Hudebník Peter Lipa: Je důležité být rozpoznatelný

I kdybych neměl, tak musím. Tvorbu nového repertoáru a natáčení nových písniček totiž považuju za součást existence každého muzikanta, který chce být na scéně, chce být vidět, slyšet a má ambici koncertovat či být v médiích. Nelze se zastavit a žít z toho, co bylo.

Jsem obklopený skvělými a mnoha mladými hudebníky a návštěva studia s nimi je pro mě vždy příjemná a současně dobrodružná, to když pracujeme na tom, aby výsledek byl co nejlepší. Mám v sobě cosi, co mi říká, že to takhle musím dělat.

Máte pravdu, ale na druhou stranu platí, že muzikanti nic lepšího nevymysleli. A když se podíváte na bilance, denně vychází ve světě, na Slovensku i v Čechách mnoho nových alb. Řada muzikantů pořád ráda natočí desku, na které je víc písniček, které jejich tvorbu prezentují v širším kontextu.

Fyzické nosiče se dnes skutečně příliš neprodávají. Kdo ale koncertuje, má šanci, že nějaké prodá. V podstatě na všech vystoupeních se od muzikantů z pódia mimo jiné dozvíte, že si po skončení akce můžete koupit jejich cédéčko. Je to nosič s písněmi, jenž má dnes současně funkci vizitky. Navíc si troufám tvrdit, že je na světě ještě pořád dost lidí, kteří si rádi poslechnou skladby oblíbeného umělce z cédéčka, tím pádem s kvalitním zvukem.

Potřebuju ji. Když už mám být zařazený, je pro mě nejpříjemnější být v kategorii - hudba. V té už pak pro mě jsou jen dvě kritéria, buď je dobrá, anebo špatná. Když se mi podaří dostat do té dobré, jsem spokojený. Všechno další, co lze v mé hudbě objevit, mě už pak jen těší.

Musím říct, že zejména za posledních třicet let mají písničky, které jsem natočil, jednoho jasného společného jmenovatele. Je jím Peter Lipa. Mnoho lidí mi říká, že jsem svým přístupem k muzice schopen sjednotit velmi různorodé žánry i přístupy.

Pokud je to má charakteristika, jsem šťastný. Myslím si totiž, že rozpoznatelnost je pro každého umělce velmi důležitá. A je jedno, jestli je to hudebník, spisovatel, herec nebo malíř.

Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Jednoduše dělám hudbu podle svých představ, a pokud je pro lidi rozpoznatelná, pak mě to těší. Mimochodem všichni zpěváci, které obdivuju, byli či jsou osobnosti. Ať už to jsou Joe Cocker, Ray Charles, Jaromír Nohavica nebo Karel Gott.

Není potřeba být zařaditelný do nějakého žánru. Je důležité být rozpoznatelný.

Zcela určitě. Do svých asi čtyřiceti let jsem zpíval pouze anglicky. Potom jsem se uchýlil ke slovenštině, protože jsem zjistil, že mám chuť dobré texty interpretovat tak, aby jim rozuměli moji posluchači doma. Dnes vím, že mnozí chodí na koncerty i proto, aby poslouchali zpívání a vyprávění textů. Často nemáme na koncertech vlastní techniku a o zvuk se starají místní zvukaři. Prosím je vždy především o jedno, sice aby bylo rozumět zpěvu.

Všichni tři mě znají, sledují mou kariéru a vědí, o čem zpívám. Když píšou text pro mě, vědí, o čem by měl být, jakou by měl mít stylistiku, formu a obsah. Vědí, že musím zpívat takový text, pod který se mohu podepsat a mohu ho veřejně deklamovat tak, jako bych ho zažil já, i když ho zažili oni. Jsou to textaři, se kterými nemusím příliš diskutovat.

Naše spolupráce probíhá tak, že si od nich vezmu texty a z nich si vyberu. V případě Milana Lasici to nedělám, protože jsem mu vděčný za každý jeho text.

Slova mě pak inspirují k napsání hudby. Čtu si jejich obsah a doberu se k tomu, jaká ta písnička bude. Když jsem třeba četl text k první písni na novém albu, která se jmenuje Znova a znova, bylo mi jasné, že musí být rychlá. Když jsem naopak pročítal text Odpočívám v pokoji, bylo zřejmé, že skladba bude pomalá.

Nejdřív zvolím tóninu, potom tempo, následně začnu vymýšlet melodii a nakonec harmonii. Tu se mnou vždy dotváří někdo z hudebních kolegů.

Nikdy jsem nečetl básně, jsem spíš prozaický typ. Jako textař jsem nula. Občas se mi ale stalo, že jsem v nějakém textu potřeboval doplnit dva řádky nebo slovo, a tak jsem je dopsal. Jakkoli je ale neumím psát, vím, že mám dobrý nos na takové, které jsou kvalitní. Za všemi, jež jsem nazpíval, si stojím.

Nehraju na žádný tak dobře, abych mohl říct, že ho ovládám. Nejlépe ale hraju na kytaru, při ní vzniká většina mých písní.

Celkem ano. Můj rozsah jsou skoro tři oktávy a navíc falzet. Ten ale moc nepoužívám. Musím také přiznat, že s přicházejícím věkem je můj rozsah trochu nižší než v minulosti.

Vždycky jsem na ně bral ohled, protože vím, že je to sval, který mě živí. Nikdy jsem například nekouřil. Pil jsem vždy s mírou, přitom poslední roky nepiju už skoro vůbec. O hlas se dodnes pečlivě starám. Tvoří ho hlasivky a ty jsou sval jako každý jiný v našem těle. Když chce člověk podat nějaký výkon za pomoci svalu, tak se o něj musí starat. Minimálně patnáct až třicet minut denně cvičím.

Procestoval jsem skoro všechny světadíly a všude jsem zpíval. Líbí se mi, že nejezdím po světě jako turista, ale jako muzikant. Díky tomu se dostávám do situací, které mohu prožít mnohem hlouběji.

Rád si samozřejmě prohlédnu památky nebo přírodu. Ale když si k tomu ještě mohu večer zazpívat, je to nejlepší. Hudba je umění, které oslovuje lidi na celém světě.

Jsem u té akce od prvního ročníku. Nemohu na ni prosazovat jen svůj osobní hudební vkus, ale musím brát ohled na to, co má v Bratislavě šanci uspět. Hledáme hudbu, která lidi osloví. Program musí být takový, aby si v něm něco našli, kvůli tomu si koupili lístky a dorazili. To mě na organizování této akce baví.

Loni jsem slavil pětasedmdesát let, a tak jsem na festivalu po asi patnácti letech opět vystupoval. Zpíval jsem průřez ze své tvorby a myslím, že to dopadlo velmi dobře.

Může se vám hodit na Zboží.cz: