Ikona Audrey Hepburnová by oslavila devadesátiny

Budoucí hvězda zlatého hollywoodského věku přišla na svět v Bruselu jako dcera anglického bankéře Josepha Rustona, v té době ředitele bruselské pobočky Bank of England, a Nizozemky Elly Van Heemstra. V jejím křestním listě stálo Edda Kathleen van Heemstra Hepburn-Ruston. Její matka totiž pocházela z vážené šlechtické rodiny. S jejím otcem se seznámila v Jižní Americe a svatbu uspořádali v indonéské Jakartě. První společné roky rodina prožila v Ixelles, což byla tou dobou část belgické metropole oblíbená umělci, intelektuály a studenty.

Když budete mít štěstí, tak v době kolem hereččiných narozenin vás současný majitel domu na Rue Keyenveld 48 pozve na oslavu, s přípitkem a za zvuku slavné písničky Moon River z filmu Snídaně u Tiffanyho (na domu visí pamětní deska – pozn. red.).

Manželství však nedopadlo šťastně. Otec, po kterém měla Audrey britské občanství, rodinu i s cennými šperky opustil v roce 1935. Ztrátu milované osoby malá černovláska nesla těžce. „To bylo to nejhorší, co mě v životě potkalo,“ svěřila se. Nakonec si jej k sobě navěky připoutala tím, že otcovo druhé příjmení Hepburn použila jako krycí jméno během druhé světové války a později coby umělecký pseudonym.

Traduje se, že ji matka vychovávala docela svérázně. Nedůvěřovala lékařům, takže třeba i záchvat černého kašle u třítýdenní dcerky kurýrovala po svém. Údajně vzala dítko, jemuž se zastavilo srdce, za nohy a hlavou dolů ho pořádně poplácala po zadečku. Herečka celý život tvrdila, že zemřela již ve třech týdnech a po metodách své matky už přežije všechno.

Většinu svého dětství strávila v Belgii. Snila o kariéře primabaleríny. Chvíli studovala na prestižní taneční škole v Londýně, poté se s matkou přesunuly do Nizozemska. Tam do příchodu nacistů talentovaná tanečnice navštěvovala konzervatoř. Podle článku New York Times během okupace pomáhala hnutí odporu tím, že přenášela zprávy ve svých baletních špičkách, sháněla finance pořádáním kurzů tance a k tomu pracovala jako zdravotní sestra.

Na konci války podvyživená šestnáctiletá dívka vážila sotva čtyřicet kilo. A byla velmi vážně nemocná. Lékaři o mnoho let později vyvrátili spekulace o anorexii zjištěním, že její superštíhlá postava a stav metabolismu jsou důsledkem dlouhodobé podvýživy za války. Kvůli tomu také několikrát potratila. „Nebyla mouka ani maso a v dobách největší krize jsme vařili cibulky tulipánů a zkoušeli jsme upéct chleba z trávy,“ vzpomínala. V dobách hojnosti si velmi oblíbila těstoviny a italskou kuchyni. Maso nesnášela.

Bohužel na to, aby se jednou stala primabalerínou, byla příliš vysoká (měřila 170 cm). A to přitom neměla víc než padesát kilo a trčely z ní kosti. Tanec studovala i po válce v Londýně, kde se živila jako modelka a kde v roce 1948 debutovala jednou z menších rolí v muzikálu High Button Shoes. Následovaly další umělecké příležitosti, až přišel pro její kariéru zásadní zlom.

K divadelní roli Gigi, kde mohla rozehrát všechny své půvaby, se totiž dostala – jak se říká – jako slepá k houslím. Když v jednom hotelu, kde právě natáčela, probíhal konkurz na Gigi, všimla si jedné rozesmáté a štíhlé slečny s cigaretou proslulá spisovatelka Colette – znuděná průběhem konkurzu popojížděla po hotelové hale na invalidním vozíku. Legendární autorka trvala na tom, že pařížskou dívku, kterou se snaží její příbuzní naučit způsobům kurtizány, aby se mohla nechat vydržovat nějakým boháčem, musí hrát jedině Audrey. Premiéra na Broadwayi měla úspěch. A novináři vycítili, že se rodí nová herecká hvězda.

