Zabijácké kytarové figury Toma Morella na Colours of Ostrava

Jmenuje se Can't Kill the Revolution a podle Morellových slov vznikla ve spolupráci se členy jiné slavné americké skupiny Tool. Znamenitě zapadla do atmosféry koncertu plného doslova zabijáckých kytarových figur v jeho provedení.

Není divu. Tenhle chlapík osvěžil hudební scénu devadesátých let osobitým dynamickým herním stylem, jímž vládl soundu své kapely Rage Against The Machine, velmi neklidné a názorově i politicky levicově naladěné. Přehlídku jejích nejslavnějších kytarových figur a riffů jeho současná formace koneckonců do svého programu poctivě zařadila, takže si diváci mohli chvíli před půlnocí projet základní devadesátkovou rockovou historii.

V repertoáru byly nejenom připomínky projektů Rage Against The Machine, Audioslave nebo The Nightwatchman, kterých byl Morello členem, ale došlo i na původní písně či jiné coververze (zazněly kousky od Maneskin, Bruce Springsteena, MC5 či Johna Lennona). V nich se sice ukázalo, že Morello je pouze průměrný zpěvák, jenže svou energickou a osobitou kytarovou hrou tenhle nedostatek bezpečně překonal a omluvil.

Jako druhý vrchol prvního festivalového dne lze vnímat vystoupení Garyho Clarka Jr., amerického zpěváka a kytaristy, jehož tvorba je ovlivněna především blues a soulem, také country nebo hip hopem. Koncert jeho skupiny sice neměl takovou energii, s jakou později přišli Morello a jeho kohorta, nabídl nicméně sofistikovanou muziku, skvěle zažitou, odehranou i zazpívanou.

Jakkoli Clark Jr. nepůsobil na pódiu moc sympaticky, záhy si svým výkonem i osobitostí získal u festivalového publika náležitý respekt a ochotu jej doprovázet třeba tleskáním do rytmu.

Zpěvák Eugene Hütz, jenž stojí v čele americké punkrockové skupiny Gogol Bordello, zažil na vlastní kůži už jedny z prvních ročníků Colours of Ostrava. Hovořil o tom ostatně i na včerejší odpolední tiskové konferenci k programu festivalu.

„Když jsme tu byli poprvé, zvrtlo se nám to ve dvoudenní párty. Dnes jsem tady na jediný den,“ dodal s úsměvem.

Večer se svou formací vystřihl set veskrze energický, nicméně v mnoha momentech bylo patrné, že nesmlouvavý drajv značně převyšuje nápaditost písní i pěvecký šarm všech členů.

Naopak s drajvem měl značné problémy ghansko-australský zpěvák a raper Genesis Owusu. Na pódiu byl úplně sám, a s nadsázkou nahlíženo, doprovázely jej hudba a vokály, které mu k jeho pobytu na scéně pouštěli zvukaři z nosiče, na němž jim je nahrané dodal.

Občas se v písních sice objevily aranžérsky či spojením zajímavé pasáže, avšak vzhledem k nevýraznému zpívání hudebníka to byl koncert, který nebyl pro velkou scénu a stačila by ho polovina.

Zvláštní vztah k drajvu měl ve Španělsku pobývající hudebník a zpěvák Alex Serra. Na první pohled i pocit ho mnoho nepobral, jeho niterné skladby s poselstvím o lásce a žití v daném okamžiku jej však dlouho držely uvnitř. Vystoupil z nich teprve později, upřímný a čistý.

Bezprostředně po slavnostním zahájení odstartoval program na hlavním pódiu Vojtěch Dyk s projektem D.Y.K. Z našich umělců se představili i Anna Vaverková či Lake Malawi. V podvečer vystoupila čtyřčlenná formace Sunnbrella, v jejímž čele stojí David Žbirka, syn zesnulého zpěváka Mira Žbirky. Několik minut před svým setem uvedl na diskusním fóru Meltingpot, jež je součástí festivalu, písničku Nora, posmrtnou novinku svého otce, pro niž zpěv vyrobila umělá inteligence.

Sound jeho kapely je nicméně jiný. Je patrné, že si v něm tvůrci skladeb libují ve starší hudbě, zároveň ale v jednotlivých písních velmi sázejí na dosažení atmosféry, mnohdy více než na dotažení či nalezení zřetelné melodie.

„Kapacita areálu je koncipovaná na padesát tisíc návštěvníků. K této hranici se výrazně přiblížíme,“ řekl včera ČTK na dotaz k počtu diváků v areálu mluvčí přehlídky Jindřich Vaněk. Přesná čísla pořadatelé již několik let nezveřejňují.