V Ostravě zazní nástroje italských futuristů intonarumori

Co vás zaujalo na postavě Luigiho Russola, autora Manifestu hluku, který se většinou věnoval malbě?

Russolův Manifest Umění hluku, který byl zveřejněn v roce 1913, představuje zásadní hudební manifest 20. století. Obsahuje radikální myšlenky směřující k obrození nejen hudby, ale celé společnosti.

Po umělecké stránce se zdají být futuristická výtvarná i hudební díla brutální a primitivní. Myšlenkově však směřují do hloubky a skutečnost, že se k nim po více než sto letech stále vracíme, a vědomě či nevědomě na ně navazujeme, svědčí o jejich nadčasovosti a genialitě.

V čem vidíte jeho význam z dnešního pohledu, když ho Hořký konec připomíná?

Italští futuristé stáli na samém počátku umělecké avantgardy 20. století. Během několika let vznikly desítky manifestů postihujících nejrůznější oblasti umění i společnosti. Utopické myšlenky futuristů nenašly ve své době pochopení a upadly na dlouho do zapomnění. Hluk se stal nedílnou součástí našeho života a pronikl do světa hudby. Výkřik, dekompozice a zvuková destrukce jsou dnes plnohodnotnou součástí skladatelské palety.

Fascinoval vás hluk? Zaujal vás něčím industriál?

Hluk jako zvukový fenomén předznamenává klíčové události v hudbě i životě. Hudební představy futuristů zůstaly nenaplněny, ale brzy po nich přišli jednotlivci a hnutí přímo či nepřímo na ně navazující – Edgar Varese, John Cage, musique concrete, Fluxus atd.

K následovníkům nepochybně patří rovněž industriální a noisová hudba. Všechny tyto hudební projevy sice stojí na okraji hudebního světa a zájmu posluchačů, avšak překonáme-li bariéry, které nám kladou, můžeme za jejich nevstřícnou podobou objevit nečekanou krásu.

Intonarumori se nezachovaly, jen jejich nákresy, nakolik mohou být věrné?

Z původních originálů intonarumori se nedochoval žádný exemplář. Nejsou k dispozici žádné detailní plány ani dokumentace, avšak v archivech existuje několik fotografií a schematický nákres, z nichž je jasně viditelné konstrukční řešení nástroje.

Rekonstrukci intonarumori se v minulosti kontinuálně a systematicky věnoval například Luciano Chessa, který byl hlavní postavou při obnovení šestnáctičlenného orchestru intonarumori Orchestra of Futurist Noise Intoners a zároveň je autorem biografie Luigiho Russola Luigi Russolo, Futurist. Noise, Visual Arts, and the Occult. (Chessa bude spolu s dalšími hráči na intonarumori na pódiu).

Jak se stavíte k futurismu, který odvrhoval minulé umění?

Na počátku nového věku přišel futurismus s převratnými myšlenkami, které vtělil do svých manifestů. Jednalo se nejen o oblast umění, ale o společnost jako takovou. Chce-li někdo přijít s radikální proměnou, je nezbytné vymezit se vůči tomu, co předcházelo. To futurismus učinil s důkladností sobě vlastní.

S odstupem více než sta let vidíme utopii na straně jedné a odvahu a jasnozřivost na straně druhé. Hluk se stal nejen nedílnou součástí našich životů, často negativní, takže mnoho lidí proti němu bojuje nebo před ním utíká, ale také součástí hudby.

Nejen všechny tóny, ale i všechny zvuky jsou možné, představitelné a povolené. Nejsou sice zcela rovnoprávné, ale rovnoprávnost neexistuje v umění ani životě.

Jak vytvářet notaci pro takovouto hudbu?

Notace skladeb pro intonarumori může mít velmi rozmanitou podobu. Jediná strana dochované partitury Russolovy skladby Probuzení města se skládá z šestnácti křivek tvořících party pro šestnáct nástrojů.

Stejně tak je možné použít klasický zápis v notách, grafickou partituru, textové instrukce apod. Intonarumori jsou sice opomíjený a zapomenutý, avšak veskrze hudební nástroj, jehož potenciál teprve čeká na svoje objevení.