Síla Brutal Assaultu je v celistvosti, říká jeho spoluorganizátor Tomáš Fiala

Pevnost Josefov, která začala vznikat v osmnáctém století, je chráněné území. Je pro vás náročné zajišťovat, aby během festivalu nebyla jakkoli poškozena?

Ani ne. V době, kdy jsme do ní přišli, bylo místo, na kterém festival pořádáme, zpustlé. V té době tam byl skvělý starosta, který nám ho pomohl dát do pořádku.

Později jsme začali festival rozšiřovat do vnitřních částí pevnosti, a tam narážíme na určité limity. Během let jsme se ale už naučili, jak ho udělat plně funkční a nejít přitom proti pravidlům a historické hodnotě pevnosti. Ten prostor nám tedy žádné zásadní limitace nedává. Naopak nám umožňuje akci rozšiřovat.

Reakce diváků na něj jsou nadšené. Jaké jsou reakce hudebníků?

Obecně platí, že kapely celé léto hrají na festivalech, přičemž polovina až tři čtvrtě z nich se koná na volných letištních plochách. Jsou jistě profesionálně organizované, ale zároveň jim schází jakýsi genius loci, tedy duch místa. V Josefově naopak doslova dýchá.

Největší zážitek asi je, když kapely vyrazí ze šaten poternou, tedy povětšinou podzemní chodbou, směrem do dvora, kde se festival koná. Je dlouhá asi dvacet metrů a zpočátku v ní není nic slyšet. Postupně však dojdou do prostředí, kde je ta pravá festivalová atmosféra. To je pro většinu z nich fenomenální zážitek.

S jakou ambicí jste v roce 1996 uspořádali v obci Obůrka na Blanensku první ročník festivalu?

Od začátku u toho byl můj kolega Martin Shindy Brzobohatý. Chtěl připravit koncert kapelám, které měl rád, a chtěl co nejlépe pojmout styly death metal, black metal, thrash metal a doom metal. Byla to současně narozeninová party pro známé. A povedla se.

V roce 2004 řekl Vladan Sychra, jeden ze spolupořadatelů, že už festival dál dělat nechce. Martin a já jsme však pokračovat chtěli a přemístili jsme akci do Svojšic. Tam se pak v roce 2006 konal pro nás přelomový ročník.

V čem byl přelomový?

Podařilo se připravit tak silný program, že zatímco do té doby na festival chodily maximálně dva tisíce diváků, tam přišlo více než sedm tisíc. Nebyla na to připravena tamní infrastruktura, nic se nedělo podle platných standardů. Lidé čekali ve frontě třeba přes tři hodiny, ale všichni měli úsměv na rtech a hroznou radost z toho, že se u nás něco takového děje.

Tenkrát se nám podařilo festival posunout tam, kde jsme ho chtěli mít. Povedlo se nám na něj pozvat mnohem více zahraničních kapel, které měly velké jméno.

Později se v programu začaly objevovat i kapely, které nepatří do metalového ranku. Proč jste ho žánrově rozšířili?

Metal charakterizují temnější tóny a temnější vyjádření a my v tom hledáme širší kontext. Snažíme se tedy zvát i kapely, které jsou nejsou žánrové, ale jsou zajímavé a mají k temnějšímu umění trochu jiný přístup, čímž mohou rozšiřovat perspektivu naši i fanoušků.

Také si myslím, že být čtyři dny na čistě metalovém festivalu může být tak trochu k zbláznění. My už víme, že u nás okamžiky, kdy hraje nějaká nemetalová kapela, fungují velmi dobře. Když to zjednoduším, z pětasedmdesáti procent jsme festival extrémně metalový a z pětadvaceti velmi alternativní.

Držíme přitom dramaturgickou kontinuitu a jsem velmi nadšený z toho, že v momentě, kdy jeden ročník festivalu končí, lidé si mohou koupit vstupenky na ten příští. V tu chvíli vůbec netuší, kdo na něm bude hrát, vědí ale, co dostanou.

