Článek
Dá se říci, čemu se dnes vysmíváte?
Současné politické situaci, třeba i hospodářské, pokud ji mohu sledovat. To znamená české, německé a slovenské. Pokud mám dost informací.
Co vás vedlo k humoru či satiře v letech šedesátých, než jste odešel do exilu?
Byla to moje vášeň, nejspíš to jediné, co jsem pořádně uměl. Psal jsem satirické texty a pracoval v redakci časopisu Roháč, což byl slovenský Dikobraz. Těžko říct, proč a jak, ale měl jsem to nějak v krvi. Byl to můj způsob pohledu na svět.
V exilu jste od roku 1968 pracoval v redakci časopisu Pardon, poté Titanic, přispíval jste do Svobodné Evropy. Přešla vás legrace, nebo bylo dost toho, čemu se smát i tehdy?
Legrace mě přešla, protože na západě, kde jsem se ocitnul, bylo vše povoleno, cenzura neexistovala. Pro mě to bylo velice nezvyklé, takže satira neměla takový dosah jako v Československé socialistické republice, na kterou jsem byl zvyklý.
Takže všechno, co jsme zde zaobalovali do různých bajek a jiných podobenství, na západě nebylo třeba. Politické vtipy se ani moc nepovídaly, vše bylo na rovinu. Když se někomu nelíbil prezident nebo předseda vlády, tak to rovnou řekl nebo v novinách napsal naplno.
Určitě formy příspěvků, které jsem si přivezl ze své vlasti, tam vůbec neběžely. Musel jsem se přeorientovat, což byl samozřejmě malér, ale přesto jsem se snažil si zachovat nadhled.
Dá se říci, jak se dnes český nebo slovenský humor jeví z odstupu města nad řekou Mohan?
Český nebo slovenský humor pokládám za svůj a je mi bližší než ten německý, proto jsem tam svými texty nijak extra neprorazil. Koláže nebo jiný způsob pomocí obrázků byla vlastně náhrada za to, že to s texty nešlo. Pokusil jsem se importovat do Německa svůj názor na satiru pomocí obrázků.
Co vás v současnosti nejvíc inspiruje?
Popravdě řečeno, nemám vnitřní nutkání komentovat současné dění kolážemi. Spíš je dělám pro různé výstavy, které pořádají federace karikaturistů po celém světě. Jsou tematické a v rámci těchto témat, pokud lze vidět dění kriticky, nedělat jenom líbivé obrázky, se snažím o satiru či nadhled. Jednou je to třeba ochrana přírody, jindy pivo. V Čechách je piva víc, protože jsou na to sponzoři. Jak tady nebo ve světě jsou ale soutěže na velice zajímavá témata, k nimž se dá obrázky cosi říci.
Kromě politické satiry si všímáte i vývoje civilizace. Už miminům dáváte do rukou počítače. Jak vidíte budoucnost lidstva?
Jsem optimista, tak věřím, že to lidstvo přežije. I když jednotlivé ukazatele nejsou zrovna nejlepší. Nakonec bych řekl, že se nám všem docela dobře daří, tak budeme doufat, že to vydrží a že naši potomci z toho našeho relativního blahobytu budou něco užívat.