Sevdaliza a James Blake se postarali o noblesní finále Colours

Sevdaliza byla jednou z těch občanek světa, kterým nefunkční IT systémy nedovolily nastoupit do letadla a odletět z Amsterdamu do Čech. Podařilo se to ale vyjednat na druhý den, a tak k nám íránsko-nizozemská umělkyně dorazila a předstoupila před fanoušky, kteří ji vřele přivítali, už když se na scéně v kuželu světla z reflektoru objevila.

Předložila jim náladotvorné skladby, které chvíli vyzývaly k tanci, chvíli k lehkému pohupování, jindy zase k naprostému zklidnění. Její melancholický hlas se v nich vznášel nad předtočenými elektronickými základy, ve kterých výraznou roli hrají i vokální linky, a s nimiž během produkce členové její kapely pracovali.

Kralovala tomu všemu nejenom svobodným zpěvem, ale na pódiu i tancem. Její písně někdy evokovaly alternativní pop, jindy avantgardu, tu moderní klasiku. Díky tomu byl její set barevný, plný proměn nálad i hudebních poloh, ušlechtilý, tedy noblesní.

Podobně se chvíli před ní do úplňkové noci vepsal britský skladatel a zpěvák James Blake. I jeho muzika stojí na zvukově pestrých elektronických základech, z nichž s pomocí melodických nápadů pak dotváří celistvé skladby.

V nich úřaduje jeho baryton, který je pevný, sebejistý, rozevřený a přizpůsobivý. Sluší mu to ve vyšších polohách, stejně tak v okamžicích, kdy pod jeho zpěvem hudba příliš nehraje. On i Sevdaliza totiž ve svých kompozicích výtečně pracují s tichem a klidem. Pro oba je nejenom cestou ke zvýraznění dynamiky, ale i uměleckým vyjádřením.

Zara Larsson mohla být také obětí páteční celosvětové IT krize, protože členové jejího týmu se na koncerty slétávají z různých koutů, a právě letecká doprava měla na některých trasách bezpečnostní stopku. Vše se nakonec podařilo zvládnout, a tak švédská zpěvačka nastoupila v plné parádě, to znamená v doprovodu ženské kapely, tanečnic a vokalistek.

Dělá pop a dělá ho dobře. Jejím opěrným bodem je široký hlasový rejstřík, který se nebojí vystavit na odiv. Druhou pozitivní položkou jsou dobré stylové písničky, jež se drží příkladné melodiky kojené popem osmdesátých let, přitom jsou zvukově dostatečně současné.

A pak je tu zpěvaččino pohybové nadání, jež jí dovoluje být dobrou partnerkou její neustále usměvavé dívčí taneční party. Zpívala, a když nadešel čas, plynule přešla k tanci v týmu. I to jí přidalo kladné body pro dobré umístění v žebříčku nejlepších vystoupení letošních Colours of Ostrava.

To naopak nelze říct o jamajském dancehallovém raperovi a méně zpěvákovi Seanu Paulovi. Jeho práce je příkladným příspěvkem do diskuse o tom, proč je dnes hudba především spotřební zboží.

Při jeho setu šlo v zásadě jen o to, aby co nejméně zkazil všechny ty playbacky a předtáčky, s nimiž v zádech vystoupal na pódium. Je průměrný raper bez zajímavé barvy hlasu a podprůměrný zpěvák, a tak každý jeho zvuk namířený do mikrofonu hrozil tím, že solidně vystavěné podklady skladeb vyruší. A žel se to dělo.

Jeho melodie nejsou vynalézavé. Základem písniček je důrazný rytmus, jenž se spolehlivě stará o to, aby bylo mainstreamové posluchačstvo alespoň trochu uspokojeno. Na cestu z koncertu ke stánku s langoši si ale málokdo odnesl víc než vědomí, že při Seanu Paulovi pod pódiem nějak tančil.

Mnohem smysluplnější bylo syrové, současně naprosto upřímné a živé písničkářství Brita Sama Garretta, který si k jamajské hudbě chodil pro inspiraci s velkou chutí, či jihoamerická instrumentální muzika brazilské party Bixiga 70, v jejíchž melodiích byly samba, reggae, jazz i soul. Publikum pod pódiem téhle filozofii přitakalo, tančilo a v závěru setu na povel vytvořilo dlouhého „hada“.

Zvuk mezinárodní kapely Mitsune zaujal tím, že byl opřen o kůží potažený japonský nástroj šamisen, izraelský hudebník Dennis Lloyd spojoval s lehkostí žánry, což bylo ostatně velmi typické pro celý festival, a koncert Bratří Ebenů přinesl mezi fanoušky klid, byť v ten čas bylo kvůli vysoké teplotě pod pódiem pořádné horko.

Pořadatelé již několik let nesdělují počet návštěvníků. Po zkušenostech z minulých ročníků je nicméně možné odhadovat, že v pátek, kdy koncertoval Lenny Kravitz a v areálu Dolní oblasti Vítkovic bylo tedy nejvíce lidí, jejich počet šplhal ke čtyřiceti tisícům.

V sobotu na tiskové konferenci pak pořadatelé oznámili, že dvaadvacátý ročník festivalu se odehraje 16. až 19. července 2025 a v jeho samotném závěru vystoupí americká skupina The Chainsmokers.