Dnes už ostatně máte světové renomé.

Každý rok na festival jezdí přes dvě stě lidí z Ameriky, kolem šesti set lidí z Francie a další stovky z jiných zemí. Těší mě, že vkus, se kterým ho připravujeme, je akceptován celosvětově a na festival vrhá dobré světlo.

Ulehčuje to vyjednávání s manažery kapel o jejich účasti na festivalu?

Myslím si, že v jednání s nimi už máme trochu výhodnější pozici. Obvykle je to tak, že když u nás kapely vystoupí, mají z toho velkou radost a mnohé dávají svým manažerům hned za úkol, aby se na Brutal Assault zase vrátily. To nám z principu vyjednávací pozici ulehčuje.

Vybaví se vám nějaký nezapomenutelný koncert?

Byly jich desítky, možná stovky, ale mám-li uvést jeden, pak vzpomenu na vystoupení Američana Devina Townsenda v roce 2010. Byl to jeho první koncert u nás po rozpadu jeho skvělé kapely Strapping Young Lad a všichni na festivalu se na něj těšili.

V momentě, kdy přišel na pódium a hrábl do strun, začal neuvěřitelný obrovský liják. Nikomu to ale nevadilo, všichni si ten koncert naprosto užili. Byl to magický moment, který se mi zapsal do paměti.

Letos se na festivalu mimo jiné představí Bohemian Symphony Orchestra Prague společně s kapelou Cult of Fire ve vzpomínkovém koncertu na Bedřicha Smetanu. Připomenete tím metalovým fanouškům dvě stě let od narození slavného českého hudebního skladatele?

Ano, to je ten důvod. Bavili jsme se, jestli to výročí do programu festivalu nějak zakomponujeme. Pokud vím, uvažovali o tom pořadatelé více festivalů. U nás to ale nakonec krásně vyšlo, protože Vlado Pavelka z kapely Cult of Fire před nějakými deseti lety zpracoval a nahrál Smetanovu Vltavu.

Sešli jsme se, já mu ten nápad představil a on se mi nejdříve trochu vysmál. Potom ale zavolal a řekl, že se mu to rozleželo v hlavě a ten nápad se mu líbí. Jeho kapela a Bohemian Symphony Orchestra Prague vystoupí na festivalu v pátek.

Co by ti, kteří letos na Brutal Assault přijedou, měli vidět?

Měli by si především užít atmosféru festivalu a pevnosti. Připravili jsme program na tři hlavní pódia a dvě vedlejší a také řadu doprovodných aktivit. V areálu bude například dům hrůzy, postapokalyptický konvoj nebo řada výstav.

Víme totiž, že ač je člověk absolutní hudební fanatik, více než osm až deset hodin muziky není schopen vnímat. Snažíme se tedy fanouškům poskytnout program i na zbytek času, aby je to u nás bavilo.

Pokud jde o samotný hudební program, zajímaví budou zmínění Cult of Fire s orchestrem, pro mě osobně pak třeba The Dillinger Escape Plan, Behemoth, Satyricon, kteří vyrážejí zpátky na festivaly po dlouhé pauze, a další. Těch jmen je opravdu hodně. Myslím si, že síla našeho festivalu je v celistvosti.

Program nabízí většinu zahraničních jmen. Je pro české kapely těžké se na Brutal Assault v roli účinkujících dostat?

Je to buď hrozně těžké, anebo hrozně jednoduché. Jsou kapely, které nám píší roky, ale my si nemyslíme, že jejich čas uzrál. Jsou však i kapely, které to nezkouší, my jim nicméně napíšeme e-mail a ony mají zájem.

Chceme z domácí scény představovat jen to, co má pro nás jako pořadatele relevanci. Chceme si za každou kapelou stát. Letos je v programu na sto třicet jmen, a těch českých je tam do patnácti.

Jaký je rozpočet festivalu?

Osmdesát až sto milionů korun.