Článek
Specifický humor totiž pomáhá Čechům, Slezanům i Moravanům vyrovnat se s údělem malého národa, který neustále někdo mocnější, čtenář promine ten expresivní výraz, oje*ává. Lepší terminus technicus snad ani nelze vymyslet. Smích skrze slzy je nám prostě vlastní a používáme ho coby zbraň i prostředek přežití.
To ukazuje výstava kreslených vtipů, jejíž hlavní část tvoří třiapadesát děl kreslíře Ivana Steigera a dále práce Vladimíra Jiránka, Václava Ševčíka, Adolfa Hoffmeistra a Jiřího Kalouska.
Steiger je mistr zkratky, nepotřebuje žádná slova, stačí mu nápad, jenž jde rovnou k podstatě věci. Třeba mapa Československa, do které tluče z jedné strany kladivo a z druhé se zasekává srp, nepotřebuje komentář. Stejně jako identická mapka, na níž ve tvaru ležaté osmičky jezdí okupační tanky. Ležatá a nekonečná osmička představuje dle jednoho našeho vtipu jednotku dočasnosti, tedy jeden furt. Dřevěná matrjoška, po zuby ozbrojená a jedoucí po tankových pásech nebo tank táhnoucí velkou bednu s nápisem ruská výstava umění se už dotýkají krystalické absurdity.
Karikatury Adolfa Hoffmeistera akcentují výrazné rysy osobností šedesátých let. Milan Kundera, Ivan Klíma nebo Václav Havel mají především negroidní rty a dominantní nosy.
Vladimír Jiránek pracuje s absurditou situace i doprovodného textu. Stařík stojící rázně na barikádě, vrhající rukou dlažební kostku a křičící: všechnu moc důchodcům, působí sice směšně, ale přesto vlastně pravdivě.
Ševčíkův plakát je nazván výmluvně 21. 8. 1968, a také tak působí. Je na něm detail obličeje, z levého oka kane rudá slza a v ní je černě napsané osudové datum. Drsné, ale přesto vtipné. A hlavně výmluvné.
Poláci vyrazili v září 1939 proti německé přesile na koních s šavlemi, my jsme měli lepší armádu a vzdali jsme se o rok dřív. Proč jste se Němcům nebránili, ptají se nás. V srpnu 1968 byla prý naše armáda bojeschopná. Proč jste se Rusům nebránili, ptají se nás. No protože jsme přece smějící se bestie a bojujeme jinak. Smrtícím humorem!!!