Článek
První roky života jste prožila v Dánsku. Jak na těch pár let v severské zemi vzpomínáte?
Tatínek byl Dán a maminka Češka, já se narodila u moře, takže vždycky, když ho slyším, chce se mi spát, protože mě vlastně uspávalo. Jde spíš o záblesky, přece jen šlo o období čtyř až pěti roků, ze kterého si zase až tolik nepamatuji. Ale moře bylo moje velká hračka, běhala jsem v něm nekontrolovatelně, daleko, pak mě museli chytat. Bydleli jsme u Malého Beltu, což je vlastně zátoka, tam dlouho jdete a máte po pás vody.
Nebylo těžké pro malou holčičku nastoupit u nás do první třídy?
Ne, maminka na mě vždycky mluvila česky. Já uměla od čtyř let číst i psát v češtině, takže jsem se ve škole docela nudila. (směje se)
V Dánsku nejspíš máte příbuzné z tatínkovy strany. Jezdíváte za nimi?
Ano, polovina mých příbuzných je roztroušená po ostrovech Sjalland, kde leží Kodaň, a Fyn, což jsou dva největší ostrovy v Dánsku. Snažím se s nimi vídat, ale je to náročné. Občas přijedou za mnou. Hlavně funguje spojení přes internet.
Konstituční monarchie patří k zemím s nejvyšší životní úrovní. Co dánského vám u nás nejvíc chybí?
Určitě moře. A pak taková schopnost, kdy v nejtemnějších časech, čímž myslím skutečnou tmu, protože v Dánsku není tolik slunečního svitu jako u nás, si dokáží najít světlo sami v sobě. Myslím si, že jde o typicky dánskou vlastnost, která tady z mého všeobecného pohledu chybí. Určitá schopnost najít v sobě optimismus i v drsnějších podmínkách.
Také u nich vnímám jistou bojovnost severského národa. To mě určitě inspiruje, udržuji tyhle vlastnosti v sobě a v těžkých dobách se snažím být optimistická a nevzdávat se.
Pokud vím, tak jste chtěla být blízkovýchodní zpravodajkou, dokonce máte za sebou čtyřleté studium arabštiny. Proč tenhle plán nevyšel?
Během bakalářských studií jsem nastoupila nejdříve na stáž a po dvou týdnech do pracovního poměru v mediálním domě. Tudíž jsem měla možnost vyzkoušet si práci z kanceláře a vlastně mi došlo, že hlavní část té náplně není až tak kreativní, jak jsem si představovala. Převážila u mě touha dělat něco jiného.
Jako Skyler nastoupila letos do seriálu Ulice. Syna Chrise má s Frantou, kterého hraje Matyáš Valenta.
Jak jste jako absolventka Karlovy univerzity, kde jste nedávno vystudovala dějiny evropské kultury a literární vědu, přišla na nápad stát se herečkou?
Já měla stále dojem, že herectví je vysněné povolání, kterému se věnuje pár lidí, v němž hodně záleží na štěstí. Školu jsem dodělala, protože přišel covid, ten moje plány s herectvím trochu narušil. Já se mu věnovala odmalička, ale nebrala ho vážně. Dělala jsem i modeling, doteď třeba spolupracuji s návrhářkou Dominikou Sedláčkovou, což je moje srdcovka. Ale studium mě bavilo, třeba jednou budu psát knížky. (směje se)
Televizní diváci vás mohli vidět coby spisovatelku Boženu Němcovou v epizodě Zamilovaná paní Betty z cyklu Osudové lásky. Neslýchala jste, že se jí podobáte?
Jo, jo, velice mi to lichotí, protože pro mě je naprostá ikona české literatury i ženské síly. Byla neuvěřitelně nekonvenční a svým způsobem nadčasová. Její myšlenky mnou doteď rezonují. Je neuvěřitelné, co ve své době dokázala. Doufám, že jsem ji ztvárnila dostatečně uvěřitelně. Pro mě šlo o velkou výzvu.
Vím, že milujete literaturu. Po jakém autorovi sáhnete nejraději?
To se hodně mění, ale teď mě baví Milan Kundera, srdcovka z české literatury, kterou jsem studovala. Když mám volno a chci si pročistit hlavu, snažím se číst v originále Scotta Fitzgeralda, protože mě bavil na gymplu. Říkala jsem si, jestli zvládnu náročnou angličtinu. A zvládám ji, což je skvělý.
Fanoušci seriálu Ulice zažili překvapení, když do role Skyler po letech nastoupila jiná herečka. Postavu jste převzala po Sáře Sandevě, které se hodně podobáte. Jaké to bylo?
Zajímavá zkušenost, hlavně co se týká toho, že mě už od začátku připravovali na reakce diváků, jak mě přijmou. Že půjde o proces, kdy mě budou hodně srovnávat. Takže jsem byla připravená a nepotřebovala už ani reagovat na komentáře, které přišly. Na Sáru byli diváci zvyklí a z ní nadšení. Rozumím tomu, také jsem nedávno viděla přeobsazený film Fantastická zvířata, kde původně hrál Johnny Depp, kterého nahradil Mads Mikkelsen. Oba miluju, ale byla jsem zvyklá na předchozí obsazení role, reagovala jsem na změnu negativně.
Máte se Skyler něco společného? A v čem se lišíte?
To je pro mě věčná otázka, pořád se v ní hledám a nacházím, protože by postava měla vycházet z herce. Společnou máme otevřenost, extrovertní povahu, občas také mívám stavy, kdy někam přijdu a chci pohltit prostor a být člověk, co baví ostatní.
Ale na rozdíl od Skyler dokážu žít pomalejší život, vychutnávat si maličkosti, mám velké zázemí v rodině a je pro mě důležitá. Její rytmus života je víc roztěkaný. Dítě měla v sedmnácti, je nezodpovědná, v tom jsem její protiklad, což mi často říkají kolegové. Jsem za všechno vděčná, pořád se omlouvám, všude chodím včas.
Michelle Hansen
Kromě toho, že ráda sportujete, věnujete se i hudbě. Prý ji dokonce sama skládáte?
Ano, miluju starý jazz, jde o vysokou příčku, na kterou se snažím dosáhnout a jsem v procesu. (směje se) Takže skládám písničky spíš ovlivněné jazzem. Mám velký respekt k jazzovým hudebníkům a zpěvákům, netroufla bych si říkat, že skládám jazz, ale zpívala jsem ho.
Díky známé písni vzniklo i vaše jméno Michelle.
Maminka ani tatínek nechtěli, aby jejich dcera měla jméno ze země, odkud pocházejí. Čili se domluvili na tom, že bude francouzské a podle písničky Michelle od Beatles, které měli moc rádi. Jde i o moji srdcovku. Když ji slyším, připomene mi rodičovskou lásku.
Jméno je to krásné, ale jak vám říkají? Nekomolí Michelle na Míšu a podobně?
(směje se) Ano. Když mě nikdo moc nezná, tak mi říká Míša, berou to jako Michaela. Jenže já na Míšu či Michalu neslyším. Někdo zavolá: Míšo, já nereaguju a mám s tím docela problém. Babička mi říkávala Mišelko, to na mě působilo hezky.
Co vás v nadcházejícím období čeká?
Mám před sebou rozjetou linii v Ulici, která se natáčí i v létě. Chtěla bych do konce roku nahrát a vydat nějakou svoji písničku, což pro mě znamená velký krok. Líbí se mi spojení herectví a zpívání, přijde mi, že to u mě dává nějaký smysl. Co se týče natáčení, přicházejí různé nabídky, ale o nich ještě nemůžu mluvit.