Iggy Pop přínáší méně rocku, více jazzu a blues

Dvaasedmdesátiletý americký punker, vlastním jménem James Newell Osterberg, oznámil název a příchod nového alba v červenci. V té době zároveň naznačil, jaké typy skladeb se na něm objeví. „Je to album, na kterém jiní umělci mluví za mě, ale já jsem jim propůjčil svůj hlas,“ sdělil.

Nové album vyšlo po více než tříleté odmlce. Té předcházela emise studiové desky s názvem Post Pop Depression, kterou vydal ve spolupráci s Joshem Hommeem, zakladatelem skupiny Queens of the Stone Age, a jež se zařadila mezi jeho nejúspěšnější alba vůbec. Byla nominována na Cenu Grammy a v americkém hudebním žebříčku Billboard 200 obsadila sedmnáctou příčku.

To období bylo pro Iggyho Popa v každém případě příliš intenzivní a definovalo podmínky, za kterých začal přemýšlet o zcela novém albu.

„Poté, co jsem dokončil koncertní turné k Post Pop Depression, jsem si najednou myslel, že jsem se zbavil problému s chronicky nízkou sebedůvěrou, se kterou jsem se během svého života potýkal. Zároveň jsem se však cítil určitým způsobem vysátý. Měl jsem pocit, že bych se rád otočil zády a zmizel,“ vysvětlil.

Nová deska tak vznikla jako jakási forma jeho rehabilitace, a i to bylo možná jedním z důvodů, proč použil ve skladbách více jazzových a bluesových tónů namísto rockových, které jsou pro něj typické.

„Chtěl jsem být volný. Vím, že jde o iluzi, a pocit volnosti je něco, co musíte cítit uvnitř. Je to něco, co musíte hledat celý život. Ne nezbytně štěstí nebo lásku, ale pocit volnosti. Toto album se mi prostě nějak přihodilo a já tomu dal volný průběh,“ vysvětlil.

Na jeho vzniku spolupracoval s několika zajímavými muzikanty. Prostor dostala kromě jazzového trumpetisty Lerona Thomase také mladá kytaristka Sarah Lipstate, vystupující pod pseudonymem Noveller.

Na albu je zároveň několik zhudebněných básní. Pro skladbu We Are The People využil Iggy Pop text, který napsal Lou Reed, bývalý textař a zakládající člen skupiny Velvet Underground. Báseň složil již v roce 1970, nicméně objevena a vydána byla až po jeho smrti minulý rok, kdy vyšla v rámci knižní sbírky Do Angels Need Haircuts?. Iggy Pop v jednom z rozhovorů popsal, čím ho zaujala.

„Slova té básně ve mně okamžitě rezonovala. Byla to první báseň v té sbírce a ve chvíli, kdy jsem ji četl, pomyslel jsem si: Panebože, tohle je přesně situace naší země v současnosti, jak jí rozumím a vnímám ji,“ sdělil.

Ve chvíli, kdy vydával svou předchozí desku, nechával se opakovaně slyšet, že se jedná o jeho poslední. V tuto chvíli jistě jeho fanoušci kvitují s povděkem, že si to přece jen nakonec rozmyslel. Vypadá to, že přestože příští rok oslaví své třiasedmdesáté narozeniny, do důchodu se zatím rozhodně nechystá.

Muzika ale není jediná oblast, ve které je umělec aktivní. Letos ho mohli diváci spatřit také v kinech, a to v posledním snímku Jima Jarmushe Mrtví neumírají, ve kterém ztvárnil jednu ze zombie.

Zároveň mu tento měsíc vyjde knižní sbírka ’Til Wrong Feels Right. Jejím hlavním obsahem jsou texty jeho skladeb, které jsou doplněny o fotografie a dosud nezveřejněné poznámky a nejrůznější memorabilie.

Může se vám hodit na Zboží.cz: