Článek
Vaše umělecké jméno pro hudební scénu je Tom Sean. Vaše civilní jméno je Tomas Sean Pšenička, což napovídá, že v něm nehrálo roli jenom to, že pocházíte z České republiky. Jak to je?
Narodil jsem se v irském Dublinu, kam se má rodina přestěhovala pět let předtím. Velmi rychle jsme se ale přestěhovali zpátky do Prahy. Vyrůstal jsem v Česku.
Sean je irsky Jan, což je jméno mého otce. Nikdo z mých rodičů není Ir. Jsme česká rodina, rodiče tenkrát odjeli do Irska za prací.
Říkal jste, že jste v Irsku žil jen po narození. To vás asi ta země kulturně nijak neovlivnila…
Ani nemohla, nebyl na to čas. Je však zajímavé, že kdykoli se do Irska vrátím, a jezdím tam poměrně často, mám pocit, že jsem doma, že je to můj domov. Nedokážu si to přesně vysvětlit, ale je to tak.
Zpěvák Jaroslav Albert Kronek: S kapelou se dá dělat větší cirkus
Vedli vás rodiče k hudbě?
Mám zpívala v jedné punkové kapele ze Znojma…
V jaké?
Nezlobte se, ale zakázala mi ten název prozrazovat, protože je trochu vulgární. Táta je ajťák a statik, který mi pouštěl desky The Who, Nirvany nebo Beatles a cestou do školy jsme v autě poslouchali rádio Beat. Dá se tedy říct, že jsem měl dobrý základ pro to, abych se jednou hudbě věnoval.
Jmenoval jste především rockové kapely i rockové rádio. Rocku se ale nevěnujete. Proč vás u sebe neudržel?
Z veškeré hudby mám nejradši tu, kterou dělali a dělají Nirvana a Frank Ocean. Jsou to ale dva světy, které si jsou dost vzdálené. Navíc vím, že na ně nemám, a nechci je napodobovat, abych jejich tvorbu a odkaz nekazil.
Dělám to, co mi jde nejlépe a v čem se cítím jako tvůrce a interpret komfortně. A to je především elektronický pop.
Tom Sean se zkoušel prozpívat i na Eurovizi.
Kdy jste ho začal tvořit?
První písničky, které jsem někdy ve třinácti čtrnácti letech zpíval a pak skládal, byly ryze popové. Z něho jsem vycházel i dál. Během studia konzervatoře jsem ale začal docela pít a chodit na techno.
Miluju ho, je to můj nejoblíbenější žánr. Máma mi říká, že je to vymývání mozku, ale já na ně nedám dopustit. V té době jsem si zamiloval elektroniku, která mi vstoupila i do tvorby.
Co je na ní tak přitažlivé?
Nejvíce mi proniká do těla. Když poslouchám techno nebo elektroniku, cítím je v hrudi. Mají pro mě emoční sílu, vnímám ale současně v některých techno skladbách velkou křehkost.
Ve svých textech používáte češtinu a angličtinu. Hledáte jazyk, který by pro vás byl lepší?
Spíš mě baví to střídat. Na desce Stereo Madness jsou anglické texty, v novější tvorbě bych se ale chtěl vrátit k češtině. Pár věcí v ní jsem už nahrál. Napsat český text je pro mě těžší, ale když se povede, má z mého pohledu mnohem větší sílu než text anglický.
Tom Sean na pódiu
Které písně na vašem albu jsou pro vás nejdůležitější?
Deska je zrcadlo mého dospívání. Když si ji člověk poslechne, najde to tam. Jsou na ní písně o tříapůlletém vztahu, který jsem během té doby prožíval.
O všem krásném i bolavém, co si z něj s sebou nesu. Je v nich zachyceno to, jak člověk cítí, že to končí, ale přitom ví, že tomu nelze zabránit.
Máte už napsané nějaké nové písně s českými texty?
Několik ano. Baví mě teď spojovat žánry, a to velmi razantně. Jsou písničky, které třeba začnou jako kytarové a skončí jako techno. Vnímám to jako koncept alba s českými texty, které by z toho mělo vzniknout.
Koncertujete?
Výrazně méně, než bych chtěl. Devadesát procent mého pracovního života patří herectví, jsem v něm momentálně dost vytížen. Hudbě se věnuji v noci po představeních a natáčeních, kdy už tolik času nezbývá. Přál bych si ho mít na ni víc, protože koncertovat chci. A doufám, že budu.
Zpěvák Simon Opp: Hiphopeři si hrají na něco, čím nejsou. Jejich muzika je otřesná
