Článek
Vždy když dojde na vaše jméno, hovoří se o vás jako o držiteli Grammy. Tu cenu ale získal zpěvák Gregory Porter za album Take Me To The Alley, na němž jste ho doprovázel jako hráč na klávesy. Jak to s vaším držením ceny je?
Když jsem se nedávno stal v Americe členem Národní akademie hudebního umění a věd, která ceny Grammy uděluje, byla to jedna z prvních otázek, na kterou jsem musel v dotazníku odpovědět. Přesně je to tedy tak, že jsem participant na desce, která dostala Grammy.
Sošku pro vítěze doma nemám. Kdyby se ten projekt jmenoval Gregory Porter Band, dostal bych ji. Já se však na albu podílel jako člen doprovodné kapely.
To ale není váš jediný úspěch v Grammy, že?
V roce 2020, v době covidu-19, jsem měl ještě dvě nominace. Jednu za album, které jsem natočil s Gregorym Porterem, a druhou za produkci písně Sit On Down dua The Baylor Project. Jsou to kamarádi ze St. Louis a celé to vzniklo náhodou.
Udělali písničku, kterou dali na sociální sítě a já si ji pustil. Stalo se to kvůli mé špatné spánkové hygieně, když jsem se jednou v pět ráno probudil, šel na toaletu, cestou zpátky jsem kouknul na telefon a našel v něm video s námětem té písně. Zamiloval jsem se do něho a do odpoledne jsem část, kterou jsem měl k dispozici, zprodukoval a poslal jim ji.
Hned volali zpět a řekli mi, že to musím dokončit. Já odpověděl, že rád, ale oni musí dopsat zbytek písně. To se stalo, skladbu jsem dodělal a myslel si, že to tím končí. Jenže v listopadu 2020 mi od The Baylor Project přišla esemska, že ta písnička je nominovaná na Grammy a mě nominovali jako producenta.
To všechno stačilo na to, abyste se stal hlasujícím členem akademie?
K tomu je třeba více věcí. Základem je takzvaný doporučovatel. Byl jím můj kamarád, který vlastní produkční studio. Řekl mi ale, že doporučovatelé musí být dva, a jestli nemám ještě někoho důvěryhodného, abych mu řekl. Zeptal jsem se Gregoryho Portera a on mi to druhé doporučení dal.
Akademici pak posoudili mou kariéru, přesvědčili se, že jsem v posledních letech vydal nějakou hudbu, a když bylo vše v pořádku, přijali mě mezi sebe.
Můžete hlasovat ve všech kategoriích?
Ve všech ne, počet je limitovaný. Ty, v nichž budu hlasovat, si ale můžu vybrat. Jednou jsem hlasoval za kamaráda, který už členem akademie je. Byl jsem u něj na mejdanu, jemu se hlasovat nechtělo, a tak otevřel dotazník a svěřil to mně. Myslím, že mě to zastavilo u třetí kategorie. Uvidím letos, to budu hlasovat poprvé za sebe.
Co konkrétně pro vás znamená být členem akademie?
Prestiž. Dostal jsem se do společnosti významných muzikantů a lidí z hudební branže.
Změnily uvedené úspěchy váš život v New Yorku?
Určitě ano. New York je z ekonomického hlediska jedno z nejtěžších míst pro život. Mně je tam ale teď fajn, protože jsem si tam za třináct let získal určitou pozici a mám přístup do fajn hudebních kruhů a k lidem, se kterými mě baví spolupracovat.
Paradoxní je, že v současnosti mám za tu dobu, co tam jsem, nejvíce koncertů, přitom ale své aktivity směruju hlavně ke studiové práci. Jde o tvorbu písní, produkci i nahrávání. Myslím, že se mi to celkem vede, z čehož mám radost.
Ondřej Pivec nahrál desku se svou novou českou kapelou
Hrajete ještě v kostele?
Už ne, protože se to při množství cestování, které s sebou nese koncertování s Gregorym Porterem, nedá stíhat. Vždycky jsem to ale hrozně miloval. Nedávno jsem si pouštěl videa ze svého kostelního hraní a musím říct, že to bylo překrásné. Zvuk hammomdek a atmosféru při hraní na ně miluju pořád.
Přiznám se, že jsem zpočátku po nějaké cestovací kariéře netoužil. Neskutečně jsem si v New Yorku zamiloval černošskou duchovní hudbu a snažil se kolem ní co nejvíce motat, abych se ji naučil lépe vnímat, chápat i hrát.
Pomalu jsem dospěl k názoru, že když to půjde dobře, naučím se ji, zůstanu někde v kostele a budu se jejím hraním živit. To v Americe lze. Hrát v kostele na varhany je tam pro muzikanta prestižní místo.
A najednou to tak bylo. Hrál jsem v kostele hudbu, která mě bavila i živila. Myslel jsem si, že to tak bude pořád, ale potom se to vyvinulo jinak. Oslovil mě Gregory Porter, začal jsem hrát v jeho kapele i se skupinou Kennedy Administration, se kterou právě vydáváme druhé album. Potom přišel covid a roční nečekaný pobyt v Čechách, což mé životní karty také zamíchalo.
