Článek
V letech 2024 a 2025 jste koncertovala se symfonickým orchestrem. Co vám to přineslo?
Jsem zpěvačka a skladatelka, která ráda zkouší různé věci. Týká se to i žánrů. Cítím u sebe rockovou vervu, ale mám ráda i intimnější stránku, tedy jen zpěv s pianem. V tomto případě jsem však zatoužila zkusit něco mezi tím.
Myšlenka koncertu v pražském Obecním domě v říjnu 2024 byla taková, že na pódiu nebudu jen s pianem nebo kapelou, ale i se smyčcovým orchestrem. Dost mě k tomu inspiroval i program londýnské Royal Albert Hall, ve kterém jsou běžná vystoupení rockových, metalových či popových umělců se smyčcovými tělesy.
Byl doprovod smyčců přínosnější pro vaše klidnější písně, anebo pro ty rockové?
Podle mě mohl zpestřit všechny. Klávesista skupiny Chinaski Honza Steinsdörfer mi pomohl vytvořit dobré aranže, takže si troufnu říct, že se to povedlo.
Přitom pražský Obecní dům je náročný na ozvučení. Nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že když tam bubeník udeří do nástroje, ozve se ta rána na druhé straně sálu až za pár vteřin. Však jsem také našeho zvukaře poté, kdy jsem mu o koncertě řekla, musela málem křísit, jak ho to vzalo. Nakonec se s tím ale on i jeho kolega poprali perfektně.
Spojení kapely a smyčcového orchestru se mi tak zalíbilo, že jsme v následujícím roce vyjeli na turné. A už teď se těším na to, až to zase někdy zopakujeme.
Silnou stránkou zpěvačky Lenny jsou koncerty.
Po tom turné jste začala pracovat na nové desce?
Ještě ne. Vzala jsem si menší tvůrčí pauzu. Vydala jsem sice ípíčko popově-folkových písniček, ale teprve po čase jsem se pustila do skládání dalších. Chodila jsem prakticky denně do studia, natočila jsem si tam demonahrávku, pak jsem ji poslouchala a skládala jsem dál. Snažila jsem se objevit svou další cestu, hledala jsem nový styl.
Nakonec jsem dospěla k tomu, že bych chtěla prohloubit směr, kterým jsem v podstatě vždycky šla. Rozhodla jsem se jít rockovější cestou.
Řadu let jste patřila do stáje vydavatelské společnosti Universal Music. Proč už v ní nejste?
Měla jsem s ní smlouvu na deset let. V době, kdy se blížila ke svému konci, jsem si uvědomila, že si už vlastně na nějaké práce najímám externisty. A existovala i řada dalších drobných věcí, které mě vedly k tomu, že bych si asi svou budoucnost dokázala představit bez spolupráce s velkou společností.
Uvědomovala jsem si její přínos, zároveň ale bylo evidentní, že stavím nový tým. Jakmile se ukázalo, že lidé z něho jsou nesmírně šikovní, rozhodla jsem se smlouvu s Universalem neprodloužit. Chtěla jsem si vyzkoušet úplnou nezávislost, což teď činím.
Nevylučuju nicméně, že v budoucnu třeba zase dojdu do bodu, kdy nějakou formu spolupráce s velkou společností navážu.
Je lepší být nezávislý, anebo mít smlouvu s vydavatelstvím?
Obě varianty mají své plusy a minusy. Když zakládáte jakýkoli nový podnik, je potřeba do něho investovat. K tomu je nutné mít nějaký finanční základ, což není pro všechny reálné. Myslím si, že mnoho umělců nakonec podepíše smlouvu s vydavatelstvím i proto, že ty peníze nemají.
Je ale třeba si uvědomit, že vydavatelství si dříve nebo později své nainvestované finance vezme zpátky.
Lenny se svou kapelou
Jak vysoká byla vaše investice do nezávislosti?
Byla v řádu statisíců. Ale není to vždy stejné, je to individuální. Investice může být klidně i desetitisícová.
Jak vy sama vnímáte své nové album?
Good Omens pojednává o převzetí kontroly, svobodě a odvaze vytvořit si vlastní scénář. Je to první má deska, u které jsem na sebe vzala plnou odpovědnost za každý aspekt jejího vzniku. Nechala jsem na ní krev, pot i slzy.
Mým cílem bylo znovu uchopit svou lásku k muzice a zažít pocit, který umělec prožívá, když vydává debutové album. Chtěla jsem přemýšlet s čistou hlavou a nezaujatá.