V pražském Rudolfinu začne festival Dvořákova Praha

Za sedmnáct let získala Dvořákova Praha své pevné místo na mapě nejen domácích, ale i zahraničních hudebních událostí. Je to tak i proto, že od začátku buduje svou dramaturgii s velkou náročností, ale i vstřícností a přehledností vůči svým návštěvníkům.

Přispívají k tomu i pevně stanovené programové řady, které usnadňují výběr koncertů. Páteří festivalu je řada Dvořák Collection, která letos zároveň v Komorní řadě uzavře tříletý projekt provedení všech Dvořákových smyčcových kvartetů předními komorními tělesy pod kurátorským vedením Pavel Haas Quartetu.

K nejatraktivnějším pro posluchače patří řada Světové orchestry, jež letos do Prahy přivede Vídeňské filharmoniky, londýnskou Akademii svatého Martina v polích, ale především Bamberské symfoniky v čele s Jakubem Hrůšou, který je rezidenčním umělcem festivalu.

„Jsem nesmírně rád, že se nám podařilo získat právě Jakuba Hrůšu, který patří ve svém oboru k nejváženějším osobnostem a jehož kariéra strmě stoupá. Během šesti dnů představí v Praze celkem čtyři symfonické programy, z nichž minimálně jeden nese atributy naprosto mimořádné události,“ slibuje ředitel festivalu Jan Simon.

Řeč je o open koncertu Spojeni Mahlerem, který na prostranství před Průmyslovým palácem na pražském Výstavišti připomene 11. září světovou premiéru Sedmé symfonie Gustava Mahlera, jež se tam konala v roce 1908 pod taktovkou skladatele.

Tehdy v provedení České filharmonie a orchestru Nového německého divadla, jehož hudebníci po poválečném odsunu z Československa odešli právě do Bamberku, kde položili základ dnešního orchestru.

Tentokrát Mahlerovo dílo uvedou spojené orchestry České filharmonie a Bamberských symfoniků se symbolickým odkazem k hudební minulosti, především ale koncert slibuje velký posluchačský zážitek.

„Velmi mě těší, že i když jde o posluchačsky náročné dílo, koncert je dnes už prakticky vyprodán. Zbývá přibližně padesát lístků,“ říká Simon. Letošní rok je Rokem české hudby. To se samozřejmě odrazí i v programu Dvořákovy Prahy.

„Naše pojetí Roku české hudby se odvíjí od toho, že kromě umělců, kteří mají onu magickou čtyřku v datech svého narození, jsou tu i další, kteří ji nemají, ale patří k těm, kteří se narodili v zemích Koruny české a šířili slávu české hudby ve světě. Patří k nim třeba Bohuslav Martinů anebo Jan Václav Kalivoda, jehož Sedmá symfonie zazní v provedení Collegia 1704 Václava Lukse spolu s Dvořákovými díly. Ale v programu letošního ročníku bude samozřejmě zastoupen i Bedřich Smetana, Leoš Janáček, Erwin Schulhoff či brněnský rodák Erich Wolfgang Korngold,“ vypočítává Simon.

Korngoldova snově surrealistická opera Mrtvé město zazní v koncertním provedení v Rudolfinu se světovými sólisty Vidou Miknevičiūtė a Robertem Saccà v hlavních rolích, Pražským filharmonickým sborem a Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK pod vedením jeho šéfdirigenta Tomáše Braunera.

Dvořákova Praha do 24. září nabídne i řadu dalších umělců, ať už jsou to klavíristé Martha Argerich, Mao Fujita či Erich Guo, houslista Joshua Bell, či violoncellista Václav Petr, který spolu s Českou filharmonií provede světovou premiéru skladby Petra Wajsara Violoncello Ops.

Nebudou chybět ani masterklasy vedené předními umělci, finále soutěže Concertino Praga představující budoucí mistry či Rodinný den.

A co přináší festival svému řediteli Janu Simonovi? „Vyrostl jsem v rodině s prvorepublikovými kořeny a úcta k estetickým a také etickým hodnotám je něco, co si nesu s sebou. Takže všechno, co s festivalem děláme, pokládám za nástroj k tomu, aby obecné povědomí o tom, jaké místo má etika a estetika v našich životech, bylo ne zachováno, ale posíleno. Za pětatřicet let svobody jsme zatím neušli na této cestě tak daleko jako první republika za daleko kratší dobu. Samozřejmě že první republika měla na co navazovat, protože zdaleka ne všechno dědictví rakousko-uherské minulosti bylo špatné, zatímco čtyřicet let morální devastace se do nás nutně promítlo. Proto si myslím, že naším posláním je, abychom udělali něco nejen pro Dvořáka, krásnou hudbu, mladé umělce, posluchače, ale i pro vědomí, že nejen chlebem živ je člověk. O to všechno s festivalem usilujeme a to mi přináší největší uspokojení,“ vyznal se Simon.