Článek
Když jste v roce 2018 vydala desku S tebou, na obalu jste byla vyfotografovaná spoře oděná a mimo jiné jste natočila videoklip k písni Presumpce neviny, v němž se koupete ve vaně. Sexuální vábení k popu patří a vy jste s ním pracovala. Platí to i dnes?
Do pozice zpěvačky, která je sexy, mě pasovali lidé. Udělali si na mě názor podle mých statusů na sociálních sítích, podle fotek i vlastního pocitu. Nebylo v mých silách všem vysvětlit, jaká fakt jsem.
Mám například kolem sebe lidi, kteří se se mnou nechtějí prezentovat na sociálních sítích. Respektuji to, a na fotkách se proto nejčastěji objevuju sama. Jenže lidé si myslí, že se mám tak moc ráda, že prezentuju pouze sebe. Vůbec netuší, co za tím je.
Máte ale pravdu v tom, že popové zpěvačky obvykle rády prezentují svou přitažlivost. Je to součást šoubyznysu a já to respektuju.
Teď jsem ale připravila album, u kterého mi jde hlavně o to, aby lidé poslouchali písničky, které na něm jsou. Proto není má fotka na obalu, ale uvnitř obalu. A rozhodně tam nejsou takové, na nichž jsem polonahá.
Kalkulovala jste někdy s tím, že pokud se na fotografiích či v klipech více odhalíte, bude přijetí vašich písniček vlídnější?
Věřte mi, že jsem nikdy takhle nepřemýšlela. Pokud jsem natočila videoklip u moře, byla jsem v něm v plavkách, protože tam tak lidé chodí. A jestliže jsem v klipu ležela ve vaně, bylo to v bohaté pěně, kdy nebylo vidět nic, co by bylo neslušné.
Autorem hudby i textů na nové desce je váš manžel René Mayer. Jste spolu už jednadvacet roků. Bylo to, že vás dokonale zná, pro vznik nových písní přínosné?
Před více než deseti lety jste se mě v jednom z rozhovorů zeptal, kdo je Chris Neal. Já vám odpověděla, že je to skladatel z jiné země, který mi píše hudbu a spolupracuje s mým partnerem Reném Mayerem. Neřekla jsem vám ale pravdu. René byl už tehdy autorem textů i muziky. Pro tu druhou činnost však používal umělecký pseudonym.
Stojí za všemi mými úspěšnými skladbami, naše spolupráce je skvělá, rozumí mi, umí mi napsat písničku podle mého gusta a texty přesně tak, jak bych si je napsala já, kdybych to dokázala. Naše spolupráce má samé výhody. Nikdy jsem nechtěla pracovat s někým jiným.
Tereza Kerndlová
Nabízeli se vám jiní autoři?
Ano, občas mi někdo nějaký demosnímek pošle. Obvykle se ale neshoduje s mou představou o tom, co bych chtěla zpívat. S Reném na mém repertoáru děláme průběžně. Neoddělujeme soukromý život od pracovního, máme jeden společný. Když řešíme věci kolem muziky, soustředíme se na to. A když se bavíme a odpočíváme, věnujeme se tomu.
Zkusila jste v téhle příjemné atmosféře přijít s nějakou melodií či textem sama?
Nic takového jsem nezkoušela. Nikdy jsem k tomu neměla sklony a nikdy se u mě nedostavila touha být autorkou. Upřímně říkám, že bych v tom neobstála, protože na to prostě nemám.
Na texty už vůbec, nemám básnické střevo. Možná bych si troufla na nějakou melodickou linku, ale myslím si, že bych složila soulovou nebo jazzovou pasáž, ne popovou.
Snad by si to pár posluchačů našlo, ale ne mnoho. A já chci svou hudbou oslovit co nejvíce lidí a zároveň si za ní stát.
Obal alba
Na vašem novém albu není jen čistý pop, ale i řada dalších vlivů. Jste tedy otevřená inspiracím.
Nechali jsme se ovlivnit žánry, které jsou v současném mainstreamu středem pozornosti. Je tam afrobeat, který dává písničkám letní atmosféru i svěžest, reggaeton, což je hudba, kterou miluje Španělsko, země, v níž část roku s Reném žijeme, jsou tam trap, r’n’b, soul a další. V posledních letech se žánry tak výrazně propojily, že pop music vytvářejí společně.
Na albu je i píseň Black mlíko. Odkazuje částečně na skupinu Black Milk, které jste byla členkou společně s Terezou Černochovou a Helenou Zeťovou. Druhá jmenovaná loni na konci roku předčasně zemřela. Je to vaše rozloučení s ní?
Není, protože ta písnička byla napsaná mnohem dřív, než k té tragédii došlo. Dotkla jsem se v ní tří let po roce 2002, kdy jsem byla členkou Black Milk. Jsou v ní ale i vzpomínky na další hudební okamžiky mého života a vzkaz lidem, že pro ně budu zpívat, protože to miluju. Je to nejosobnější skladba z celého alba.
Rozpad Black Milk v roce 2005 neproběhl bez napětí a narušených vztahů. Napravila jste ten svůj s Helenou Zeťovou?
Ne že by to řešilo bolest, kterou jsem při odchodu Heleny z tohoto světa prožívala a kterou v sobě stále mám, ale stačily jsme si všechno vyříkat. Dlouho jsme neměly odvahu jedna za druhou přijít, vyhýbaly jsme se vzájemným rozhovorům, dokonce jsme při náhodných setkáních dělaly, že se nevidíme.
Po asi deseti letech jsme se však začaly oťukávat a občas prohodily pár slov i vět. No a v říjnu loňského roku jsme k sobě našly cestu usmíření. Byly jsme na turné Leoše Mareše a trávily jsme tam spolu spoustu času. Nebylo možné se tomu vyhnout a bylo by to i hloupé.
Povídaly jsme si tedy o životě, o tom, co jsme dělaly v době, kdy jsme spolu nemluvily, otevřely jsme se a porozuměly si. Ne každý má v životě možnost věci napravit a já jsem šťastná, že jsem zrovna tohle napravit mohla. Od jiných lidí vím, že byla šťastná i Helena.
Chtěla bych co nejdřív připravit písničku, která bude mou vzpomínkou na ni a na to, co jsme spolu prožily, stejně tak na okamžiky, které byly pro mou cestu do Black Milk klíčové.
