Sára Bukovská a Petr Vaněk porušují v kapele Ensoul pravidla

Bukovská a Vaněk se poznali při korepeticích písní muzikálu Sherlock Holmes v Hudebním divadle Karlín v Praze.

„Sára mi byla hned sympatická, ale nenapadlo mě, že bychom spolu měli někdy něco tvořit. Bavili jsme se však o hudbě a pak se mě na jedné schůzce zeptala, jestli nemám na zhudebnění nějaké texty. A já odpověděl, že ano,“ vysvětlil Vaněk.

V počítači jich měl spoustu. Byly pro něj ale zahaleny obavami a strachem, že nejsou dost dobré, že jsou řemeslně nedokonalé a že nebudou zajímat mnoho lidí. K tomu, aby mezi ně sáhl, ho přiměla teprve Bukovská.

První, který napsal, se jmenuje Vlčí píseň. Vznikl v době covidu, kdy se svou ženou a dcerou hlídali asi tři čtvrtě roku přátelům na Vysočině opuštěný statek.

„Napadl mě, když jsem za holkami běžel krajinou na kopec. Jakmile ale začalo vznikat album, zůstával text písně mimo hru. Zdálo se nám, že na ně nepatří, ale nakonec jsme se k němu dostali. Píseň z něho vznikla jako poslední,“ řekl Vaněk.

„Mezi Petrovými texty jsem si našla ty, které mi byly nejbližší,“ uvedla Bukovská. „Vytvářela jsem pak pro ně muziku a nazpívávala hotové pasáže, abych je mohla Petrovi pustit. Potom jsme o nich diskutovali a na základě toho je dokončili.“

Neurčili si hudební žánr, v němž se budou pohybovat. Proto je nesnadné kolekci přesně zařadit. Slyšet jsou nicméně přiznávky folku, world music, šansonu nebo popu.

„Nemám moc rád pištivé nástroje, třeba elektrické kytary. Nedělají mi dobře. Proto je v naší hudbě nemáme. Podstatné pro nás je, aby naše písně byly svým způsobem jednoduché v tom, že si jejich nápěv může člověk zazpívat i snadno zahrát, a aby byly srozumitelné,“ upřesnil Vaněk.

„Při skládání jsme porušovali pravidla. Třeba to, aby nikdy nehrály piano a akordeon současně, protože to k sobě moc nejde. Zvuky se nám však začaly postupně vrstvit a nakonec jsme si do studia přizvali i pár hudebních hostů,“ vysvětlila Bukovská.

Tvrdí, že ve své tvorbě nemají ambice ani ego. Kdyby to bylo naopak, přišli by prý o radost z ní.

„Pokud je do ní pustíme, nedostaneme se moc daleko, třeba ani k sobě navzájem. My ale chceme být s naší hudbou šťastní,“ uvedla.

Na koncertní podobě písniček se podílejí výtvarnice Eliška a Veronika Podzimkovy, režisér Jakub Doubrava, osvětlovač Martin Špetlík a Matěj Fendrich.

„Koncert bude z našeho pohledu představení. Odehraje se v obývacím pokojíku, který jsme vytvořili. V něm dovytváříme to, co nám jednotlivé písničky evokují. Je to místo, kde vznikají sny. Díky stínohře, projekci a hře se světly půjde o výlet do světa fantazie,“ uzavřel poněkud tajuplně Vaněk.