Článek
Po loňské návštěvě pracujete již podruhé v Praze s Českým národním symfonickým orchestrem. Co s ním natáčíte?
Hudbu k italskému televiznímu filmu Jako delfíni. Bude to dvoudílný snímek, režíruje jej Stefano Reali a jeho hrdinové jsou dnešní mladí lidé.
Loňské natáčení bylo také pro tento film?
Ne, to nebyla hudba pro nějaký konkrétní snímek. Byly to dvě věci podle neapolských lidových písní a deska s nimi ještě ani nevyšla, ale líbila se mi spolupráce s vaším orchestrem, a proto jsem jej pozval i k další práci.
Často působíte i jako dirigent koncertů vaší hudby. Kdy vás uvidíme v Praze?
Zatím žádný pražský termín nemám, ale koncertoval jsem s římskými symfoniky již v některých městech východní Evropy jako Budapešť, Varšava, Gdaňsk, tak snad dojde i na Prahu. Ale to se dozvím až v dubnu, kdy začíná nové turné, protože první tři měsíce v roce vždy jen skládám. Jsem stále hlavně skladatel, dirigent jsem až na druhém místě.
Spolupracoval jste na více než 400 filmech známých režisérů. S kterými se vám nejlépe pracovalo?
To nikdy neříkám, pracuji rád s těmi, kteří jsou mí přátelé, a tak tomu bylo i se Sergio Leonem nebo v současnosti s Giuseppem Tornatorem.
Na co kladete důraz při komponování filmové hudby?
Vždy záleží na stylu snímku, na jazyku, jaký chce režisér použít, na ději.
Jak se jako vyznavač spíše romantických melodií stavíte k moderním prvkům, jako například k elektronice?
Musí to být použito kulturně, ve spojitosti s dějem a ostatní hudbou. Není to snadné, protože lidé očekávají spíše něco tradičnějšího, je to jiná řeč, jiný způsob vyjádření.
Máte stálý tým spolupracovníků?
Vždy spolupracuji s lidmi, jimž věřím a kteří jsou odborníci na svém místě. I tady v Praze je se mnou můj stálý zvukař Fabio Venturi, se kterým pracuji posledních patnáct let. Dříve jsem hlavně při westernech často pracoval s Alessandrem Alessandronim, který hvízdal třeba v Tenkrát na západě, či sborem Cantori Moderni.
Je pravda, že váš první film byl snímek z roku 1961 Il federale režiséra Salceho?
Ne, to je údaj, který platí pouze pro filmy s mým jménem. Již v roce 1959 jsem ale napsal hudbu ke snímku Franka Rossiho Smrt přítele, ale režisér neuvedl mé jméno, protože jsem byl začátečník. Potom se mi mnohokrát omlouval.
Vidíte v italském filmu svého následovníka?
Byl bych rád, kdyby jím byl můj syn Andrea, který převzal štafetu. Teď je právě v Los Angeles, kde skládá pro americké filmy. Nakonec před třemi roky jste ho viděli dirigovat jeho věci i zde v Praze.
Kromě jedné práce pro japonskou televizi jste zatím nenapsal velkou jevištní skladbu – operu či muzikál. Chystáte něco takového?
Ne, kromě filmu se věnuji spíše soudobé hudbě a píši orchestrální a sborové skladby. Nedávno byla v Itálii a Lublani premiéra mé kantáty, teď 22. prosince ji budu dirigovat v Římě.
Znáte něco z české hudby či filmu?
Samozřejmě Bedřicha Smetanu a další klasiky. Musím se přiznat, že z české soudobé hudby toho moc neznám, a to ani filmy. Sleduji hodně současnou slovanskou hudbu, ale je pro mne těžké někdy specifikovat jednotlivé národnosti.
Jste velký fotbalový fanoušek. Komu fandíte?
Jako Říman od narození pochopitelně AS Roma. Kvůli nedělnímu zápasu jsem musel zkrátit i natáčení, abych stihl televizní přenos. A jsem rád, že AS Roma vyhrál nad Bari 1:0!
