Skupina Lucie: Náhody nejsou, takhle to mělo být

Nahradit v kapele Davida Kollera není kvůli jeho specifickému hlasu jednoduché. Vnímali jste to jako problém?

Dvořák: Nevnímali, protože je tu jedna zásadní věc. Nehledali jsme náhradu za Davida Kollera, hledali jsme parťáka do kapely, nového člena. Všichni víme, že David měl velmi typický hlas, který se v podstatě nedá nahradit. Takže jsme nechtěli žádnou kopii, chtěli jsme originál.

Kodym: Chtěli jsme do kapely novou ingredienci, novou chemii. To se podařilo a jsem rád, že to funguje.

Napadlo vás, že byste po odchodu Davida Kollera jako kapela skončili?

Dvořák: Ne. Naopak jsme hned začali hledat někoho, kým doplníme jednoho našeho zpěváka Roberta, jenž v podstatě zpívá půlku repertoáru, tedy i půlku koncertu.

Bylo více kandidátů?

Dvořák: Ano, Viktor Dyk nebyl první volba, adeptů jsme zvažovali víc. Napadl nás třeba Michal Penk, historicky první zpěvák Lucie. Přemýšleli jsme i o těch, kteří s námi dělali na jiných projektech. Několikrát jsme změnili favorita, ale nakonec zvítězil takříkajíc na celé čáře Viktor. Historických paralel mezi ním a námi je plno, ale hlavně je to vynikající zpěvák.

Kodym: Vzali jsme si v jednu chvíli loňské výsledky ankety Český slavík a projeli si v nich prvních sto jmen v kategorii zpěváků. Bylo to zajímavé. Zkuste si to také, projděte si je a dosazujte si je do kapely Lucie.

Kdo z vás Viktoru Dykovi zavolal?

Kodym: Volali jsme mu všichni najednou.

Dyk: Kdybych byl v tu chvíli třeba na hlavním nádraží, asi bych hned kolem sebe hledal nějakou skrytou kameru. Tak moc mi to připadlo nepravděpodobné. Jenže já byl doma. Po chvíli jsem se pro jistotu ještě zeptal, jestli si kluci dělají legraci, a oni mi vážně řekli, že ne.

Ten telefonát proběhl v době, kdy jsem už chtěl po mnoha letech na scéně s koncertováním skončit a věnovat se produkci i skládání písniček. Jenže tohle byla nabídka, která se neodmítá. A vtipné bylo, že se mě během toho hovoru kluci vůbec nezeptali, jestli s nimi zpívat chci.

S Viktorem jste se znali už od první poloviny devadesátých let, kdy byl členem tehdy výrazné rockové kapely Dorota B. B. V roce 1997 v ní ale skončil. Sledovali jste jeho kariéru dál?

Kodym: Já ano, měl jsem průběžně přehled o tom, co dělá. Když v roce 1994 vycházela zásadní deska skupiny Lucie Černý kočky mokrý žáby, u stejné gramofirmy vyšlo i album skupiny Dorota B. B. Santa Puelo.

Velkou část turné k našemu albu jsem pak odehrál v černém triku, na kterém byl velký nápis Dorota B. B. a její krásný symbol ve tvaru kosočtverce. Symbióza je i v tom, že Lucie má také svůj znak ve tvaru kosočtverce.

Jste vrstevníci, museli jste poslouchat i stejné rockové kapely…

P. B. CH.: Přesně tak, a to generační souznění se projevilo i později. Stalo se mi, že jsem Viktora deset let neviděl, ale když jsme se pak potkali, nikdy řeč nestála, vždycky jsme si měli o čem povídat a já měl pocit, že ho znám celý život. Myslím si, že náhody nejsou a to, že se stal členem Lucie, se prostě mělo stát.

Dvořák: Tyhle věci muzikanti nejlépe poznají, když spolu začnou hrát. Naším staronovým bubeníkem je Štěpán Smetáček, který s námi už koncertoval v devadesátých letech. Když jsme se všichni sešli ve studiu, nasadili si sluchátka a začali hrát, měl jsem pocit, jako bychom spolu hráli vždycky. Tohle člověk nevymyslí, nedá se to ani koupit. Nám se to naštěstí stalo a máme to.

Má Viktor v kapele stejný hlas jako vy tři ostatní?

Dvořák: To vůbec neřešíme. Jsme rozumní lidé a věřím, že se na všem domluvíme. Vždycky se přikloníme k názoru, který bude pro kapelu nejlepší.

Kdy představíte novou písničku?

Dvořák: První společnou nahrávku už máme nachystanou. Premiéru bude mít příští týden v jednom televizním pořadu. Není to nová píseň, je to naše první společná nahrávka.

Oznámili jste i vydání nového alba. Jak jste s ním daleko?

P. B. CH.: Máme rozpracovaných patnáct až dvacet písniček. Nejspíš budeme nejprve vydávat singly a někdy v době chystaného výročního turné, k němuž dojde příští rok na podzim, bychom chtěli vydat novou desku. Její pracovní název je R.A.D.O.S.T.

Dyk: Jde to skvěle. Jsem rád, že se můžu v kapele realizovat i jako autor. Stejně tak mě těší, že mezi námi funguje autorská a muzikantská chemie.

Zmínili jste podzimní koncerty, kterými oslavíte čtyřicet let existence. Co o nich už můžete říct?

Dvořák: Vždycky jsme se snažili dělat naše vystoupení zajímavá nejenom hudebně, ale i vizuálně. Na to chceme navázat. S režisérem Tomášem Mašínem jsme se bavili o tom, že bychom představili i nějaké technické a vizuální novinky.

Kodym: Hosty některých koncertů budou Petr Janda, Michael Kocáb nebo Michal Pavlíček. Zvát budeme i další lidi, kteří s námi během těch čtyřiceti let něco udělali či spolupracovali. Jen je ještě nemáme potvrzené. Pozveme samozřejmě i Davida Kollera.