Zpěvák Baby Lasagna: Eurovize mi změnila život

Rozcházeli jsme se v názorech na to, co chceme dělat. V určitý moment se mi nechtělo odjet na turné. Mělo to dopad na mé duševní zdraví.

Nebyl jsem šťastný a zároveň jsem se necítil být schopen naplňovat potřeby kapely. Místo vystupování jsem chtěl být doma a psát písně.

To nedokážu říct. Jako zpěvák jsem před Eurovizí neměl moc zkušeností. Navíc vás na tuto soutěž nikdo nepřipraví. Že jsem byl favoritem, bylo na jednu stranu děsivé, na druhou stranu lichotivé a povzbudivé. Myslím, že jsem ze sebe vydal to nejlepší.

Fanouškem bych se nenazval. I když jsem byl svědkem toho, jak z Eurovize někteří příznivci šílí, řekl bych, že jsem byl jen běžným divákem.

Sledoval jsem finále a samozřejmě jsem věděl, kdo vyhrál. Ale nebyl jsem pro soutěž úplně zapálený jako jiní.

Vznikla dost spontánně. Nejprve mě napadla melodie, která mi zněla jako nějaký tanec. Podle ní jsem napsal text. Vymyslel jsem si příběh o fiktivní vesnici. Ovlivnil mě osud jednoho kamaráda, který musel z Chorvatska emigrovat, protože tam nemohl sehnat práci ani bydlení. Zjistil jsem, že to není problém mladých lidí pouze na Balkáně, ale i ve zbytku Evropy.

Bylo to požehnání, Eurovize mi změnila život. Navíc jsem se oženil a odstěhoval ze svého domu.

Byl to bouřlivý rok. Nejlepší na tom však je, že se hudba stala mou plnohodnotnou činností.

V hlavě mám napřed melodii a pak si k ní broukám takováto slůvka. Baví mě, že vlastně nemají význam, ale nějaký by mít mohla. Smysl těch slov pak vymýšlím.

Poslouchám všechno možné, ať už to jsou Rammstein, Antonio Vivaldi, Electric Callboy, nebo Post Malone. Inspiraci čerpám z každého. Ještě jsem ale úplně nedospěl k psaní kvalitních textů, na ně bych možná měl někoho najmout. V mém životě je teď všechno tak v pořádku, že nemám o čem zpívat. Ne, samozřejmě to říkám v legraci.

Je smutná i zábavná. Obsahuje směsici žánrů, metal, pop i house. Je to taková nevinná schizofrenie, kdy se všechno děje velmi rychle. Myslím, že si na albu každý najde něco svého.