Hvězda StarDance Jan Tománek: Taneční? Bavily mě hlavně holky, které tam chodily

Když se nyní řekne StarDance. Co ve vás zarezonuje?

Jednoduchá otázka, ale složitější odpověď, v níž bude spousta vět. Někdy v roce 2006 jsem šel na konkurz k první řadě StarDance a bral jsem to jako novou zkušenost, zkušenost v televizi. Chtěl jsem přitom využít to, co dělám celý život, tanec.

Tenkrát se mnou šla na konkurz i manželka Kamila a v České televizi nás nakonec vzali oba. Zažili jsme pak první řadu, jejíž každý díl sledovalo až dva a půl miliónu lidí. Pracovali jsme i na dalších pěti, šesti řadách. Troufám si tedy říci, že když se řekne StarDance, jsem to já, je to kus mého života. Tahle soutěž k nám dnes již neodmyslitelně patří.

Budete i v té nejnovější řadě, která je plánována na podzim?

Snad to již prozradit mohu, ano, opět se budu na StarDance podílet. Nemohu vám ovšem ještě říci, co tam budu dělat, jaká tam bude moje role.

Soutěž stojí na tanci, jenž vás provází celým životem. Nyní je v plném proudu plesová sezona. Vzpomenete si ještě na své taneční?

Určitě. Bylo mi patnáct. V té době jsem byl ještě fotbalista. Maminka mi koupila první oblek, hnědý s proužkem. Tenkrát se nosily černé mokasíny, do nich bílé ponožky. Ano, strašidelná móda! Ale bílé rukavice jsem nosil. Jinak jsem ale nebyl zrovna moc vzorný, protože jsem s kluky sem tam místo lekce chodil na víno.

Nebavilo vás to?

Bavily mě hlavně holky, které tam chodily. Konkrétně se mi líbila Míša, jež tančit chtěla. Já jsem pak vyhrál v tanečních i nějakou soutěž. A kvůli ní jsem začal chodit poté do tanečního klubu, kde začala má kariéra. Tohle byl asi osud.

Předpokládám, že byste tedy šel jako mladík do kurzů znovu.

Jasně! Ono to v dobách mého mládí bývalo i zvykem. Jsem z generace Husákových dětí. Neměli jsme telefony, v televizi běžela Nemocnice na kraji města a my jsme tak s tanečními neměli žádný problém. Chodili do nich všichni, od kluků z učilišť, po ty z gymplů. I poměr kluků a holek v kurzech byl vyrovnaný. Taneční patřila k našim životům, všichni je brali jako jejich samozřejmou součást. Potkávali jsme v nich nové lidi. Slušně jsme se kvůli nim jednou za čas oblékli. Mohli jsme si dát první decku vína, vznikaly tam první lásky… Bylo to hezké, hezké.

Sám vedete kurzy tanečních pro dospělé. Se svou ženou. Kdo k vám nejčastěji chodí?

Já hlavně z devadesáti procent trénuji špičkové taneční páry. Do kurzů pro dospělé pak odbíhám jen v neděli večer. A jak říká jeden můj kolega, je to taková oáza klidu. Vše začíná s dobrou náladou i končí s dobrou náladou. Chodím si tam odpočinout.

Prozradíte mi, jak vypadá typický tanečník/tanečnice v podobném kurzu?

Je to obvykle čtyřicátník, muž, žena, dobře vypadající, pozitivní mysli z vyšší střední vrstvy, většinou s vyšším vzděláním. Často také cestují a v tanečních si chtějí rozšířit své obzory. Stojí jim za to se v neděli večer doma zvednout, jet přes půl města, přes půl Brna kamsi, kde se mohou něco naučit. Kurz je součást jejich životní cesty.

Jsme u Brna. Patříte k těm, kdo se kvůli možným, lepším nabídkám nepřestěhoval do Prahy. Není to občas nepohodlné?

Odpovím vám větou kamaráda Jardy Kuneše, který taky tančil ve StarDance: Jo, jo, Brno, to je nejkrásnější a největší vesnice na světě. V Brně je krásně. Mám tohle město moc rád, ačkoliv jsem se tu nenarodil. Pro mě je naprosto ideálním, úžasným místem k životu.

To chápu, ale StarDance vyžaduje dlouhé tréninky. Natáčí se dlouho do noci. Předpokládám, že jste nakonec v Praze i bydlel na delší dobu, ne?

Mám za sebou takovou story, kdy se mi pracovně potkaly dva podobné televizní projekty v jednom roce: Bailando a StarDance. Tak jsem v Praze skutečně skoro rok bydlel. Jen jsem si tam nikdy nezvykl. Praha je nádherná, rád si ji projdu, ovšem na žití není pro mě. Já jsem typický maloměšťák. Trasu Brno-Praha-Brno tak obvykle jezdívám na otočku, i víckrát týdně.

Zmínili jsme StarDance a Bailando. Posunuly u nás podobné televizní soutěže tanec dál?

V první fázi soutěž tanec hlavně zpopularizovaly, vzápětí posunuly dál. Ten zájem byl najednou tak veliký, že my, tanečníci, které v tu dobu živil malý, až menší obor, jsme nevěděli, co s tím dělat, jak zájem využít. Postupem let se ovšem vše změnilo. Na poptávku se nastavil určitý marketing, podporuje ji i taneční svaz, je víc dotací… To vše má na naši práci mnohem větší dopad, než kdyby televizní soutěže – hlavně StarDance – nebyly.

Sám jste součástí jedné taneční školy. Mohou se k vám zapsat jen ti nejlepší, anebo vezmete i dítě, které tak nadané zase není?

My máme heslo: Kometa je jedna rodina. Náš koncept tak zachycuje všechny, kdo mají o tanec zájem. Od dětí v mateřských školkách až po ty dospělé, o nichž jsme už mluvili. Učí se obratnosti, koordinaci, učí se hýbat… A součástí koncepce jsou i tréninky těch nejlepších, kteří nás mohou jednou reprezentovat, případně už reprezentují i ve světě. Soustředí se v našem tanečním klubu, který je – s veškerou pokorou řečeno – nejlepším klubem českého tanečního sportu.

Kolik lidí, dětí do klubu chodí?

Zhruba čtyři sta. U dospěláků je těch párů, troufnu si říci, tak do stovky.

Když jsme u těch čísel. Na webu Komety mě zaujaly precizní grafy. Jste to vy, kdo miluje podobné statistiky, čísla?

Nejsem. Jsme velká taneční rodina, která se o Kometu stará. Měl jsem tedy nejen štěstí na svou ženu Kamilu Tománkovou, která mimo jiné pětkrát tančila ve StarDance, také na další příbuzné. Patří k nim hlavně její bratr Martin Odstrčil. Ale grafy a čísla sleduje hlavně jeho syn David, mimochodem mistr světa v tanečním sportu. Podobné statistiky má velmi rád.

Vypadá to, že s tancem žijete svůj životní sen.

Ano, v loňském roce jsem si splnil hned dva z nich. Jeden z nich se váže ke Kometě. Vždycky jsem chtěl mít ten nejlepší taneční klub v republice. Což se právě děje. Loni jsme mimo jiné vyhráli – tedy naši tanečníci – na Mistrovství ČR družstev v latině i ve standardu, což se dosud nikomu u nás nepovedlo. A u nás je to už podruhé.

Tohle je tedy má zdolaná trenérská meta. Ta druhá se váže ke zmíněnému Davidovi, kterého (spolu)trénuji odmala. Loni se stal mistrem světa v tanečním sportu. Což je až nedocenitelný úspěch. Český tanec nikdy podobné úspěchy, výsledky neměl.

StarDance bývá jen jednou za dva roky? Zaplní vám, tipuju, podzim až do Vánoc. Co děláte ale i jindy?

Jsem taneční trenér, ale zároveň manažer We Are Kometa Family. To je spousta aktivit, mezi které patří organizace soutěží, kurzů a třeba i tanečních táborů. Práce mám nad hlavu, a tak si často odskočím na akci moderovat nebo tančit. Jsem workoholik, který tancem žije.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Taneční kurzy, Taneční školy