. Skrz ni navíc teče řeka, snad symbol našeho plynoucího života, možná naší pomíjivosti.
I když je Viktorka utonulá, stále působí jako silná žena. Stejně jako kněžna, hrdě sedící na koni, nebo Babička stojící uprostřed magického času o Svatojánské noci.
Drobné ilustrace, většinou na koncích kapitol, ukazující rostlinné či živočišné motivy, jsou už jen pověstnou třešinkou na dortu.
Výstava, věnovaná aktuálním dílům výtvarnice, je k vidění v pražské Galerii Miro do 12. prosince.
Může se vám hodit na Firmy.cz: