Článek
Rok po startu skupiny vyšel v časopisu Tribuna článek Nová vlna se starým obsahem. Zaútočil na československou nezávislou hudební scénu a následovala série zákazů a omezení činnosti skupin. Dotklo se to i Precedensu?
Dotklo se to celé rockové scény. Nebyli jsme sice mezi kapelami, které byly v článku jmenované, přičemž některé z nich ani neexistovaly, ale bolševik pak začal být ostražitý. Posílila cenzura a ubyly možnosti koncertovat.
Tehdejším manažerem kapely a producentem desky byl dnes již zesnulý hudební publicista Vojtěch Lindaur. V čem spočívala jeho práce?
Ani jeden z nás nevěděl, co přesně by měli manažer a producent dělat. Učili jsme se to za pochodu a strávili jsme při tom spolu spoustu času, ale i zábavy. Byli jsme jedna rodina.
Když jsme v pražském Smetanově studiu dostali pro natáčení první frekvence, přišli jsme do prostředí, kde se točila hlavně vážná hudba. Jako správný producent přinesl Vojta láhev červeného vína. Ale když jsme ji otevřeli, přiběhl šéf studia a řval, že nás, máničky, vyhodí. Nebyl to úplně ideální začátek spolupráce.
Asi po týdnu jsme si ale všimli, že si hudební a zvukový režisér opatrně podupávají nohou. Zeptal jsem se jich, proč jsou tak opatrní, a oni odpověděli, že ve studiu existuje klub nepřátel hudby, jehož členové zavedli pravidlo, že začne-li si někdo ze zaměstnanců písničky broukat, zaplatí stovku, když si je začne pískat, dá padesát korun, a když podupávat, tak dvacku.
Naše hudba se jim ale začala líbit, a tak to měli asi drahé. Ledy v kontrastu s názvem alba začaly tát. Když jsme ze studia odcházeli, všichni si už naše písničky zpívali nahlas.
Do roku 1985 byl členem Precedensu Jan Sahara Hedl, výrazný autor i zpěvák. Proč odešel?
Vždycky jsme se Saharou byli tak trochu dvěma kohouty na jednom smetišti. On byl zpočátku většinovým autorem skladeb, já spíš pracoval na aranžích. Zanedlouho se stala vokalistkou v kapele Bára Basiková. Stála za Saharou a zpívala éterické vokály, které jsem pro ni komponoval. Byla kontrastem k jeho drsné interpretaci písní.
Sahara ale dost zlobil, což o sobě ví, takže neříkám žádné tajemství. Jednou, den před koncertem, přišel na zkoušku a oznámil nám, že se mu zkoušet nechce a vrací se k rozpitému pivu. Já mu řekl, že to snad nemyslí vážně, vždyť máme koncert, a on odpověděl: A víte co? Tak si to hrajte beze mě.
Mysleli jsme si chvíli, že je to konec kapely, jenže Bára, které bylo sedmnáct nebo osmnáct, nesměle špitla, že všechny texty zná a na tom koncertě by to klidně dala. A tak jsme druhý den koncert odehráli s ní a publikum bylo nadšené. No, a Bára udělala ty dva zásadní kroky dopředu a už tam provždy zůstala. Přes prázdniny jsem napsal kompletní repertoár Doby ledové a z té nenápadné sboristky se do roka stala hvězda.
Martin Němec a Bára Basiková na snímku z osmdesátých let.
Pokud vím, měla pak nahrát album s Michalem Pavlíčkem.
To bylo kuriozní. Bára opravdu dostala nabídku, aby natočila desku s Michalem Pavlíčkem, který ji oslovil ke spolupráci. Jenže on udělal to, co by asi udělal málokterý kolega. Na vydavatelství Panton, pro které měli točit, řekl, že Bára má svou skvělou domovskou skupinu Precedens. Oni si nás poslechli a zjistili, že má pravdu. Bylo to od něj nevídané kolegiální gesto.
Kdyby ho neudělal, Doba ledová by nevyšla?
Těžko říct. Asi by k tomu došlo později, nebo jinak. Náhody přejí připraveným, a my připravení byli. Měli jsme za sebou kazetu tak trochu ilegálně vydaných písní. Byl to záznam materiálu z našeho novovlnného období, na němž jsme spolupracovali s lidmi kolem divadla Sklep, konkrétně s Lumírem Tučkem z recitační skupiny Vpřed.
Před vydáním té kazety jsem začal mít pocit, že toho komického kabaretu už bylo dost. Sedl jsem a napsal píseň Doba ledová, první, pro kterou jsem složil hudbu i text. Než jsme o rok později začali nahrávat oficiální album, měli jsme představu o jeho koncepci včetně zvuku. Inspirovala nás tehdy nová vlna a takzvané novoromantické kapely. Ta dekadence a chlad se v naší tvorbě jednoznačně odrazily. Byli jsme zkrátka připraveni.
Bylo album úspěšné?
Bylo nesmírně úspěšné, do roka jsme připravovali další. Precedens podle mě přišel s projektem natolik originálním, že československé hudební fanoušky zaujal. Přinesl hudbu s výrazným akcentem na elektroniku a do ní školený operní hlas Báry Basikové, zkrátka cosi velmi nezvyklého. Bylo to tu nové. Dodnes mi mnozí říkají, že na naší kapele v osmdesátých letech vyrůstali.
Pokřtíte reedici alba Doba ledová?
Ano, mám to štěstí, že nyní hrají se mnou v kapele mladí a skvělí muzikanti v čele s velmi talentovanou zpěvačkou Danielou Langrovou. Nedávno jsme odehráli v pražském Paláci Akropolis koncert ke čtyřicet letům existence a mezi hosty byla i Bára Basiková. S velkou chutí si s námi zazpívala a řekla, že příště by chtěla dát víc písniček než jen dvě, které jsme pro ni nachystali. A tak jsme se dohodli, že společně pokřtíme tuto reinkarnovanou Dobu ledovou. Stane se to 6. listopadu v pražské Malostranské besedě.
Se současnou sestavou Precedensu chystáme nové album, které by mělo vyjít příští rok. Bude více rockové, ale rukopis kapely zůstane samozřejmě zásadně patrný. Stále mě to moc baví, a nová sestava kapely je opravdu skvělá. Takže se tak moc neohlížím nazpět, ale spíš mířím do budoucna.
Může se vám hodit na Zboží.cz: Doba ledová - Bára Basiková & Precedens, Co nám zbejvá: Komplet 1982-1984 - Jan Sahara Hedl, Precedens