Zpěvák a hudebník Radek Banga: Být dnes originální už asi nejde

Co rozhodlo o tom, že jste zůstal v popovém ranku?

Vydal jsem první sólovou desku a čekal, co se stane. Nepočítal jsem s tím, že si z ní někdo takříkajíc sedne na zadek, ale věřil jsem, že nějaký ohlas bude. Největším impulzem pro mě nakonec byly koncerty. Když jsem viděl, jak si na nich lidé zpívají celé texty, došlo mi, že mi u nich album Věci jinak prošlo a má smysl v tom pokračovat.

Cítil jsem, že jsem získal nové publikum, které ode mě takové písničky chce. Druhá deska je tedy vlastně výsledkem toho, jak dopadla ta první.

Pop poslouchá celosvětově nejvíce lidí. Hrálo to v tom, že jste se nevrátil k world music, s níž jste se prosadil před lety, nějakou roli?

To vůbec ne. Jsem si vědom toho, že napsat dobrou popovou písničku sice vypadá jednoduše, ale ve skutečnosti je to těžké. Není snadné spojit náladu, produkci, aranže, melodii a text do popových písní tak, aby to ve výsledku u posluchačů fungovalo.

Napsat dobrou jazzovou skladbu je mnohem snazší, protože v jazzu je zásoba použitelných akordů větší. Jenomže právě to, jak nesmírně těžké je dosáhnout emočního zásahu diváků prostřednictvím popové písně, mě láká.

Odešel jste od romské muziky, která pro vás byla přirozená. Vnímáte ještě nějaký její vliv na svou tvorbu?

Obávám se, že zrovna v mém případě je předpoklad, že mi jako Romovi je nejbližší romská hudba, mylný. Doma jsem vyrůstal na rocku. Můj táta ho miloval a neustále ho poslouchal. Romská muzika tam občas zazněla také, ale na první místě byl klasický rock, Led Zeppelin, Kiss, Pink Floyd, Beatles a další.

Hudba, kterou teď dělám, je mi tedy výrazně bližší než hudba romská. A mám doma dokonce nahrávky, které jsem si na sólové desce zatím netroufl vydat, protože jsou jednoznačně rockové.

Vydáte je někdy?

Až se mi budou hodit do konceptu alba, pak určitě ano. Zatím ale nikde nevyšly. Mimochodem Michael Jackson dělal běžně to, že byť byl král popu, nahrál rockové písně a ony mu u lidí prošly. Věděl to, co už vím také, a sice, že si člověk může dovolit cokoli.

Mou druhou největší inspirací je soul. Právě z něho vycházel v jisté době můj zájem o hip hop.

Ve srovnání s debutem jsou texty písní na nové desce tematicky lehčí. Proč?

První deska byla spojená s mou autobiografickou knihou (Ne)pošli to dál a hodně se pojila i s covidem. Proto byla temnější. Potom jsem si ale řekl, že je čas opustit jakoukoli monotematičnost, a rozhodl jsem se zpracovávat v textech témata tak, jak mi do života a mysli přicházela. Nemyslím si, že nové texty jsou jednodušší, vím ale, že jsou srozumitelnější.

Podobné to bylo s hudbou. Na první album jsem si napsal písničky, které byly na zpěv dost těžké. Na koncertech jsem se pak hlavně věnoval tomu, abych je zazpíval kvalitně, a neužíval jsem si tím pádem nálady vystoupení a spojení s diváky. To jsem na aktuálním albu opustil. Nové písničky jsou na zpěv jednodušší.

Přestože vaše album nahrávali živí muzikanti, je v něm dost elektroniky. Proč?

Protože syntetický zvuk do dnešního popu patří. A také mě jako tvůrce i producenta alba bavilo hledat místo, kde se živě obsluhované klasické nástroje mohly v písních setkat se syntetikou a nebylo to rušivé, nebo dokonce křečovité. Nejvíce se to spojení povedlo v písničkách Jsem tu pro tebe a Prázdný místo. Zvuk, který by mi vyhovoval, jsem ale hledal velice dlouho.

V písničce Otázky jsou vedle sebe nadhled a ironie, přitom se týkají vážného tématu…

Přesně taková měla být. Jsou otázky, kterými člověk může někoho pobavit, ale stejně tak jsou otázky, kterými může někomu ublížit nebo ho urazit. Je to veselá písnička, ale reakce na sociálních sítích byly a jsou vážnější. Není prostě dobré zeptat se ženy, která se v tichosti pokouší mít se svým partnerem dítě a ono se to nedaří, jestli už má děti. Tím jí můžete snadno a nadlouho ublížit.

Záleží vám na tom, abyste byl v hudbě originální?

Vymyslet dnes něco, co bude úplně originální, je asi nemožné. Písničku Otázky od Olympiku jsem neznal, ale když vyšly mé Otázky, někdo mi řekl, že se jmenuje stejně jako ona. Je mi to ale jedno, neuráží mě to a věřím, že ani kapelu Olympic to neurazilo.

Někdy hrajeme s muzikanty z mé skupiny takovou hru. Pustíme si nějakou novou písničku a hledáme ty, kterým se podobá. Ubezpečuji vás, že toho najdeme dost. A pak vezmu do ruky kytaru, začnu hrát nějakou známou skladbu a do ní zpívám melodie jiných.

Být dnes v hudbě originální už není možné. Dosáhnout toho ale lze interpretací, tím, jakou máte barvu hlasu a jaký máte přednes.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Věci jinak - Radek Banga