Zpěvák Declan McKenna: Nebyl jsem hlas své generace

Vyrazil jste na své dosud největší turné. Jak ho zatím hodnotíte?

Jde to skvěle, mám pocit, že se má show s každým koncertem stále zlepšuje. Přijet po turné ve Spojeném království do kontinentální Evropy je osvěžující, vždy je to trochu jiný zážitek. Nevím, čím to je, ale zdá se mi, že prostředí je tady k umělcům přátelštější.

Jsou tu například krásné šatny a promyšlenější catering. Takže i když už jsme po měsíci koncertů docela unavení, je hezké se dostat do této části naší šňůry.

Před deseti lety jste vydal singl Brazil, který vás proslavil. Trefoval se do devastace přírody, prohlubování chudoby a korupce související s tehdejším mistrovstvím světa ve fotbale. I s dalšími písněmi, které upozorňovaly na důležitá společenská témata, jste se brzy dostal do role mluvčího své generace a na prahu šestnáctého roku života jste byl v médiích tázán na své politické názory. Jak jste to prožíval?

Bylo úžasné se do takové pozice dostat. Měl jsem pocit, že lidé chápou, co dělám, a dostal jsem příležitost, kterou jsem chtěl. Ale pamatuju si i chvíle, kdy jsem nevěděl, co říct. Dospěl jsem proto do fáze, kdy jsem začal popírat hodně z věcí, které se o mně říkaly. Například právě to, že jsem hlas své generace a podobně. To tehdy lítalo vzduchem hodně.

Někdy jsem se snažil tomu dostát, jindy jsem se vydal úplně opačným směrem a upozorňoval, že to není úplně správné označení. Jen jsem předložil svůj pohled na svět. Trochu jsem s tím bojoval, přestože jsem byl za pozornost šťastný. Občas jsem totiž neuměl reagovat, když se lidé snažili pátrat pod povrchem a dostat ze mě víc. Já ale jenom psal písničky.

Ovšem písničky se silným názorem.

Ano, chtěl jsem vypíchnout pár důležitých bodů, ale najednou se mnou lidé zacházeli, jako bych byl nějaký politik. Mně bylo šestnáct nebo sedmnáct a neuměl jsem všechno správně formulovat. To bylo často stresující. Nicméně jsem rád, že jsem o některých tématech už tehdy promluvil. A časem jsem pak začal i lépe rozumět sám sobě, ujasnil si, o čem chci zpívat, a naučil se s tím lépe pracovat v rozhovorech.

Když jste do takové situace vržen v mladém věku, je to podle mě jiné, než si představujete. Nad tím, jak si lidé vyloží vaše činy nebo slova, máte daleko menší kontrolu, než byste mysleli. Začnete dostávat nálepky a nic s tím neuděláte. Bylo to náročné, ale jsem velmi rád, že tu zkušenost už teď mám.

Hned zkraje kariéry jste také vyhrál talentovou soutěž o vystoupení na Glastonbury, kde budete koncertovat i letos. Jaký máte k nejslavnějšímu britskému festivalu vztah?

Soutěž, díky které jsem tam poprvé hrál, jsem vyhrál v šestnácti. V tom věku to byl naprosto fantastický zážitek. Dodnes si myslím, že Glastonbury je nejlepší festival světa. Podle mě nemá konkurenci. Je obrovský a odehrává se na něm neuvěřitelně moc věcí.

Podle mě je ztělesním ideálu, jaké by festivaly měly být. Pokaždé, když vidím, jak třeba někdo žehrá na hlavní hvězdy, říkám si, že vůbec neví, co je ta akce zač.

Má pro mě zvláštní význam a jsem vděčný, že mě pořadatelé podpořili na každém mém kroku. Jsem rád, že se můžu stále vracet. Chci si to tam užít.

Co je pro vás aktuálně největší profesní výzva?

Vědět, co mám dělat. Co bude má další výzva, se musím rozhodnout. Mám hodně nápadů. Je to zatím otevřené, musím zvážit, jestli rovnou vydat další desku, protože materiál, který by stačilo dokončit, bych měl, nebo se mám spíš vrhnout do dalšího psaní, což už jsem ostatně také udělal. Anebo se třeba soustředit na spolupráci s jinými muzikanty.

Dobré je, že cítím vzrušení a těším se, co bude dál. Jen si zkrátka nejsem úplně jistý, co to bude. Ano, tohle je můj největší současný problém, vybrat si směr a věnovat mu čas.