Ibrahim Malouf na JazzFestuBrno uctí otce. Bude mít sekci čtvrttónových trubek, které vynalezl

Článek

Můžete představit, co budete hrát?

V Brně uvedu nový projekt, který jsem měl dlouho v hlavě. Z mnoha důvodů je velmi odlišný od toho, co jsem dělal dřív. Strávil bych možná dvě hodiny tím, kdybych vám to měl vysvětlovat. Ale v tomto krátkém čase vám řeknu, že je to poprvé, co ocením odkaz svého otce, což je navíc něčím, co dala Francie Libanonu, myslím její hudební kulturu se žesti. Pro mě je to taky způsob, jak poděkovat Francii za to, že nás během libanonské války přijala, že nás akceptovala. A je to taky způsob, jak říci, že moje libanonská kultura a francouzská kultura si jsou velmi podobné, až důvěrně blízké.

Je v něm více prvků z libanonské hudby?

Všechny moje projekty jsou velmi ovlivněné všemi světovými kulturami, protože věřím, že žijeme ve světě, kde máme ve své kapse přístup ke kulturám z celého světa. Jsem přesvědčen, že všechno, co dělám, ale i to, co děláš ty a vůbec každý je ovlivněno všemi kulturami na světě ať už v jídle, nebo v oblečení. Do mé hudby se dostávají všechny tyto vlivy. Tento projekt se však více vztahuje k vazbě mezi arabskou kulturou a francouzskou kulturou, a nejen francouzskou, ale především evropskou školou žesťových nástrojů.

Ale arabské stupnice jsou trochu jiné než evropské a někdy v nich využíváte i čtvrttóny. Používáte je i ve vašem novém projektu, když hrajete i na čtvrttónovou trubku?

Rozhodně, protože tématem projektu jsou trumpety Michela Angeho, tedy Michelangela. Trubka, na kterou hraju, je trubka, kterou jsem udělal na základě vynálezů mého otce. Je to nový druh trubek, které jsme vytvořil, nazval je Trumpety Michela Angeho. Je to tedy způsob, jak uctít vynález mého otce ve velkém rozsahu.

Jak těžké je používat čtvrttóny v tvorbě, protože ne u všech nástrojů je lze hrát, třeba u kytary to nejde?

To máte pravdu, ale my to děláme už mnoho let a kombinace arabských stupnic a evropské harmonie je jedním z nejkrásnějších spojení, které lze vytvořit. A já to miluju. Už nějakých dvacet pětadvacet let ve veškeré hudbě, kterou komponuji, používám arabské čtvrttónové stupnice v harmoniích, které neexistují v arabské hudbě.

V tomto projektu máme bubeníka, kterého se otázka čtvrttónů netýká, dva kytaristy, z nichž jeden je Belgičan Francois Delporte, se kterým hraji už 13 let, a druhým je Maročan Mohamed Derouich, skvělý v muzikant, výborný v rytmizaci.

Cikánský saxofonista Mihaï Pirvan hraje na saxofonu čtvrttóny a tři čtyři další trumpetisté hrají čtvrttóny jako já. To je pro mě velmi zajímavé, protože je to poprvé v mém životě, kdy mám kapelu, v níž většina členů se mnou hraje čtvrttóny.

Zmiňujete arabskou a evropskou kulturu, ale hrajete na jazzovém festivalu, přičemž jazz je jinou kombinací stylů, které vznikly v Americe.

To je velké téma, protože různí lidé vnímají odlišně, co je jazz. Já se snažím vyhnout těmto debatám, protože nechci, aby se milovníků jazzu dotýkalo, co říkám. A nechci, aby se lidé, kteří si myslí, že hraju jazz, cítili zklamáni.

Říkám, že to možná není jazz. Nechci nikoho zklamat, navíc si nemyslím, že je to velký problém. Nestarám se o to, jestli je moje hudba jazz nebo ne. Dělal jsem to, ale už to nedělám, protože když o tom nepřemýšlím, pomáhá mi to v tvorbě.

Když se soustředíte na škatulku, ve které jste nebo do které se řadí to, co tvoříte, možná vám to neumožní stát se někým jiným. Zařadí vás někam, budete na to hrdý, ale řeknete si, že byste neměl dělat tohle nebo tamto. Já se jako muzikant považuju za svobodného umělce a rád objevuji všechny možné věci, baví mě objevovat.

Skládáte také hudbu k filmům. Jak vám přitom vadí různá omezení?

Pracovat se světem filmu je samozřejmě odlišné od práce na mých albech, kde si všechno produkuju sám a mám nad tím úplnou kontrolu. Když však máte oblast, ve které si můžete dělat úplně, co chcete, je v pohodě občas pracovat v situaci, kdy nemáte podobnou svobodu a vytvoříte něco krásného, s čím jste spokojený. Je to jako doprovázet zpěváka, když hrajete trubku mezi slokami, ve kterých zpívá.