Zpěvačka Rozálie: Kontrast je základ veškeré tvorby

Co se stalo a v čem se váš život proměnil?

Skutečnost je taková, že jsem plně v procesu nahrávání nového alba, i když některé písničky vznikly už před rokem a půl. Ale během letošního jara jsem chytla novou energii. Myslím, že to dost souvisí s tím, že jsem se rozloučila s hudební agenturou i osobním vztahem a začala jsem žít svobodným životem, necítím se být vnitřně vázaná k ničemu a nikomu.

Tak trochu jsem se utrhla ze řetězu. Dělám si, co chci, potkávám se s novými lidmi a sbírám nové zážitky. Z toho proudu inspirace vznikla i nová písnička. Nezapadá do konceptu chystaného alba, takže jsem ji vydala zvlášť.

Proč se nehodila do koncepce nového alba?

Album sleduje uzavřený příběh jedné lásky od prvotní zamilovanosti až po porozchodovou fázi. Ale singl je z jiného příběhu a jiného životního období.

Poprvé jsem měla možnost vyzkoušet si, jaké to je nahrát písničku, která právě vznikla, a během stejného měsíce ji rovnou vydat a poslat na cestu k posluchačům. Ta aktuálnost je pro mě nová a vzrušující.

Současná doba ostatně nahrává produkování singlů, spousta umělců už alba vůbec nevydává. Vydat tenhle singl pro mě bylo důležité, ale zároveň pokračuju v práci na albu, protože to umožňuje sledovat téma ve větší šířce. Underground ze sametu je příběh koncentrovaný do jedné písničky. Příběh setkání dvou starých duší, jejich dialogu a dlouhého večírku končícího nedělním ránem.

Ve svém komentáři k písni říkáte, že jste přitvrdila. Jenže vy jste vždycky klamala zjevem něžné plavovlásky, která zpívá o drsných věcech.

Kontrast je základ veškeré tvorby. Možná právě proto, že působím něžně, si můžu to hrubiánství dovolit. Z mého pohledu jsem přitvrdila, ale máte pravdu, že ani mé dřívější písně nebyly zrovna roztomilé a růžové.

Ani tentokrát jsem nechtěla být záměrně vulgární, jenže téma si vynutilo použití drsnějšího jazyka, i když jde vlastně jen o jedno jediné slovo.

Tahle společnost pohlíží na muže, který má víc žen, jako na krále, maximálně jako na děvkaře, ale ani v tom označení není nic moc pejorativního. Zatímco holka se stejným počtem mužů je automaticky děvka nebo k…a, což je to slovo, které v písničce padne.

A co se týče hudební stránky, Underground ze sametu působí možná jednodušeji než mé starší písničky, ale jeho údernost v rytmu i aranží sedí k tématu i létu.

Budete novou písničku uvádět na letních festivalech?

Už se tak děje. Nedávno na festivalu Fingers Up v moravské Mohelnici jsem zažila vtipnou situaci. Hrála jsem ji jako přídavek, takže chvíli po časovém limitu vystoupení, který je na festivalu přísně dodržován. A dýdžejové z vedlejší scény mi do ní pustili nekompromisně svou diskotéku.

Shodou okolností byla jejich písnička ve stejném tempu jako ta má, takže jsem využila jejich beatu a zahrála svou odrhovačku s neplánovaným, ale výstižným diskotékovým doprovodem.

V létě a na podzim budu ještě jezdit se svou one woman show s harmonikou. V prosinci bude křest nového alba v pražském divadla La Fabrika s kapelou a k němu pak chystáme na jaro turné.

V Praze vystupujete v La Fabrice, v níž je komornější atmosféra. Jak zvládáte publikum na letních festivalech?

Publikum letních festivalů je o něco komunikativnější. Většina lidí má i něco upito, takže atmosféra je uvolněná, a i když prostorová vzdálenost mezi mnou a diváky je větší, vlastně ji necítím.

Většinou je tam i spousta rušivých elementů, které můžu brát do hry, a tím pádem během těchhle akcí víc improvizuju.

Hororovější jsou vystoupení na městských slavnostech, kde jste jen jednou z atrakcí. Publikum prochází kolem a já ho musím rychle zaujmout v konkurenci stánků s párky nebo kolotoči. Ale i to je zážitek.

Tuhle za mnou po koncertě na takové slavnosti přišel jeden starší pán, plakal dojetím a moc mi za vystoupení děkoval.

Tyhle akce je těžké uhrát, ale když pak přijde taková upřímná poklona, stojí to za to. Potkávám se tak s lidmi, kteří by se na můj koncert do klubu nebo divadla nedostali, udělám jim radost a ono to pak všechno dává smysl.