Zpěvák Avi Kaplan: Pentatonix byli divoká jízda

Pamatujete si z dětství, kdy jste začal vnímat svůj hlas a začal rád zpívat?

Nebylo to tak záhy, byl jsem už školák. A vlastně jsem si mohl vybrat. Neměl jsem rád pochodové kapely, nemyslel jsem, že mohu zároveň hrát na hudební nástroj a chodit, takže jsem radši začal zpívat ve sboru. Můj sbormistr byl první, kdo upozorňoval na to, že mám dobrý hlas.

Na střední se potom prohloubil a učitelé hudebky z toho byli paf, že tak hluboký zpěv není slyšet často. Někdy v té době jsem začal mít pocit, že díky zpěvu někam patřím a že jsem skrz svou hudbu našel sám sebe.

V a cappela souborech jste zpíval už předtím, než jste založili velmi úspěšnou skupinu Pentatonix. Dovedl jste si představit, že se s tímto typem hudby můžete dostat na mezinárodní turné v halách a arénách?

Ne, rozhodně jsem nečekal, že by to mohlo mít takový úspěch. Vždy jsem se hudbě bez doprovodu nástrojů věnoval proto, že jsem ji miloval a byla to zábava. Byl můj sen se tomu věnovat profesionálně, ale nenapadlo mě, že bychom mohli tak vyrůst.

Byla to divoká jízda, všichni jsme byli hodně mladí a bylo to bláznivé. Cestovali jsme po světě a já byl nadšený, že se nám něco, co bylo během mého dospívání považováno za koníček, tolik daří.

Vlastní hudbu jste začal nahrávat ještě předtím, než jste opustil Pentatonix. Co vám to dalo?

Vrátilo mi to jiskru. Víte, když děláte nějaký čas dokola totéž a využíváte jen určitou část svých schopností, stane se to trochu monotónní. A já jsem jako umělec a člověk potřeboval růst. Psaní vlastních písní, jejich zpívání a tvorba nových sonických světů ve mně znovu probudily vášeň pro hudbu. Utvrdil jsem se v cestě, kterou jsem chtěl jít.

První sólové album jste nahrával v Nashvillu, kde také žijete. Přestěhoval jste se tam kvůli hudbě?

Z více důvodů. Žila tam má sestra, chtěl jsem jí být blíž. Také jsem vždy chtěl bydlet na venkově. Mám rád hory, lesy i pouště, a tak jsem si vysnil, že budu žít někde, kde to žije hudbou, ale budu to mít blízko do přírody.

A máte pravdu, hudba, kterou dělám, je doma spíš v Nashvillu než například v Los Angeles nebo v New Yorku. Není to ale jen Mekka country, jak si mnozí myslí, kvete tam hudba mnoha žánrů.

Ale vaše dva roky staré debutové album Floating on a Dream country atmosféru nasálo, že?

Ano, minimálně má energii jižanského rocku. Trochu to tam je. Na novém EP jsem ale chtěl zkusit zase něco jiného. Mám rád různé druhy hudby a opravdu mě baví zjišťovat, jestli dokážu psát zase jiné písničky a jak dokážu pracovat se svým hlasem v různých polohách.

Nedělám velké skoky, chci, aby i v novinkách zůstalo něco důvěrně známého, ale také chci tu energii trochu změnit. Na písních, které jsem vydal letos, jsem pracoval s kamarádem Lesliem Reidem, který byl dřív můj tour manažer a zvukař. Moc rád s ním pracuji a jsem šťastný, že jsem mohl nahrávat u něj ve studiu.

Vaše nové EP vyšlo v dubnu a jmenuje se Feel Alright. Jak nové písně zapadly do letních koncertů?

Skvěle. Obzvlášť titulní píseň hraju s celou kapelou opravdu rád. Cítím při ní energii publika, což je skvělý pocit. Část léta jsem byl na turné, ale trávil jsem čas i doma a hodně psal. Pracoval jsem na nové hudbě, což je velká radost.