O dva roky později byli diváci i kritici ohromeni jejím podáním novodobé princezny Anny v romantickém snímku Prázdniny v Římě, kde se před kamerou setkala se šarmantním Gregorym Peckem. Svým výkonem si vysloužila Oscara pro nejlepší herečku v hlavní roli. Přitom v hloubi své duše toužila po něčem zcela jiném. Snila o rodině a dětech.

Během zkoušení Ondiny ve stejnojmenné broadwayské divadelní inscenaci se seznámila s hercem Melem Ferrerem. Byla to prý láska na první pohled. O dvanáct let staršího, dvakrát rozvedeného otce čtyř dětí okouzlila svou přirozeností. V roce 1954 se s ní ve Švýcarsku oženil a brzy nato se jim narodil syn Sean.

Audrey Hepburnová opanovala filmová plátna zejména v 50. a 60. letech. Známe ji také z hořkosladké komedie Sabrina, kde se objevila po boku Humphreyho Bogarta a Williama Holdena. Za svůj výkon byla nominována na Oscara. Kostýmy pro ni vytvořil francouzský návrhář Hubert de Givenchy. Ačkoli jejich společné začátky byly rozpačité, protože Givenchy původně očekával při zkoušce v jeho ateliéru legendární Katharine Hepburnovou (slavná americká herečka není její příbuznou – pozn. red.). Nakonec se z nich stali přátelé. Ona jeho múzou a on jejím stylistou: herečka byla nadšená z jeho modelů kombinujících jednoduchost, geometrické vzory, hranaté výstřihy a kostýmky s malými kulatými límečky. Ty teprve ve spojení s její dokonale štíhlou postavou zasáhly módní svět. S Givenchym také vymysleli společnou vůni. Hepburnová se tak stala vůbec první herečkou, která propůjčila svou tvář v reklamě na parfém. Její jméno také nesou jeden druh růže a jeden druh tulipánu.

V roce 1959 odmítla točit Deník Anne Frankové, protože se necítila dost silná na konfrontaci se vzpomínkami na veřejné popravy a další hrůzy, jichž byla za války svědkem. Pak ale přišla nabídka, která ji definitivně vynesla mezi hereckou elitu. Postavou newyorské prostopášné dívky Holly Golightlyové ve Snídani u Tiffanyho (1961) se z ní definitivně stala star, vzor elegance a velvyslankyně chic a noblesního stylu, jíž se od té doby přezdívá Královna doplňků.

Filmová klasika, vzniklá na základě stejnojmenné novely od Trumana Capoteho, jí přinesla čtvrtou nominaci na Oscara. Capote původně při psaní pomýšlel na sexbombu Marilyn Monroe. Postavu Holly totiž pojal trochu jako lehčí slečnu. Z toho důvodu Hepburnová nabídku nejprve odmítla, ale autoři scénář upravili tak, aby pro ni byla Holly svým charakterem přijatelná. Další slávu herečce přinesla slečna Doolittlová v My Fair Lady a dramatická role slepé ženy v thrilleru Čekej do tmy (1967). Ve stejném roce se jim ale manželství s Melem Ferrerem rozpadá. Za dva roky se provdá za italského psychiatra Andreu Dottiho. Herečka je radostí bez sebe. Konečně se jí narodilo druhé dítě, syn Luca.

Mluvila plynně anglicky, španělsky, francouzsky, nizozemsky a italsky. Zajímavé je, že měla abnormální strach z vody, což bylo problémem během jednoho natáčení. Nakonec ale filmaři našli fintu, jak ji do bazénu dostat.

Audrey Hepburnová vynikala mnoha talenty, díky nimž se zařadila mezi hrstku hereček do tzv. klubu EGOT – tedy mezi ty, které dohromady vyhrály ocenění Emmy, Zlaté glóby, Oscara a Tony. Ještě v 70. letech se potkala se Seanem Connerym v dobrodružném snímku Robin a Mariana. Naposledy ji obsadil režisér Steven Spielberg do filmu Navždy (1989).

Postupně se jedna z nejkrásnějších tváří kinematografie vzdalovala stříbrnému plátnu. Od 80. let se věnovala hlavně humanitární pomoci jako ambasadorka UNICEF. Sama si velmi dobře pamatovala, jaké to je strádat hlady. Po vyčerpávající bitvě s rakovinou tlustého střeva zemřela ve svém domě ve Švýcarsku. Bylo jí 63 let.

„Proč se měnit? Každý má svůj vlastní styl. Když ho najdete, držte se ho,“ říkávala.