Článek
Teprve letos na podzim píseň ale pro novou inscenaci Husy zhudebnil Daniel Fikejz. A nazpívala ji samozřejmě Marta. „Byla při tom teskná a mlčenlivá,“ dodává Morávek.
Cirkus proti srsti
V první části projektu jsou do neutěšeného rámu 70. a 80. let zasazeny citace a parafráze prakticky ze všech Havlových her a ve druhé se v koláž promění také jeho text nejnovější – Odcházení. Je víc důvodů, proč se Cirkus Havel mnohým bude jevit protisrstným.
Morávek s Oslzlým vyhmátli totiž pregnantně vlastnosti autora, který s básnivou rozkřídleností, filozofickou hloubkou a liberální neúhybností promlouvá s mírností a tolerancí k lidem slušným, ale stále víc zklamaným.
V jeho dramatech je možné vystopovat i morální převahu nad partajnickými věrchuškami, předrážděnými názory odlišujícími se od jejich ideologie. Ve věcech kolem nás umí odhalovat absurdnost dějů.
Cirkus Havel je dosud nejúplnějším hořkoironickým ohlédnutím za protikladností husákovské normalizace a za jejím vyústěním do pukavce veksláckého kapitalismu; s autorovým postrkem taty Kleina „do vily“.
I když už nedosahuje, ačkoli to inscenátoři výmluvně naznačují, na lidovou charakteristiku nejnovější: zmodralý hradní Kašpárek Evropy. Na blbou náladu není lék. Její bujení se dá jenom zastavit: sarkasmem, pojmenováním věcí a jevů, které vládní garnitury nerady slyší. Herci hrají Havla jako o život, protože si s ním mimořádně porozuměli.
Však také pro Husu dramatik namluvil zcela nové scénické poznámky. Sám uznal po varšavské premiéře Odcházení, že to jde i bez jeho hlasu (v Hradci se mu to trochu nezamlouvalo). V Huse by to bez něj bylo pro změnu chudší.
Uhrančivost, podmanivost
Cirkus Havel je mimořádně náročnou scénickou koláží. Neporozumí jí, kdo není obeznámen s dramatickým a esejistickým dílem V. H., ani ten, kdo si nedal práci hru roku 2008 přečíst. Celek je ale uhrančivý, fascinující, podmanivý.
Víc ovšem bude platit, že neporozumí, kdo nebude chtít. Protože Oslzlého a Morávkův guláš z Havla je pořádně ostrý, chilli peprný. A nejenom pro konfrontování životních osudů Laufera, Gotta, Zagorové, Rolincové, Švorcové, Kubišové, Kryla, Havla, ztrojeného Riegra a zmíněného Kašpárka Kleina z Odcházení, ale také zhruba sto dvaceti ptáků létajících nad scénou.
