Tibor Engler: Život mezi počítači, dirigováním a Harrym Potterem

Koncerty budou dva. Jmenují se Harry Potter a Kámen mudrců in Concert. Prozradíte mi, jak budou vypadat?

Představte si šestnáct krát šest metrů plátno, před ním bude sedět devadesátičlenný symfonický orchestr, jejž bude dirigovat výjimečný Ernst van Tiel, který má na podobné projekty licenci. Diváci tak budou moci vnímat jak film, tak hudbu.

Jak se dá skloubit, aby se filmový příběh s muzikou nerušil?

Jednotlivé složky musejí do sebe zapadnout. Náš dirigent má kvůli tomu před sebou monitor, kde snímek sleduje, plus pod tím má celou partituru. Dává pak pokyny muzikantům, jak a co mají hrát, v čemž mu pomáhají vizuální „pomůcky“: tečky, které se podle potřeby ve filmu objevují, linky…

Určují – zjednodušeně řečeno – tempo hraní… Aby koncert byl pro diváky, posluchače pohodlný, běží na plátně ještě titulky.

České?

Celé je to v češtině, film je promítán s českým dabingem. Naše představení je určeno také pro děti. Musejí filmu rozumět.

Pojďme teď k vám. Živí vás i informatika. Počítače, hudba k sobě – kupodivu – patřívají. Vy jste se nejdříve zamiloval do muziky, nebo do informatiky?

Obecně je můj vztah k technologii a hudbě poměrně vyvážený. Dá se na to tedy dívat z pohledu, jak se pianista dostane na ČVUT, nebo tak, jak se informatik dostane k pianu… Já jsem odmala snil hlavně o tom, že budu dirigentem. Na to, že mě baví také programování, informatika, jsem přišel až později.

Když jsem se měl rozhodnout, kam po maturitě půjdu, zvolil jsem si nejprve hudbu, Vídeň. Jenže na tamní uměleckou akademii, do přípravného ročníku, jsem se těsně, o jedno místo, nedostal. Hledal jsem pak, kam zamířit dál. Vzal jsem to pragmaticky. Tušil jsem, že počítače mě uživí, chtěl jsem studovat ve velkém městě, vyhrála Praha, ČVUT.

Hudbu jste ovšem neopustil, že?

Ne, patří ke mně. Umožní vám odpočívat, je to až fantastický relax. Věnuji se jí tak stále, v posledních letech dokonce více, protože jsem nastoupil na konzervatoř, na obor dirigování. Navíc si myslím, že hodně lidí, které počítače živí, to mají s muzikou podobně jako já: začínali s ní v dětství, zůstali u ní i v dospělosti. A to, že je nakonec živí počítače? Jak jsem říkal, pravděpodobně jde i o jejich pragmatickou volbu. Oba vám ale nabízejí prostor pro improvizaci, jistý autorský vklad.

Co vás v informatice aktuálně živí?

Zůstal jsem ve výzkumu, na fakultě. Jen to, co mě konkrétně živí, vám nevysvětlím. Je to tajné. Obecně bych to jen shrnul: zabývám se bezpečností, šifrováním komunikace na internetu. Na práci vědce mi vyhovuje, že je moje práce pestrá, že není monotónní, že nemusím sedět povinně osm hodin někde každý den…

A jak často hrajete ještě na piano?

Čeká-li mě koncert, samozřejmě k němu usednu, jinak hraju tak jednou týdně. Ono to ani není potřeba, když vás hudba profesionálně neživí. Základy z dětství mi zatím stačí. Jsem díky nim stále schopný zahrát tzv. z listu jednoduší skladbu, kterou vidím poprvé.

Ostatně to na konzervatoři, kde nyní studuji dirigování, dělávám. Podobná cvičení zbystřují mozek. Což je skvělá věc proto, abych byl jako dirigent schopný správně zvládnout celou partituru.

Bolí vás pak hlava víc z práce u počítače, nebo ze studia hudby?

U počítače, programování, informatiky jsem častěji frustrovaný, že se nehnu z místa, že mi cosi nejde, že cosi nefunguje. Z toho mě občas hlava vážně bolívá. U dirigování musím také hlavu hodně zapojit. Musím se velmi soustředit. Nejde totiž jen o „mávání rukama“. Musíte vnímat každý nástroj, každý pohyb, tón…, abyste odvedl/a dobrou práci. Z hudby mě ale hlava nebolí.

Kdy budete vystudovaný dirigent?

Za dva roky, když to vyjde.

Teď mi ještě znovu řekněte, jak s tím souvisí Harry Potter a Kámen mudrců in Concert, sobotní pražské koncerty 10. února.

Abych byl úplně upřímný, Harryho Pottera miluji od dětství. Nejdříve knížky o něm četla máma a sestra, poté jsem se dostal na řadu já. K tomu jsme koukali na filmy, jež byly kouzelné. Miloval jsem také tu fantastickou hudbu, která tam zněla. Učil jsem se ji hrát na klavír, poslouchal v MP3. Poté, co jsem skladby zvládl zahrát, jsem je hrál spolužákům i na školní chodbě. Jim se to hodně líbilo. Což je věc, která se v dětství počítá…

A jednou, po jedné mezinárodní tour, na které jsem hrál na klavír, mě s bratrem napadlo, že bychom se pokusili něco podobného zorganizovat i na Slovensku. Ve velkém. Letos nás tam čeká Tajemná komnata.

Tam jste uspěli téměř okamžitě, že?

Ano, příběh Harryho Pottera oslovuje všechny generace. A možná to zní až zvláštně, ale my tyhle koncerty bereme spíš „nekomerčně“. Ano, musejí si na sebe vydělat tak, abychom nebyli v minusu, jenže primárně nám jde o něco jiného: chceme propagovat krásy symfonické hudby.

Tenhle plán vám evidentně vychází. Měli jste, míváte a máte vyprodáno.

Poměrně rychle, naštěstí. V Praze jsme kvůli zájmu udělali dva koncerty. Na Slovensku jeden přidávali. Ovšem než jsme se do projektu Harry Potter mohli vůbec pustit, více než rok jsme jednali. Museli jsme si zajistit všechna autorská práva, splnit předepsané podmínky jejich vlastníků. Což lehké není.

Museli jsme dokázat, že akci zvládneme uspořádat na umělecké, profesionální úrovni, kterou požadují, včetně technických podmínek. Přísně to kontrolují. Navíc jsme začínali na novém trhu, o to to bylo těžší. Podařilo se nám to, jak vidíte. Všechno je o komunikaci.

Vy nebudete v tomhle typický uzavřený ajťák, že?

Možná? Pomohlo mi hlavně, že jsem do produkce přišel odjinud, kde jsem leccos zařizoval. Mimo jiné jsem byl vedoucí na letním táboře, kde bylo 150 dětí a 30 vedoucích… V produkci mi také pomáhá analytické myšlení z informatiky.

A co bude dál?

Doufáme, že i další koncerty Harryho Pottera. Pak přijdou na řadu další projekty, které už nosím v hlavě. Neprozradím, o jaké jde. Ještě je na to čas. Cílem bude opět ukázat krásy symfonické hudby, které se propojí s filmem.