Tata Bojs na Colours of Ostrava: Lenny Kravitz a Sam Smith v létě nezažijí to, co my

Ve čtvrtek jste koncertovali na druhém pódiu a zájem diváků byl tak velký, že se pod ním takřka mačkali. Existovala varianta, že byste vystoupili na hlavní scéně, která má před sebou větší prostor?

Cais: Ta možnost byla. Dokonce jich bylo víc. Tenhle koncert jsme s Colours chystali skoro dva roky. Nejdříve nám pořadatelé nabídli, abychom ve středu festival zahájili, tedy aby náš koncert byl první na hlavní scéně. Chvíli byla ve hře i varianta podvečerního času na hlavním pódiu a nabídli nám i odpolední čas. Ten jsme však kvůli scénografii, kterou jsme chystali, a pařícímu odpolednímu slunci moc nechtěli. Věděli jsme, že potřebujeme tmu, aby to všechno vyniklo. Přišlo nám lepší hrát v dobrém večerním čase na dvojce.

Scénografii jste chystali speciálně pro koncert na Colours of Ostrava?

Cais: Ano, od počátku domluv tu byla velkorysá nabídka od pořadatelů, abychom vymysleli něco speciálního. Jenže pak nám dodali stage plán pódia a v tu chvíli se ukázalo, že to bude spíš nošení dříví do lesa. Pódium totiž je samo o sobě vybavené nadstandardně, od obrovské LED obrazovky po spoustu světel.

Tak jsme s Filipem Bruthansem, naším light designerem přemýšleli, jak to udělat, aby při našem vystoupení bylo na scéně něco navíc. Vymysleli jsme nakonec takové čtyři kostky, které byly pojízdné, takže se s nimi dalo na pódium vjet přímo z přípravny. To byl náš vklad, který myslím celkovou scénografii ozvláštnil a posunul o kousek dál.

Ohlas diváků byl obrovský. Byl to váš nejpovedenější koncert z těch, které jste na Colours of Ostrava odehráli?

Mardoša: To je těžké posoudit. Na tomhle festivalu se nám vždycky dostává výjimečných zážitků a s postupem času jsou vzpomínky na ně stále silnější. Čtvrteční koncert ale rozhodně řadíme mezi ty velmi vydařené.

Pohled na lidi z pódia byl mimořádný. Nafotil jsem si je, většinou dokonce bez blesku, protože náš osvětlovač svítil opravdu hodně.

Cais: Také nás fascinoval pohled z pódia na měsíc, který jsme měli spolu s tím davem přímo před sebou. Byl obrovský, téměř v úplňku. Byl to zkrátka nádherný letní večer se vším všudy. Ideální pro koncert. Musím přiznat, že v jednom momentě mi tělem proběhl zvláštní pocit. Uprostřed písničky Vesmírná je moment, kdy se skladba zastaví a poté začne hlavní riff sílit. Náš osvětlovač zapnul světla do lidí, oni začali tleskat a já si v tu chvíli naplno uvědomil, jak jsou s námi propojeni. To bylo krásné.

Pod pódiem jich bylo prý až třináct tisíc. To nedokážu posoudit, ale když jsem je v tom světle uviděl, mrazilo mě.

Nosíte v hlavě nějaké silné zážitky spojené s vašimi koncerty na Colours of Ostrava?

Cais: Jsme jedna z českých kapel, které na festivalu hrají od samého začátku. Vystupovali jsme už na prvním ročníku, který se konal v červenci roku 2002 ve Stodolní ulici.

Dalo by se říct, že rosteme s ním, a pravidelně se na něj rádi vracíme. Vnímám, že s organizátory festivalu k sobě chováme vzájemný respekt. V roce 2019 jsme hráli v podobném večerním čase jako letos, také na druhém pódiu. Dodnes na ten večer vzpomínáme a náš kytarista Vláďa Bár říká, že měl po celou dobu toho vystoupení husí kůži. Každý koncert je jiný, každý si užíváme jiným způsobem. Když s námi ale zpívá deset tisíc lidí, kteří se smějí, tančí, a my cítíme, jak mezi námi a nimi proudí energie, je to opojné.

Mardoša: Asi před třemi týdny jsme hráli v Chotěmicích v jižních Čechách ve stodole u Vaška Koubka. Bylo tam samozřejmě mnohem méně lidí, ale ten zážitek byl také silný. Tohle mě na našem hraní v létě pod širým nebem baví.

Mardoša: Lenny Kravitz nebo Sam Smith tyhle extrémní změny nezažívají. Mají jen koncerty na velkých pódiích, na malá se nedostanou. V tom vidím výhodu, kterou proti nim máme…