Skupina Imodium je víc rocková. Zpívá i o lidech, kteří se ztratili

„I když jsme na začátku netušili, co s námi pauza udělá, potřebovali jsme ji. A prospěla nám. Nadechli jsme se a vnitřně dospěli. Cítím to v nových písničkách i v tom, jakým způsobem teď fungujeme,“ zmínil zpěvák a kytarista Thom, jenž se stal v mezičase zpěvákem projektů Walkmanz a LABe.

V kapele LABe se setkal s Adamem Jánošíkem, který byl autorem veškeré hudby a textů. „Písničky, které jsem napsal po návratu z protialkoholního léčení pro LABe, jsem původně nechtěl publikovat. Thom mě ale za to, že jsem se podílel na natáčení desky pro jeho tátu, pozval k sobě do studia, abych si tam ty skladby nahrál. No a já ho požádal, jestli by mi je nenazpíval,“ vysvětlil Jánošík.

Stalo se, vznikla deska a projekt LABe pak odehrál dva koncerty. A někdy v tom čase se začalo rodit spojení Imodia s Jánošíkem. Když pak původní bubeník Kárl oznámil, že se z pracovních důvodů nebude moci nadále aktivit kapely účastnit, ne hned, ale po čase do sebe vše zapadlo. Jánošík se stal v kapele bubeníkem i novým spoluautorem písní.

„Je mi skoro čtyřicet a už nemám potřebu být autorem všeho, co Imodium nahraje. Důležitá je kvalita písničky, takže jsem rád nejenom za spoluúčast Adama, ale i našeho kytaristy Daniela a baskytaristy Ronoona, stejně jako textaře Lukáše Dvořáčka, který na Horizont napsal tři texty,“ vysvětlil Thom.

Podle něj je vždy bytostně rocková kapela Imodium dnes ještě rockovější. Je to dáno stylem Jánošíkova bubnování i tím, že se muzikanti ještě více hlásí ke stylu, který během své existence vždy bezpodmínečně reprezentovali.

„Máme za sebou první festivalovou sezonu a ohlasy na naše koncerty se shodují na tom, že zníme tvrději než v minulosti. Trochu nás to zaskočilo, protože to nikdo z kapely tolik necítí. Tu dravost, se kterou jsme to chtěli takříkajíc urvat v dobách, když nám bylo patnáct dvacet let, už v sobě nemáme. Jsme ale vyzrálá kapela a zdá se, že se výrazová tvrdost stala naší přirozeností,“ zamyslel se Thom.

Melodičnost kapele zůstala také, protože taková vždy byla. Desku Horizont charakterizují i nebývale vrstvené zpěvové linky, syrový zvuk i úbytek elektroniky, se kterou čtveřice v posledních letech smysluplně pracovala.

„Písnička Severnské mosty je inspirována postavou Richeyho Edwardse, kytaristy velšské skupiny Manic Street Preachers. V roce 1995 zmizel a poslední místo, na kterém se prokazatelně objevil, byl jeden ze Severnských mostů, který spojuje Anglii s Walesem. V přehrávači auta, v němž se měl zdržovat, byla deska In Utero od Nirvany,“ přiblížil Thom.

K této americké kapele se Imodium hned od svého vzniku hlásilo. Stejně tak k rodnému Broumovu. V repertoáru má několik písní, které na něj odkazují, a na nové desce jsou další. Třeba Padal jsem dlouho.

„V Broumově kdysi žila jedna nešťastná dívka, která mimochodem také zmizela. Bloudila městem, byla na lecčems závislá a já byl nešťastný z toho, že jsme my ostatní jen přihlíželi, jak chřadne a spěje ke svému konci. Volala o pomoc a my ostatní jsme ji neslyšeli. Je to pro mě velmi smutný příběh,“ dodal Thom a podotkl, že o jeho městě je i písnička Přístavy.

Novou desku kapela představí na turné, které bude čítat osm zastávek. Křtít se bude 30. listopadu v Broumově a 7. prosince v Praze v paláci Akropolis.