Hudebník Jan Spálený: Vážím si každé písně, která vznikne

„Písničky, které se proměňovaly a uzrály do takového tvaru, že jsem cítil potřebu je znovu nahrát, jsou na desce dvě – Asi v tom bude nějakej háček a Mezi břehy. Jsou z počátku osmdesátých let a nikdy jsme je od té doby nepřestali hrát. Natočili jsme je v dnešní podobě i proto, že kapela ASPM je na vrcholu svých sil a hraje znamenitě. Je moudrá, se schopností empatie. Upřímně řečeno mám trochu pocit, že ji takříkajíc dobíhám. Tohle album je poctou mé kapele,“ vysvětlil Právu Jan Spálený.

Prvotním záměrem bylo nahrát optimističtější desku, než byla předešlá Zpráva odeslaná. Na té jsou totiž písničky, které Spálený napsal při pobytu v nemocnicích, a je v nich přítomná i smrt. Novinku však popisuje jako slunce ve větvích starého dubu.

„Vážím každého dne, každé písně, která vznikne, i každého koncertu, který s kapelou odehrajeme. Po našem nedávném vystoupení v pražské Malostranské besedě mi jeden pán napsal esemesku, v níž stojí, že byl ten večer šťastný, a věnuje mi za to pedál ze svého bicyklu. Vyšel pak ven, pedál odmontoval a dal mi ho. Mám ho připevněný doma na zdi,“ řekl Spálený.

Nové album je skutečně mnohem hřejivější než to minulé. Jen tři skladby jsou na něm starší, zbylé přišly na svět nedávno.

„Je na ní třeba ruský romans Radost má vždycky jen hulvát od Jiřího Bulise, který vznikl na text Sergeje Jesenina v překladu Jana Zábrany. Je tam americký standart Black & Blue, jehož text jsem překvapivě přeložil jako Černá a rudá. Je to evergreen, má osobní láska. Valčík Vždycky, když se stmívá je dílem Josefa Streichla, textem ke Kloboučníkovi přispěla Květa Jarolímková, Nemůžu popadnout tvůj dech je zhudebněná báseň ze sbírky Ladislava Vondráka, což je organizátor kulturního života v Havlíčkově Brodu. Je to jediná smutná píseň na desce. Uzenej večer je jakýsi hospodskotrampský valčík s textem Petra Kalandry. Mám z alba ohromnou radost. Kdyby mělo být mé poslední, budu spokojený,“ přiblížil Spálený.

Vynikající textař Pavel Vrba, jehož slova jsou na desce rovněž použitá, byl jeho blízkým přítelem. Jejich společné písně mají zajímavou historii.

„Někdy v osmdesátých letech mi přinesl text Nechci tě. Začínal slovy: „Hlavou si tluču o roh tvých snů.“ Řekl jsem mu, že nic takového nikdy zpívat nebudu. Založil jsem ji takzvaně do šuplíku a došlo na ni až teď. Blues pro barmanku U Brázdů jsme původně s Pavlem napsali pro Petra Kalandru, který ji pak výborně nazpíval. Já ji teď na své nové album nahrál znovu, ale jinak,“ dodal Spálený.

Celý jeho hudební život provází blues, nikdy mu nebyl nevěrný. Co pro něho ale přesně znamená?

„Blues je široká radlice stylů i způsobů uchopení. Kdysi jsem se dopustil výroku, že každé blues, které je černější než černé, je nutně podezřelé. Skutečná odpověď ale je: blues je, když…,“ sdělil s úsměvem.

S kapelou ASPM vystupuje v posledních měsících poměrně často. Působí nadále i v hudebním triu s Michalem Gerou a synem Filipem Spáleným.

„Být ve dvou skupinách je výborné. Program koncertů není shodný, a já musím tím pádem vstřebávat více informací. Tím se udržuju v kondici,“ dodal.

Může se vám hodit na Zboží.cz: