Skupina Čechomor: Jsme ve formě, jako švarní šohajové

Kolik alb s upravenými lidovými písničkami jste ještě schopni natočit?

Byla by jich spousta, protože víme o stovkách skladeb, s nimiž jsme ještě nepracovali a nevěnovali se jim. V lidové hudbě se ale témata opakují. V textech i melodiích. Typickým příkladem jsou písně Rehradice a Proměny, které máme v repertoáru. Obě začínají stejně, teprve v další části se jejich melodie liší.

Témata lidových textů jsme už asi prošli všechna. Když si teď tedy vybíráme další písničku, zohledňujeme i to, jestli je text v ní zpracovaný alespoň trochu jinak, než jak je obvyklé.

V jaké podobě se k původním lidovým písním dostáváte?

Nejčastěji čerpáme ze zpěvníků, v nichž jsou zapsány v notách nebo akordech. Také je bereme přímo od muzikantů, kteří je hrají na veřejnosti. Není těžké se je naučit, většina písní má takovou sílu, že nás jako posluchače a muzikanty doslova strhne.

Co se děje, když si vyhlédnete písničku a chcete ji zaranžovat?

Zpočátku tomu dáváme volný průběh, podřizujeme se výhradně intuici. Zpracovali jsme už ale spoustu písní, a tak se někdy přistihneme při tom, že nějaký nápad opakujeme. Teprve v tu chvíli začneme aktivně přemýšlet o tom, co uděláme s písničkou dál.

Některé dostanou třeba až deset podob, než se dobereme té, se kterou jsme spokojeni. Dáváme si pozor, abychom se neopakovali. Ale když se to přece jenom stane, je-li to dobré, tak to tak klidně necháme.

Se kterou skladbou na desce Švarní šohajové jste měli nejvíc práce?

Asi s Milostnou z Balkánu. Hráli jsme ji už v našich pradávných časech, ovšem byla to instrumentálka. Říkali jsme si, že naše koncerty osvěží. Později mi Franta Černý řekl, abych do ní ještě vymyslel zpěvovou linku. Dospěl jsem k ní pozvolna, ale časem vznikla verze, která je na naší nové desce.

Je na ní i notoricky známá Helpa. Proč jste si ji vybrali?

Pro nás je to návrat k původnímu zvuku. Dříve jsme takové odrhovačky, a to nemyslím pejorativně, hráli.

Helpa je všeobecně známá píseň, hlavně na Slovensku. Řekli jsme si, že by se nám v repertoáru líbila, a tak jsme ji zaranžovali.

Heľpa je obec na Slovensku. Byli jste v ní?

Ano, leží na Horehroní. Dostal jsem se tam, když jsem asi před patnácti roky sjížděl na lodi řeku Hron. Je to tam krásné, příroda je tam doslova panenská, romantická. Je to kraj, který nádherně voní vesnicí.

Poznáváte rád místa, ze kterých pocházejí písničky Čechomoru?

Známe v podstatě všechna. Je to dáno nejen tím, že se je snažíme navštívit nebo v nich hrajeme, ale i tím, že od dětství po naší zemi cestujeme.

Na albu Švarní šohajové jsou i vaše autorské skladby, které se nesou v duchu těch lidových. Jak se rodí?

V minulosti se nám stávalo, že když jsme si řekli, že nějakou složíme, dopadlo to dost špatně. Později jsme přístup změnili. Čekáme na impuls, a když se dostaví a výsledkem je dobrá píseň, zařadíme ji vedle těch folklorních.

Nezastírám, že jsme při tvorbě ovlivněni lidovkami, ale nám je slovanská melodika vlastní. Vyrůstal jsem v hudební rodině, táta hrál na harmoniku, saxofon i klarinet. Odmalička jsme doma zpívali, většinou lidové písně.

Táta Franty Černého byl zase amatérský herec, který měl k hudbě blízko a mnoho písniček zpíval v divadelních představeních. Pohybujeme se v hudebním světě, který je nám od dětství vlastní.

Vaše kapela přišla na svět v roce 1988 jako I. Českomoravská nezávislá hudební společnost. Jak jste se dobrali současného názvu Čechomor?

Jedním ze spoluzakladatelů byl dnes již nežijící houslista Jirka Břenek. Když mě přizvali ke spolupráci, podotkl jsem, že by se mělo něco udělat s tím dlouhým a těžko zapamatovatelným názvem. Jirka ale nechtěl o jiném názvu ani slyšet. V roce 1996 bohužel zemřel, což byl pro kapelu šok. Byl obrovský motor, který ji poháněl vpřed a současně držel pohromadě.

V té době už ale skoro všichni, kteří chodili na naše koncerty, říkali, že jdou na Čechomor. Přišlo to tak nějak automaticky, my v kapele ale pořád o změně názvu diskutovali.

Nakonec se povedlo ho zkrátit na Českomoravskou hudební společnost. Začali jsme jezdit na festivaly do zahraničí, v roce 1999 jsme odehráli jako předkapela turné s Lucií, a když jsme v dalším roce nahrávali třetí album, dohodli jsme se, že ho nazveme Čechomor.

No a brzy po vydání jsme to slovo přijali jako jméno kapely. Té desky se prodalo opravdu hodně, což nám pro nový název posloužilo jako dobrý argument.

Rok poté jste vydali album Proměny…

Bylo pro nás zásadní. Získali jsme za ně tři Anděly a od té doby to jede. Teď máme novou desku a Franta Černý říká, že jejím mottem jsou úsměv, nadšení a dobrá energie. Takhle se teď cítíme.