Jak jste ten rok v České republice prožil?
Na mnoha úrovních skvěle. Bylo pro mě příjemným překvapením, jakou obrodou zdejší hudební scéna prošla. I proto mě těšil zájem českých muzikantů o spolupráci se mnou.
Bavila mě na tom ta různorodost, protože snažit se něco zahrát či vyprodukovat ve stylu, který mi není úplně vlastní, je vždycky výzva. Když se to nepovede hned, rád se v tom nimrám a dobírám se kladného výsledku.
Tahle má vlastnost mě mimochodem nedávno dostihla. Byl jsem se v Las Vegas podívat na show iluzionisty Davida Copperfielda a od té doby neustále zkoumám, jak ty své triky dělá.
S kým jste u nás spolupracoval?
Ozval se mi Petr Ostrouchov, abych se podílel jako host na albu Vladimíra Mišíka. Ozval se mi také Mike Trafik, jestli bych se nepodílel na desce jeho kolegy Oriona, kterou produkoval. To je hip hop, pro mě nová zkušenost.
Lidé z České televize měli zájem o muziku do seriálu, s Romanem Holým jsem pracoval na poslední desce kapely Monkey Business, na jeho sólovce, albu J.A.R. i na desce Terezy Černochové.
Ozval se i Zdeněk Merta, jestli bych produkoval jeho pianovou desku, a s Vojtou Dykem jsme dávali dohromady českou verzi jeho amerického projektu D.Y.K. Všechno pro mě bylo neskutečně naplňující.
S Českou televizí jsme mezitím dvakrát dělali covidový Koncert pro Kuře, při kterém hráli muzikanti z domovů. Inspirací byl podobný koncert na americké stanici Fox, který moderoval Elton John. Jednou z vystupujících byla Mariah Careyová. Znám se s jejím hudebním ředitelem, a tak jsem se s ním spojil a on nám poslal návod, který připravila pro svou show Fox. Modifikovali jsme ho, a myslím, že vznikl dobrý pořad. Takže jsem se v době pandemie celkem nezastavil.
V pátek vyšlo vaše album Greatest Hits 4000, pro které jste se spojil s českými hudebníky. Co vás k tomu vedlo?
Ozvalo se mi pár pořadatelů, abych vystoupil na některých letních festivalech. Párkrát jsem na nich tedy hrál s Organic Quartetem, což je kapela, kterou miluju.
Je to ale projekt trochu starší, a já se už chtěl vyjádřit novějším způsobem. Novou kapelu se mi přitom zakládat nechtělo, protože to s sebou nese hodně práce.
Potom ale přišla nabídka na hraní na festivalu JazzFest Brno a já si řekl, že pro něj dám dohromady nový projekt. Zavolal jsem svému kamarádovi, baskytaristovi Honzovi Jakubcovi, o němž jsem věděl, že s ním hrát chci. Souhlasil. Bubeníka jsem našel na videu na sociálních sítích, jmenuje se Filip Ernst. Zahráli jsme si a potvrdilo se mi, že je skvělý.
Ještě jsem si do nové kapely představoval jeden nástroj, ale nenapadlo mě, že to budou další klávesy. Při nahrávání desky Vladimíra Mišíka jsme se však spřátelili s Honzou Steinsdörferem, který mi navrhl, abychom spolu dali něco dohromady. Řekl jsem mu, že mi jde akorát do rány, a kapela byla pohromadě.
Na albu je záznam vašeho koncertu pro Českou televizi v roce 2021. Proč jste nenatočili živé vystoupení s diváky?
Protože byly covidové restrikce a my nemohli koncertovat. Dohodli jsme se tedy s Českou televizí, že natočí náš stream.
Mělo to však být naše první společné hraní na veřejnosti, a tak jsme zalezli do zkušebny, pořádně všechno nazkoušeli a šli do toho s vědomím, že máme jen jednu šanci.
Koncert nakonec dopadl dobře. Po natáčení za námi přišel Vilém Spilka, ředitel festivalu JazzFest Brno, a řekl nám, že to bylo skvělé a že musíme záznam vydat. Česká televize nám ho poskytla a my ho teď vydáváme jako album.
Křest proběhne na JazzFestu Brno 3. října v Divadle Husa na provázku.
Hráli jste od té doby?
Ano, několikrát. Mimo jiné čtyřikrát za sebou v pražském JazzDocku, a všechny koncerty byly zcela vyprodané. Budeme v tom pokračovat. Kdykoli se vyskytnu v Čechách, budeme se snažit koncertovat.
Kde žijete?
V Americe i Čechách, přičemž Spojené státy převažují. Hodně tam hraju.
Nedávno jsem spočítal, že jsme v roce 2021 měli s Gregorym Porterem sto osmdesát koncertů. Uvidíme, jak to bude dál. Přece jen Gregory už má druhé dítě a je poměrně rodinný typ.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Greatest Hits 4000 - Ondřej Pivec, Terms And Conditions Apply – Organic Quartet