Článek
Výlet lze chápat jako cestu, která vede k určitému cíli. A známá buddhistická teze říká, že cíl nemusí být pevný bod, ale může jím být i samotná cesta, která symbolizuje nekonečné plynutí času. Kurátor Jan Čejka charakterizuje téma výletu ve třech rovinách. Jednak výletu jako takového, pak coby zobrazované hmotné artefakty a lze je vidět také optikou krajiny (a to jak klasické, tak i městské).
Krajinu v obvyklém slova smyslu zobrazuje Alžběta Skálová. Na jejím akvarelu Kaluž (Broumy) z roku 2020 je téma cesty ubíhající k mírně zamženému horizontu, na kterém se skví duhový opar. Znázornění nekonečna je symbolicky vyjádřeno právě tou cestou k tušenému horizontu.
Michal Nagypál už krajinu pojímá na svých olejích více abstraktně. Na jeho díle Bůh Mars (2020) je také duha na horizontu, ale autor už s ní pracuje více náznakově. Spíše ji používá jako oponu brány, kterou vstupuje bůh Mars do jiné dimenze.
Vojtěch Horálek na svém obraze Mystický chrám (2014) přistupuje k tématu s určitou nadsázkou, až s absurdním humorem. Jde takřka o postmoderní zobrazení výletu.
Věčný pohyb člověka bloudícího krajinou a krajiny, ovlivňující jeho život, představuje nekonečnou symbiózu i duel. Matka příroda je spravedlivá a umí pohladit i trestat, což je na výstavě patrné z každého díla.