Hudebník Rudy Linka: Jazz je dobrý návod pro život

Jazz je úžasná věc. Je těžké se ho naučit, není na to žádný manuál, stejně jako na život. Takže když se ráno probudíte, musíte si říct: Co budu dneska dělat? Budu se připravovat na něco, o čem nevím, jestli to vůbec někam povede.

Když se dobře naučíte Mozarta, můžete hrát s nějakým symfonickým orchestrem, ale v tomhle případě chcete být unikátní, mít vlastní zvuk a obecenstvo, které přijde na vás. A to je úplně to nejtěžší. Ale už to, že každé ráno uděláte něco, o čem si jen myslíte, že to možná k něčemu bude, je naprosto fantastické pro život.

Další věcí je, že dobrý jazzman poslouchá nejen sebe, ale hlavně lidi, s nimiž hraje. Dobrá kapela je taková, v níž každý dostane místo, když je schopný sám podpořit někoho jiného. A to je také dobrý návod pro život. I když u nás toto není až tak obvyklé. A do třetice je jazz také o komunikaci s diváky. A k tomu všemu je potřeba dobrá vůle.

Po patnácti letech, kdy na koncerty přišla spousta lidí, jsem letos dostal od Magistrátu hl. m. Prahy dopis, že se zahajovací koncert nebude konat na

Staroměstském náměstí. Zdůvodnění znělo, že toto náměstí je jen pro kulturní a pietní akce. Že si moc váží toho, co dělám, ale že to mám dělat na Výstavišti. Nechápu, v čem nejsme dost kulturní. Staroměstské náměstí je srdcem naší republiky, úžasné místo nabité dějinami. Na něm se popravovali lidi, vyhlašoval komunismus, stojí na něm Jan Hus a všichni víme, jak to s ním dopadlo. Domnívám se, že hudba konala a koná očistu všeho toho hrozného, co se tam stalo.

V tom zdůvodnění také stálo, že na Staroměstské náměstí přijíždějí turisté, kteří tam chtějí spirituálně rozjímat. Nic proti tomu, ale Praha má plno jiných míst, kde se dá daleko lépe rozjímat než na Staroměstském náměstí. Pro hudebníky, kteří na ně přijíždějí z celého světa, má toto atraktivní prostředí velký smysl. Jak jim mám vysvětlit, že budou hrát na holešovickém Výstavišti?

Norové mají své fjordy, naším fjordem jsou Karlštejn, Hradčany, Chrám sv. Víta nebo Staroměstské náměstí. A když ho vzdálíme kultuře a umění, uděláme z něj bezvýznamný potok.

Na Jazz Festu představujeme fantastické kapely. Některé u nás nikdo nezná. Není to jejich chyba, ale toho, že tady byl čtyřicet let komunismus a ten vystřídal kapitalismus, který preferuje lidi jako Madonna, kteří zaplňují arény. Je dobře, že tady jsou, ale vedle nich je plno kvalitních věcí, které nejsou tak komerční, ale přesto lidi zajímají.

Také si myslím. Celý festival je postavený na myšlence hudby pro lidi, kteří by ji možná nikdy neposlouchali. Slovo jazz představuje pro mnoho lidí cosi určené vybrané skupině intelektuálů. Jenže lidi, kteří v něm něco znamenali, měli široké publikum, které je poslouchalo ne proto, aby si hrálo na intelektuální, ale že mu to pomáhalo v životě. Mohu říct, že ať se v mém životě děje, co se děje, vždycky je k tomu nějaká skvělá hudba. A skvělá hudba nepotřebuje vysvětlivky.

Mám rád lidi, kteří něco dělají celý život. A je jedno, jestli je to šéf zoologické zahrady anebo muzikant. Bohužel takových lidí je u nás málo. A v mnoha případech se na konkrétní místo hledá člověk, který to, co má dělat, nikdy nedělal. Já se zabývám celý život hudbou.

Nemusíte celý život dělat jen jednu věc. Letos mi bude šedesát let a uvědomil jsem si, že hudba ideálně komunikuje s lidmi. Měl jsem pořad v Českém rozhlase, kde jsem mluvil o muzice, dělal jsem televizní talk show. A došlo mi, že hudba mě dovedla k jiným věcem, které jsou ještě komunikativnější a ke kterým bych se jinak nedostal. Vlastně jde o to, aby člověk věděl o věcech tolik, aby lidi, kteří vás přijdou poslouchat, uvěřili, že to, co říkáte, má nějakou váhu a není to jen plácání.

A ještě k těm slovům. Já jich používám vlastně dost málo, v podstatě jen krásný, úžasný, fantastický. V rozhlase jsem dostal připomínku, že v češtině se neříká, že je něco úžasné nebo fantastické, ale že je to dobré. Tak jsem odepsal, že hudbu, kterou pouštím, nemůžu popsat jiným slovem, než že je fantastická. Jsme národ, který sám sebe drží pod pokličkou.

Momentálně je to heslo: Buďme na Staroměstském náměstí.