Zpěvačka Kateřina Marie Tichá: Někdy ani nevím, o kom písnička je

Článek

Loni v březnu jste zpívala hymnu na inauguraci prezidenta Petra Pavla. Jaké to bylo?

Bylo to těžké, měla jsem hrozný strach, že to pokazím. Když zkazím svou písničku na koncertě, nic se nestane. Udělám si z toho legraci a jede se dál. Ale představa, že zkazím na inauguraci prezidenta hymnu, byla stresující. Takový hodně intenzivní, ale krásný zážitek.

Jak to podle vás dopadlo?

Měla jsem chřipku, což byla dost velká komplikace. Bála jsem se, abych vůbec zazpívala. Jiná komplikace ale naštěstí nepřišla.

Je naše hymna pro zpěváka nějak záludná?

Není, jen mám tendenci frázovat v písních po svém. Na té inauguraci to však nebylo možné, protože se mnou zpíval Kühnův dětský sbor, který frázoval absolutně perfektně, respektive tak, jak je to správné. Musela jsem proto své frázování srovnat s ním. Naštěstí jsme to zvládli už na zkoušce. Strach jsem ale stejně měla. Kdybych třeba zapomněla text anebo se přeřekla, byla by to ostuda.

RECENZE: Adam Mišík staví mosty

Hudba

Proč si prezident na inauguraci vybral zrovna vás?

To netuším, bylo mi řečeno, že mě vybral někdo z jeho týmu. Vím, že to pan prezident schválil, ale nevím, co si o tom myslel. Vzala jsem si čas na rozmyšlenou a druhý den ráno nabídku přijala.

Přemýšlela jste už tenkrát o obsahu svého druhého alba?

Měla jsem už napsaných a skoro dokončených osm písniček. Scházely mi jen dvě, respektive byly v prvotním stadiu vzniku. Tušila jsem, jak bude album vypadat, co na něm bude a jaký by mělo mít zvuk, jen ještě nebylo natočené.

Mám kamarádky zpěvačky, které nahrávání desky vnímají jako projekt, při jehož přípravě si nejdříve udělají představu o tom, jaký bude výsledek, ale já to tak běžně nemám. Řeším jednotlivé písně a počítám s tím, že z nich vytvořím mozaiku, kterou učešu tak, aby držela tvar. Do studia jsem tedy chodila s tím, že jsem se vždycky soustředila jen na písničku, na níž jsme pracovali.

Jsou v nových textech pouze prožitky z vašeho života?

Ano, jenom ty. Napsala jsem vlastně v životě docela málo písniček, ve kterých jsem zpracovala příběh někoho jiného. Na albu Sami je třeba skladba Pravé poledne, která přišla z ničeho nic. Byl to momentální nápad, jenž neměl s mým životem nic společného, ale na nové desce už v textech žádný takový příběh není. Všechny se mě nějak týkají.

V posledních třech letech jste se musela vyrovnávat s příchodem popularity, smrtí kamaráda Davida Stypky, začátkem spolupráce s jeho kapelou i se změnami v osobním životě. Jaké tedy album Plamen je?

Osobně ho vnímám extrémně pozitivně. Je to samozřejmě můj subjektivní názor, ale když si vezmu jednu písničku po druhé, jediné složité je pro mě Znamení, duet se Štěpánem Kozubem. Je něčím temné. Ostatní vnímám jako plné síly, smíření, klidu a nadhledu.

V čem je temnota Znamení?

Je to příběh o zmařeném vztahu. O tom, že od sebe dva lidé odešli, ale stále cítí, že je k sobě něco pojí, a vztah s tím druhým mají v srdci vypálený jako cejch.

Je to osobní prožitek?

Často si s odstupem zpracovávám věci, které se táhnou do hlubší minulosti. Znamení je jediná písnička z desky, která se tematicky vztahuje k době, kdy mi bylo nějakých dvaadvacet let, tedy před sedmi lety. Tehdejší prožitek jsem si v ní ale zpracovala teprve před dvěma lety.

Bylo to velice terapeutické. Starý vztah byl dávno zamlčený, dávno jsem o něm nehovořila ani nepřemýšlela. V hloubi mé mysli ale pořád byl a díky tomu, že jsem o něm napsala text, se konečně uzavřel.

Vědí muži vašeho života, ve kterých písních o nich zpíváte?

V souvislosti s novým albem jsem o tom hodně přemýšlela. Stává se mi, že v písničce zpívám o jednom vztahu, o jednom klukovi, ale protože vznikala delší dobu, promítly se v ní emoce, které jsou spojené i s dalšími lidmi. Kolikrát nedokážu určit člověka, pro kterého nebo o kterém ta která píseň je.

Například ve skladbě V horách je emoce, kterou jsem zažila několikrát. Část sloky jsem napsala s myšlenkou na někoho, další část s myšlenkou na někoho jiného, ale byla v tom pokaždé jedna emoce, která se mi vracela.

U této písně bych klidně mohla říct, že není o jednom člověku, ale o jedné emoci. Ptám se v ní, zda se ještě někdy v životě zamiluju a zažiju velkou lásku.

Stalo se?

Něco hezkého se mi právě děje… Ale nerada bych to zakřikla.

O jednom konkrétním člověku se ale zdá být text písně Budu tu. Je to tak?

Ano, nicméně není to písnička vztahová ve smyslu milostného poměru. Je o mém dědečkovi. Začala jsem ji psát myslím v roce 2022. Dědeček pak měl velké zdravotní problémy a v prosinci toho roku zemřel. Odletěla jsem na Kostariku, i proto, abych se s jeho odchodem vyrovnala, a tam jsem ji dopsala.

Dědeček pro mě byl přístav. Vždycky zdůrazňoval, že ať se bude dít cokoli, ať budu kdekoli, bude tu pro mě pořád.

Jak došlo ke spolupráci se Štěpánem Kozubem?

V roce 2021 se v Karlových Varech konala koncertní pocta Davidu Stypkovi. Přijeli jsme tam o den dříve, protože můj klávesista Pavel Sotoniak občas hraje s kapelou Štěpána Kozuba a Jirky Krhuta, kteří tam vystupovali.

Přestože mě do té doby jejich písničky míjely, tam mě okouzlily. Líbilo se mi, že kluci spojují temné písně s nadhledem a humorem, což je mi sympatické. Napadlo mě, že přesně takový přístup by se mi líbil v mé písni Znamení, která už byla napsaná. Tak jsme to zkusili.

V duetu Nový dům s vámi zpívá Milan Cais z kapely Tata Bojs. Kde jste se setkali?

Bylo to na jedné hudební akci chvíli poté, kdy vyšla deska Sami. Vždycky jsem poslouchala Tata Bojs a vždycky jsem obdivovala Milanův hlas. Je bezpečný, hluboký, uvolněný.

Když vznikla písnička Nový dům, věděla jsem, že do ní potřebuju přesně takový. Volba pro mě byla naprosto jasná a jsem ráda, že Milan souhlasil.

Od roku 2013 jste stálým hostem skupiny Jelen. Nyní ale vydáváte druhé sólové album, a tak se nabízí otázka, zda se nepostavíte na vlastní nohy. Uvažujete o tom?

Už se to děje. S Jelenem jsme se vlastně oficiálně rozloučili 2. prosince loňského roku na jeho výročním koncertě v O2 areně v Praze. Neděláme z toho žádnou vědu, protože víme, že se neloučíme napořád.

Vždycky budeme propojeni, a když to půjde, ráda s kluky vystoupím. Domluvili jsme se například, že budu zpívat ještě na pár koncertech jejich jarního turné, na kterých se takříkajíc dorozloučíme.

Vlastně se nám od sebe totiž tak úplně nechce.